!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Když brácha miluje bráchu 2

20. srpna 2013 v 15:16 | Anettsi-chan |  Když brácha miluje bráchu
Táákže další díl :D



Kapitola 2.

Sasuke

Ráno jsem byl v posteli, ke své smůle, sám. Itachi mi nechal na stole vzkaz, že mám sníst snídani a jít do školy. Musel si jít něco zařídit.
Ve škole jsem si sedl vedle svého nejlepšího kamaráda Naruta. "Ahoj Sasuke," pozdravil rozespale.
"Někdy by ses mohl konečně pořádně vyspat, Naruto," protočil jsem oči.
"To bych na to musel mít *zívnutí* taky čas..." opáčil. "Ve dne chodím do školy a makám a v noci mám konečně volno."
"Naruto, jsi vážně blbeček," povzdechl jsem si.
"A ty zase mrzout. Víš, napadlo mě, jestli nejsi tak nějak teplej. Na holky nečumíš, ani když má pěkný prsa a nohy," ušklíbl se Naruto.
"Připadám ti teplej!?" zasyčel jsem na něj nakvašeně, abych skryl můj původní pocit zděšení. S Narutem se znám už od školky. Kdyby se až teď dozvěděl, že jsem na kluky... achych, to by to naše kamarádství asi skončilo.
"Ne, říkal jsem, že jsem si jen říkal..."
Protočil jsem oči. Fakt je to idiot...

Itachi
Ráno jsem si pro jistotu přivstal, abych dojel autem za svým dobrým přítelem, který vlastní zdejší útulek. Říkal mi, že pár měsíců dozadu našel čistokrevnou březí fenu krátkosrsté kolie. Nikdo se o ni nehlásil, tak ji nedal do útulku, ale vzal ji k sobě domů, že si ji nechá. Před pár měsíci mu porodila dvě štěňata.
Zaklepal jsem na dveře jeho domu a čekal, až mi otevře. Netrvalo to dlouho a dveře se rozlítly dokořán. Vyběhla fenka, aby vykonala potřebu a hned se vrátila zpátky do domu.
"Itachi?" usmál se na mě potěšeně blonďák a pustil mě dál.
"Saznam se! Tohle je Anisha," představil mi kolii.
Pak se ukázala štěňata. Opravdu by už potřebovala majitele. Byla už veliká: jedno černé s bílým proužkem na bříšku a druhé hnědé z černým flekem na oku.
"Víš, Deidaro," začal jsem pomalu. "Říkal jsem si, jestli bys mi nechtěl prodat jedno z těch štěňat. Sasuke je poslední dobou smutný a já mu chci udělat radost..."
"Blázníš!? Prodat!? Já ti ho dám, dobrý příteli! Co já s ním tady!" rozesmál se. "Provokuje to, nechtěl bys obě? Jedno pro sebe a druhé pro Sasukeho? Budu rád, když se toho zbavím!"
"Opravdu bys to udělal?" zeptal jsem se.
Přikývl.
"Tak dobře. Kdykoliv bys něco potřeboval, zavolej!"

Sasuke
Přežil jsem celý den ve škole a pak jsem se loudal domů. Rozpršelo se, dorazil jsem celý promočený a rozmrzelý. Hodlal jsem sebou plácnout na gauč a koukat na telku, ale to by mě nesměl Itachi natěšeně táhnout do kuchyně, abych se 'na něco podíval'.
Vešel jsem do kuchyně a vyvalil oči. Na koberci se povalovala dvě štěňata.
"Stavil jsem se u jednoho kamaráda, který měl čistokrevnou kolii a dvě její štěňata. A on mi je dal. Jedno z nich je tvoje, jedno moje. Vyber si, které bys chtěl," vysvětlil Itachi.
Kleknul jsem si vedle nich a jedno ke mně doťapalo. Bylo nádherně černé a na bříšku mělo roztomilý bílý proužek od hrudi až po slabiny. Kulilo na mě oči a zabodlo čumáček do dlaně, jako by si mě vybralo samo.
Přitulil jsem ho k sobě a zjistil, že je to kluk. "Tak fajn. Chci tohohle..." oznámil jsem Itachimu rozjařeně. Pak jsem ho pustil, zvedl se a objal Itachiho.
"Děkuju... Kde jsou máma a táta?"
"Zdrží se až do večera v práci, volala mi mamka," líbl mě Itachi na čelo. "Na, dej mu obojek," podal mi Itachi modrý obojek se známkou. "Jakpak se bude jmenovat?"
"Ještě nevím," připevnil jsem psíkovi na krk obojek.

Itachi
Byl jsem moc rád, že je Sasuke šťastný. Vypadalo to, jako by vedle pejska ožil k nepoznání. Sice se pohádám s rodiči, ale až uvidí, jak je nadšený jejich druhorozený syn, nechají to určitě být, pomyslel jsem si. A nakonec ho přejde i ta láska ke mně.
Doufal jsem, že ta bratrská zůstane.
Nechal jsem ho, aby blbnul se psem a nachystal jsem oběd. Ten můj pes... teda, byla to fena, skákala a snažila se mi ukořistit nějakou dobrotu. "Tak co, jakpak by ses chtěla jmenovat?"
Vrtěla ocasem a otírala se o mně, jako by mi chtěla dát najevo, že je jí to jedno.
"Tak tvoje mamka se jmenuje Anisha. Nisha... sha... Shany?" svitlo mi. "Jmenuješ se Shany, to jméno se mi líbí, co tobě?"
Haf, štěkla Shany na souhlas.
I jí jsem připěvnil obojek, tentokrát červený. Ke každému obojku jsem koupil i vodítko, pro Shany červené a pro... no, pro toho druhého psíka modré. Snad mu Sasuke konečně vymyslí jméno, pomyslel jsem si.

Sasuke
V pokoji jsem řešil menší dilema. Jak pejska pojmenovat? Ten zatím prozkoumával všechny zákoutí mého soukromí.
No, na chvilku to odložím, pomyslel jsem si. "Ach jo, kam jsem si zakopl bačkory?" otázal jsem se nahlas.
Pes zaštěkal u mé postele. A hele! "Díkes. Našels mi papuče," zasmál jsem se. "A teď už jen klíče. To už bude těžší. Nevíš, kde mám klíče?"
Pes na mě juknul a u tlapek měl moje klíče.
"Ty všechno víš, co? Všechno vyhledáš..." A pak mě něco napadlo. "Tak, nevím, jestli se to bude Itachimu líbit, ale co. Prostě od teď budeš můj malej Google."
Pejsek si lehl a za chvíli spal jako zabitý. No co, nechal jsem ho a sešel dolů za Itachim. Stál ke mně otočený zády a nevšiml si mě. Usmál jsem se a ze zadu ho prudce objal.
"Sasuke! Ty šílenče! Mohl jsem si uříznout prst," vyjekl a odložil pro jistotu nůž. Chtěl se otočit, ale já ho pevně stiskl a nedopustil to.
Znovu mě omámila ta jeho vůně. Něco mezi peprmintem a třešní. I ta košile byla Itachim celá načichlá. Mmmm... Přemýšlel jsem, že bych přitiskl rty na tu dokonalou kůži na krku, ale pak jsem se s hlubokým sebezapřením rozhodl, že to neudělám a pustil jsem Itachiho.

Itachi
Rozesmál jsem se a otočil se na svého malého brášku.
Tvířil se zmučeně a stísněně. "Sasuke? Jsi v pohodě?" Děsil mě ten jeho výraz.
Zavrtěl hlavou.
Přitáhl jsem si ho do objetí a on ho opětoval. Ucítil jsem na rameni vlhko. Ach, bráško, pročpak pláčeš, pomyslel jsem si sklesle. "Neplakej," zašeptal jsem. "Pověz mi, copak se stalo?"
"Miluju tě."
Ach ne, už zase... Tímhle mě začínal děsit. Ne, že by mi ta slova nějak vadila, kdyby bylo po mém, tak mu odpovím, že já ho miluju taky, jenže jsem si uvědomoval, že bych zničil jeho city a to by... zničilo i jeho, takže jsem tenhle pitomý nápad zavrhl. Radši jsem teda mlčel.
Pak Sasuke odešel k sobě do pokoje a já zůstal sám.
Takhle to dál nejde. Zavolal jsem svému nejlepšímu příteli, který pracoval jako psychiatr.
"Zdar, Itachi!" ozval se hned na telefonu. "Copak, copak?"
Sasori byl zajímavý člověk. "Můžem se hned teď někde sejít, pls? Mám problém a hodí se mi tvoje psycho-myšlení."
"Jakej problém?"
"S bráchou. A festovní, chápeš. Jenže je doma a já potřebuju radu, blbnou mu hormony, no chápej, okey? Tvrdí, že je do mě zamilovanej..."
"Zamilovanej!?" Sasori zněl ohromeně.
"Jo. A mám co dělat, abych se bránil jeho polibkům. No chápeš, na krk...? Je divnej, a já jsem divnej, s tebou mluvím jako magor."
"Všiml jsem si, bro. Tak za dvacet minut v tej restauraci na rohu u mýho baráku, okey?" zasmál se.
"Okey."

Sasuke
Itachi někam odešel a já zase zůstal sám. Povzdechl jsem si a chystal se jít lehnout, když zazvonila pevná linka v kuchyni. Seběhl jsem dolů. "Haló?"
"Ahoj, Itachi," slyšel jsem v sluchátku svůdný ženský hlas. "Napadlo mě, jestli bys nechtěl jít ke mně. Jestli tě neotravuje zase tvůj mladší bratr... Jsi to ty, že jo?" zaváhala.
Na chvíli jsem ztuhl. Kdo to sakra... Napodobovat bratrův hlas jsem uměl dokonale, takže mi nedělalo problém napodobit ho ani teď. "Jo... jsem to já. No, nevím, jestli bych moh... Brácha má horečku, víš, je nemocnej..."
"Jé, tak až usne tak bys moh přijít... ne? A jsem ráda, že ti nevadí, že jsem zavolala na pevnou. Já si totiž omylem smazala tvoje číslo," zahihňala se. "I když je pravda, že nemyslím si, že by se mnou tvůj bratr mluvil. A to bych poznala. Nikdo nemá tak melodický hlas, jako ty."
Zamračil jsem se. Nelíbilo se mi, že nevím, kdo je ta kráva zač. "Já ti potom zavolám. Jaké že je tvoje číslo? Já si tě nejspíš uložil pod jiným jménem, kdyby se mi v mobilu hrabal Sasuke a tak nějak jsem zapomněl, pod kterou."
Nadiktovala mi svoje číslo, které jsem si pečlivě napsal na papírek, který si schovám. "Tak se měj, zlato," rozloučila se.

Počkej, Itachi, jen co přijdeš domů a necháš svůj mobil bez dozoru! Se mrkneme té holce na zoubek...

Když jsem si to četla, tak nějak si uvědomuju, že jen pár měsíců dozadu jsem psala o dost hůř než teď :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 20. srpna 2013 v 15:48 | Reagovat

Skvelí dielik som zvedavá čo Sasanek vyvedie.

2 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 21. srpna 2013 v 17:23 | Reagovat

Moc pěkný :3 Stejně jako Aki mě zajímá, co ten Sasuke spáchá :D

3 SasuKe SasuKe | Web | 16. listopadu 2013 v 19:01 | Reagovat

Stálo by to za dopsání, líbí se mi to, jen se vyvaruj výrazů jako "bro" a "plís" , v povídce to nepůsobí úplně dobře... :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama