!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

(Ne)rodiče 3

1. srpna 2013 v 14:09 | Anettsi-chan |  (Ne)rodiče
Taaakže, tady máte kapitolku, dopsala jsem ji teprve před chvílí a možná je ten konec horší, protože mi to moc nemyslelo. Ale každopádně doufám, že se vám bude líbit. :)
Ach jo, už v polovině prázdnin T_T



Kapitola 3.

Zazvonil mobil. Sasuke neměl na výběr, musel do práce. Sakura si sice dohodla, že bude mít volno do té doby, než se to všechno ujasní, ale Sasukemu, jako muži, nikdo nedával na výběr. Prostě, volna už jsi měl dost, tak budeš chodit do práce. Jen zítra mu dají volno, aby mohl jít na pohřeb. To mu připomělo, že si musí ještě zajít do svého domu cestou pro sako a kalhoty, přece jenom, potřebuje je i dnes do práce. Proto musel vstát dřív než obvykle.
Když včera odešli všichni sousedé do svých domovů, měl co dělat, aby prostě nenásledoval tu proklatou červenovlásku. Potom musel jako puberťák, strávit představováním si ji v sexy pózách a u toho si sám třít svou chloubu. Bohužel si před vyvrcholením uvědomil, že víc než červenovlasou si představuje Sakuru. Uklidňoval se, že je to jen tím, jak ho opilá sváděla a nedělal si s tím starosti. Ale přece jen se pro jistotu rozhodl, že si koupí nějaké porno. Stále lepší, než si jen v duchu představovat prasárničky.
Tentokrát spal na pohovce a neskutečně ho bolela záda. Cestou do sprchy se protahoval a snažil se ztuhlé svaly rozhýbat. Ve sprše na sebe nejprve pustil teplou vodu, která mu svaly uvolnila a přece jenom se cítil lépe. Vlasy si umyl jen jednou, šamponem. To jen večer jim věnoval takovou péči. Ráno na to neměl náladu ani v nejmenším. Tělo si ale umyl velmi pečlivě, přece jenom, měl svoji hebkou pokožku rád. Na závěr se opláchl vodou studenou, aby se probral.
Nastříkal na sebe deodorant a oblékl se do šortek a trička. Vysušil si vlasy a gelem doladil svůj účes, lakem přestříkal a usmál se na sebe do zrcadla. Dokonalé.
Vyšel ven z koupelny a skoro vrazil do Sakury, která právě mířila do kuchyně. "Jdeš do práce?" hádala, protože včera se o tom Sasuke ani slůvkem nezmínil. Necítila vztek. Nemohla mu tolik omezovat život, na to nemá nikdo právo.
"Jo," odsouhlasil její domněnku. "Mám klienta a už jsem to odložil víckrát, než je zdrávo."
"V tomhle?" pozvedla obočí a pohledem sjela jeho oblečení.
"Ještě pojedu k sobě pro sako a tak. I na zítra..." Smutně se pousmál. "Tak já jdu. Dávej na Ninatu pozor, jo?"
"To si piš, že dám," odpověděla s ostenem bolesti v hlase.
Obul si rychle tenisky a sbalil ze stolu v kuchyni klíčky od motorky. Mávnutím se ještě naposledy rozloučil s růžovláskou, než se za ním zavřely dveře. Nasedl na motorku bez helmy, nechtěl si ničit svůj účes. Nastartoval a vyjel.
Sakura se za ním koukala z okna, než se vzpamatovala a zamířila znovu do kuchyně. Potřebovala nutně kafe. Včera byla opilá, sice jí pomohla sprcha, ale přece jen... bolela ji hlava. Na sobě měla tričko a minikraťásky, prostě to, v čem se jí pohodlně spalo. Dala vařit vodu v konvi a ze skřínky vytáhla proužkovaný hrnek, který rád používal Naruto. Na chvíli přece jenom zaváhala. Oni už se nevrátí, uvědomila si a s pokrčením ramen vytáhla z prvního šuplíku lžičku. Ze sáčku s kávou si nasypala lžičku a půl do hrnku a počkala, až konvice cvakne. Zalila ji a zamíchala.
Položila hrnek na stůl, když uslyšela Ninatin pláč. Promnula si rukama oči a a postavila se. Přitom si vzpoměla, jak jí Hinata jednou řekla: "Saky, když máš v domě dítě a dáváš si kávu, vždycky posuň hrnek bíž do středu, aby se dítě nemohlo polít." Pousmála se a učinila tak. Potom pospíchala za dítětem.
"Ninato. Copak?" usmála se na ni. Že by nutnost přebalit? Ne. Asi má hlad. Vzala ji do náručí a v kuchyni ji posadila k dětskému stolečku. Podívala se do ledničky a znovu rozmixovala pár, podle ní chutných, potravin. Lžičkou se snažila dostat se do dívčiny pusinky. Ale holčička očividně nechtěla, tak růžovlásku něco napadlo. Podala si 'Sušenky pro Ninatu' a jednu dítěti podala. "Jednu sušenku, za jednu lžičku," ukazovala jí rukama. Nakonec se jí podařilo do úst jí pokrm dostat. Tímto stylem snědla blondýnečka půl misky a udělala Sakuře neskutečnou radost.
Růžovláska poté uložila děťátko do postýlky, protože se jí zdálo poněkud ospalé, přestože se před chvílí teprve probudilo. Ale u dětí člověk přece jenom nikdy neví, na to nesmí zapomínat. Chvilku jí hladila po tváři a sledovala, jak se Ninatě pomalu klíží víčka, až nakonec oči úplně zavřela, čímž skryla před světem modré oči, takové modré, jaké barvy bývala obloha se slunečného krásného dne. Celkově se podobala Narutovi, ale po Hinatě zase měla vykrojené rty a malý nos. Možná i dlouhé hezké černé řasy.
Sakura našla v Ninatině pokoji i dost plyšáků, tak se rozhodla, že jí do postýlky zajistí společnost alespoň takové dlouhé barevné housenky s milým úsměvem a jiskřivýma očima a bílého králíka s dlouhýma hebkýma ušima. Aby nebyla tak sama a mohla když tak na něco koukat, kdyby se probudila dříve, než růžovláska očekávala.
Ta se přemístila do kuchyně, aby vypila už studené kafe a pohlédla ven. Viděla tam tu sousedku ze včerejška, Karin. Bavila se tam s Deidarou a vypadalo to, že se celkově nějak baví. V první chvíli, když vešla spolu s ostatními do jejich domu nebo vlastně, když ji uviděla, myslela si, že by z nich mohly být dobré kamarádky. Ale poté, co začala tak okatě svádět Sasukeho, začala Sakuřina potřeba se s ní skamarádit chladnout a mizet. Bylo to proto, protože to dělala tak... sebejistě, jak by si to růžovláska nikdy nedovolila? Že o ni Sasuke zavadil každou chvíli pohledem? Každopádně ji už nechtěla nikdy v domě vidět, pokud by to nebylo nutné, anebo... anebo by ji tady Sasuke nechtěl sám. A právě toho se obávala. Že právě tahle husa získá jeho pozornost.
Zamířila do sprchy, aby ze sebe smyla ten smutek a nervózní pocit. Přece jenom, možná je přetažená a potřebuje jen chvíli zaslouženého odpočinku. Poměrně litovala Sasukeho, že bude muset stíhat dítě i práci najednou. Ale jak ho znala, jak z dětství, tak i teď, uměl se o sebe a o ty, na kterých mu záleželo, dobře postarat. A doufala, že to udělá i nyní, když je to všechno tak vzhůru nohama. Nerada si to přiznávala, ale i ona znala chvíle, kdy potřebovala pomoct. Ne fyzicky, i když párkrát byla totálně nevyspalá a celkově fyzicky zničená, ale hlavně psychicky. Vyčerpávala ji práce, vyčerpávala ji hnusná šéfka, která ji každý den buzerovala, jako kdyby byla jen nějaký její otrok, vyčerpávalo ji to, že nemůže najít dostatek dobrých přátel, jako byli například Naruto a Hinata, jako je Ino nebo... nebo taky Sasuke. Ano, možná se někdy tvářila, že by černovlasého spoluobyvatele tohoto domu nejraději přizabila, ale ve skrytu duše se modlila, aby ho neztratila. Obzvlášť teď, po té hrozné tragédii se obávala, že ztratí další, na kterých jí záleží.
S Ino se skamarádila až na konci devátého ročníku základní školy, když spolu měli vypracovat slohovou práci na téma "Smutné vzpomínky". Tehdy tam vypsala pocity z nepodařených vztahů a právě s pomocí blonďaté dívky doplnila vše tak, aby na konci dostaly 100% a tedy nejlepší známku ve třídě. Když se nad tím teď zamyslí, vlastně to byla náhoda, že Ino poznala. Mohla za to děkovat hlavně teď už zesnulé češtinářce, na kterou většinou vzpomínala, jako na zrádnou a krvelačnou mrchu, která se bavila rozdáváním většinou stupidních úkolů a trestů. Poté nastoupila Sakura na gymnázium, společně s Hinatou, Narutem, Sasukem a i Ino. Bohužel se její tři přátelé s dětství a blondýnka prostě nemohli skamarádit, ať se snažila, jak chtěla. Možná si za to Ino mohla i sama, že ze začátku za Sasukem pálila a všemožně se ho snažila sbalit. Ale ten si s ní, alespoň, co ví, nikdy nic nezačal. Vzpomínala, jak o ní debatovali...

Seděli u Sasukeho doma, na jeho velké posteli se závěsem a tvářili se poměrně nejistě, protože právě tuhle schůzku si svolali, protože se Sakura rozhodla, že všem ukáže Ino v nejlepším světle. Jenže, jak už to bývá, přátelé se k tomu zrovna nepřikláněli.
"Víš, Sak, nechci být hnusná, ale mě se prostě nezdá, aby Ino patřila do naší party. Už jen proto, že mi nejsme nějaký fanclub, který se postupem času rozrůstá," začala Hinata opatrně a mile, nechtěla se z nejlepší kamarádkou rozkmotřit. "Tím nemyslím, že by ses s ní neměla bavit. Jen si klidně najdi i jiné přátele, vždyť každý z nás jich má pár. Ale opravdu by z naší party vyčnívala."
"Navíc, chceš furt sledovat, jak se po mě plazí? Mě to teda začíná unavovat," protočil Sasuke oči a lehl si na postel tak, aby nepřekážel a zároveň mohl vidět na ostatní. Jeho postel měla totiž velikost manželské.
"Nedělala by to celou dobu! A řekni mi jméno holky, která po tobě nikdy nejela," odsekla nakvašeně růžovláska a častovala Sasukeho pohledem, kterým by se mohlo pomalu zabíjet.
Ušklíbl se. "Hinata, ty, Temari... ani Ten Ten po mě nejela," uvažoval.
"A dál?" pozvedla obočí do výše.
Dřív, než se mohli stihnout pohádat, zarazil je Naruto. "Hele, tak budeme hlasovat. Přece jenom, i v naší partě vládne demokracie, lidi," uklidňoval je. "Takže, kdo je pro, aby se Ino přidala oficiálně do naší party?"
Sakura zvedla ruku a těkala očima mezi ostatními. Pak Naruto s povzdechem zvedl ruku, přece jenom, na růžovlásce mu taky záleží. Ta ho obdarovala rozzářeným pohledem, zatímco Hinata si jen zlostně odfrkla a odsedla si od něj dál, než byla. Černovlásek se zašklebil a potřásl znechuceně hlavou, jako by mu někdo nabídl, že může spolknout žížalu jen za 12,90,- v Kauflandu.
"A kdo je proti?" povzdechl si blonďáček. Ruku samozřejmě zvedla v té době už jeho dívka a nejlepší kamarád. "Ach jo."
"Hahaha, tomu teda říkám demokracie, dva na dva. Co teď?" založil si Sasuke ruce na hrudi a zavřel oči, aby neviděl ten Sakuřin, až otravně zabijácký pohled.
"Kdyby tady byla Ino, mohla by potom, jak už to bývá v demokracii, o všem rozhodnout a rozsoudit nás," poznamenala růžovláska následovně.
"Žádná pitomá bloncka se mezi nás srát nebude nebo tu nebudu já!" zavrčel Sasuke.
"Tak si nebuď!" odsekla Sakura.
Tehdy se všichni rozhádali a vypadalo to, že Hinata dá Narutovi kopačky za to, že ji nepodpořil, když ho potřebovali, jako dobrého soudce party. Naruto byl naštvaný na Sasukeho, že chtěl odejít z jejich týmu a Sakura byla naštvaná na Hinatu a Sasukeho, že nesouhlasili s přijetím Ino do party. Takže se navzájem mezi sebou skoro nebavili tak měsíc, než se konečně mezi Narutem a Sasukem prolomily ledy a ti dva se pohodli, že přijetí Ino do party by byl blbej nápad, stejně jako černovláskův odchod pryč. Když už to bylo mezi nimi v pohodě, holky zakopali válečnou sekeru také. Nakonec samozřejmě blondýnku do party nepřibrali, ale už to bylo Sakuře celkem jedno.
V době, kdy byla se všemi, s výjimkou Naruta, rozhádaná, podnikaly s Ino všemožné akce. Spřátelily se natolik, že blonďatá dívka poznala, že by se sama neměla do jejich prostředí míchat. Vycítila, že by se stejně nestala jejich plnohodnotných členem a řekla Sakuře, že je jí to jedno, pokud dále budou moct být dobré kamarádky.

Ach, to byly časy, potřásla hlavou růžovláska, když ucítila, jak ji v očích pálí slzy smutku z toho, že se tyhle časy, stejně jako Naruto s Hinatou, nikdy nevrátí. Tehdy byla tak šťastná, teda alespoň většinou ano.
Někdo zazvonil. Sakura přešla ke dveřím a otevřela je. K jejímu velkému překvapení a i nepříjemnému pocitu stála ve dveřích ona červenovlasá osůbka ze včerejška. "Je Sasuke doma?" zeptala se a zamrkala očima, až si Sakura prostě musela všimnout toho, že to nejsou její řasy, ale jsou nalepené.
"Ne, to není," zavrtěla hlavou a snažila se o příjemný tón, který se jí docela povedl, i když byl možná tak trochu neupřímný, stejně jako úsměv, který jí ukázala.
"A kde je?" ptala se udiveně, jako kdyby jí řekla 'Sasuke letěl na Mars'.
"V práci," odpověděla nuceně přátelsky.
"A kdy se vrátí?" nevzdávala se Karin.
Pokrčila rameny. "Kdo ví?"
"Dáš mi jeho telefoní číslo, prosím?" usmála se, ale i tohle byl neupřímný úsměv.
Odolala pokušení se ušklíbnout a zabouchnout jí dveře přímo před nosem. "Sorry, zakázal mi komukoliv bez jeho vědomí dávat jeho telefoní číslo. To víš, nikdy nemůžeš vědět, co to je za člověka."
Zazubila se. "Myslím, že v mém případě bys mohla udělat výjimku, ne?"
"Nechci se s ním zbytečně pohádat."
"Aha... tak... já už půjdu a stavím se pozdějc, až bude Sasuke doma," přikývla a její tón hlasu nebyl už zrovna milý.
"Dobře. Měj se," rozroučila se s ní a zavřela dveře.
Samozřejmě, že jí Sasuke nedával takový stupidní zákaz, dávat někomu telefonní číslo. Ale nevěděla jinak, jaký argument použít, proč že jí nechce dát na černovláska kontakt. Jenom když si představila, jak se ho Karin dotýká, žaludek jí dělal kotrmelce. Fuj.
Radši se přemístila opět do kuchyně a zaváhala, jestli má něco uvařit. Nebylo to to nejlepší, co uměla, když žila sama, raději si objednávala čínu nebo pizzu, ale nakonec se podívala do mražáku a našla tam kuřecí křidélka. Hledala ještě kaši nebo rýži, ale k její smůle žádnou nenašla. Nechtělo se jí jít do obchodu, protože by musela nechat Ninatu doma samotnou. Nenapadlo jí nic lepšího, než napsat černovláskovi. 'Budes mit cas vzit v obchode kasi nebo ryzi?'
Chvilku čekala a opláchla hrnek od kafe. Mobil zavibroval asi o pět minut později. 'Ok. Budu doma asi o pul seste. Mam vzit teda kasi nebo ryzi?'
Usmála se pro sebe. 'Vem co bude.' Potom zaslechla Ninatu, jak se rozbrečela. Povzdechla si a přešla za ní. "Copak? Přebalovat?" přešla k ní a položila si ji na pultík. Svlékla jí pyžámko a rozbalila plenku, aby zjistila, že to nebylo třeba. Přesto jí oblékla novou plenku. "Máš zase hlad?" přenesla ji k dětskému stolku a nachystala si směsku a sušenky. K jejímu údivu ale ani jídlo blondýnečka nechtěla a stále plakala. "Nini... Nini," vzala ji Sakura do náruče a pohupovala s ní.

Už byly čtyři a Ninata nepřestala plakat. Sakura už taky brečela, bylo jí nanic, šíleně ji bolela hlava, zaléhalo jí v uších a rozhodla se, že půjde k doktorovi. Jenže nechtěla jít sama. Chtěla zavolat Ino, ale ta byla nedostupná. Tak vytočila Sasukeho číslo. Asi půl minuty to vyzvánělo, až si růžovláska myslela, že jí to Sasuke nezvedne. Ale nakonec se v telefonu ozvalo: "Děje se něco, Sakuro?" Znělo to nervózně a bylo jasné, že spěchal. Zaslechl Ninatino řvaní. "Ale pospěš, vedle mám toho klienta..."
"J-já nevím, co se dě-děje," zalykala se a pohupovala Ninatou v rukou. Mobil si držela ramenem u ucha.
"Ty brečíš?" postřehl to černovlásek. "Hej, co se stalo?"
"Nina pořád p-pláče... Budeme muset k doktorovi. Já-já tam nechci jít sa-sama," vyhrkla Sakura a znělo to zoufale.
Povzdechl si. "Do půl hodiny jsem tam a zajedem k doktorovi spolu. Obleč sebe a Ninatu, dobře?"
"Dobře," souhlasila.

Sasuke si protřel spánky a vešel za klientem, mladým mužem. "Je mi líto, pane, ale dneska už budeme muset končit..."

Další kapitola v nedohlednu. Oznamuji, že se vrhám na jiné povídky :) Vy sami pište na kterou. :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 1. srpna 2013 v 21:31 | Reagovat

Dokonaly dielik,ach tá Karin,že nedá pokoj.

2 naki naki | 2. srpna 2013 v 10:11 | Reagovat

ta se fakt povedla a mohla bych se zeptat
jestli uděláš další díl "neměl si říkat že jsem jako karin" :-)

3 Anettsi-chan Anettsi-chan | Web | 2. srpna 2013 v 10:40 | Reagovat

[2]: Popravdě, plánuju udělat takové volnější pokráčko té jednorázovky, které se bude jmenovat "Neměl jsi říkat, že naumím být seme" :) :)

4 Aki-chan Aki-chan | Web | 3. srpna 2013 v 14:35 | Reagovat

[3]: Už sa na tu poviedku teším rychlo ju pridaj.

5 Anettsi-chan Anettsi-chan | Web | 3. srpna 2013 v 14:57 | Reagovat

[4]: Hned co ji napíšu :D

6 Zuzanka Zuzanka | Web | 16. srpna 2013 v 23:18 | Reagovat

pěkné.. rychle pokráčko.. nemůžu se dočkat... :-D

7 saky saky | Web | 26. srpna 2013 v 13:28 | Reagovat

jo to je hezká povídka pokráčko pls :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama