!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Když brácha miluje bráchu 1

19. srpna 2013 v 12:00 | Anettsi-chan |  Když brácha miluje bráchu
Jak jsem slíbila, první díl je tady ;-) Snad se bude líbit. Říkám psala jsem tenhle díl dávno, možná budou následující díly od 3. lepší. Sami posuďte :)



Kapitola 1.

Sasuke
Seděli jsme proti sobě. Já a on.
Vzhledově jsme si byli trochu podobní. Oba havraní vlasy, i když on delší, stažené do culíku a černé oči. Ale pokud šlo o povahu, nešli přehlédnout jasné rozdíly. On byl vždycky typ, který velel, plánoval a chránil, vůdčí typ.
Já se stále podřizoval, plnil úkoly a nechal se ochraňovat. Ne, že bych nebyl dominantní, ale jemu jsem se nemohl rovnat.
Ano, můj bratr byl, je a bude lepší než já. Kdysi mě to štvalo, nesnášel jsem jeho hlas, nenáviděl jsem ho celou svou osobou. Pak se to změnilo. Začal jsem ho obdivovat, naslouchat mu a snažit se pochopit, kdo ve skutečnosti je. Zajímal jsem se, co dělá a jak se má.
Poznal jsem na něm, že zaznamenal moji změnu a je zmatený. I on se pokoušel pochopit mě. Nepodařilo se mu to.
Ale zpět k situaci, která nastala u oběda.
Rodiče nám oznámili, že musí nutně do práce, aby Itachi, toť můj bratr, udělal jídlo a užili si samoty. Ano, on i vařil skvěle...
A teď tady sedíme a koukáme na sebe. Tolik se toho změnilo..!

Itachi
"Jsi v pořádku, Sasuke?" zeptal jsem se. Ten jeho pohled... tichá prosba o pomoc. On nebyl psychicky v pohodě.
Neodpověděl, jen sklopil pohled dolů. Jak rád bych teď věděl, co si myslí! Rozluštit záhadu jeho smutného výrazu, vyřešit hádanku bráškovy mysli. Protože každá věc má řešení.
Nikdy jsem nechápal, proč se Sasuke nechoval jako já. Ale to se mi na něm právě líbilo. Snad nikdy neudělal nic neočekávaného. Když se měl naštvat, tak se naštval, když měl plakat, tak plakal a když se měl smát, tak se smál.
Vnímal jsem, že mě nenávidí a mrzelo mě to, protože já ho miloval celou svou duší. Mého malého brášku jsem v duchu uctíval jako boha.
Poslední dobou se začal chovat jinak. Zajímal se o mě a dával mi najevo, že mě má rád. Ale čím dál víc se o mě staral, tím víc se zdál smutnější a nešťastnější. Trápilo mě to.
Zvedl jsem se a obešel stůl, abych ho objal. Okamžitě se jeho paže obtočily okolo mého krku a obličej zabořil do mé košile. Vždy byl moc sladký a roztomilý. Ani si to neuvědomoval, můj maličký...
Ucítil jsem mokro na své košili a uvědomil si, že se rozplakal. "Ach, bráško, copak se stalo?"
"Já... já... nevím..." zašeptal. "Asi tě miluju..."

Sasuke
"Vždyť já tě mám taky moc rád," políbil mě do vlasů.
Přemýšlel jsem, jak bych mu to vysvětlil, aniž bych nevypadal jako šílenec. Když jsem říkal slova 'Miluju tě', nemyslel jsem tím bratrskou lásku.
Když jsem ho pozoroval, začínal jsem se do něj zakoukávat. Každé jeho objetí pro mě znamenalo mnoho. Začínal jsem si všímat jiskřiček v jeho očích, když vyřešil nějakou úlohu nebo vyhrál některou z těžkých logických her. Vnímal jsem jeho omamnou vůni kůže i něžné dotyky jemných prstů.
Plakal jsem kvůli tomu, protože jsem věděl, že nikdy nebude tenhle dokonalý člověk patřit mě. Nikdy. A právě to mě děsilo. Nedokázal jsem si představit, že by ho objímal, dotýkal se ho nebo i líbal nějaký cizí člověk. Naštěstí měl Itachi za celou tu dobu jen pár dívek, na které jsem ohromně žárlil a postaral se, aby co nejrychleji zmizely.
Věděl jsem, že už své city nemůžu déle skrývat. Určitě mě pochopí.

Itachi
Roztřásl se. Zvedl jsem ho a donesl do svého pokoje, kde byla postel dosti velká na to, abych si přilehl vedle a mohl ho objetím a hlazením po ruce konejšit. I když se to nezdálo, Sasuke byl naprosto jiný než ostatní. A já ho proto měl moc rád.
Posunul se tak, aby měl obličej přímo naproti mě a smutně na mě koukal. Nechápal jsem, co ho trápí a měl toho jeho tajnůstkaření plné zuby. Rozhodl jsem se, že zjistím, co se s ním děje za každou cenu.
"Bráško, pověz mi, co se děje," požádal jsem ho jemně a pohladil po tváři. "Copak tě trápí? Víš, že mi můžeš cokoliv povědět..."
Chvilku mlčel a klopil oči. Cokoliv mi tají, ví, že pro to nebudu rád. To ale neznamená, že bych ho přestal zbožňovat. Ani vražda by nedokázala poničit tu láskyplnou bratrskou emoci, kterou k němu pociťuji.
"Ale já... já ti to už řekl," ošil se.
Skutečně mi to už přiznal? Kdy? Nedával jsem dostatečný pozor na to, co říká?
"Miluju tě," řekl znova a sevřel ruce v pěst za mými zády.
Cítil jsem, že jsem na něj nechápavě zíral a snažil se rozluštit důvod a význam těchto slov. Snad se bojí přiznat, že mě má rád? Nebo v tom je něco jiného... Má mě rád víc, než je zdravé? Je do mě... zamilovaný. A najednou vše do sebe zapadalo.

Sasuke
Jeho nechápavý pohled nahradí výraz pochopení. Čekal jsem, že se odsune a znechuceně na mě bude koukat, ale on mě nepustil. "Ach, Sasuke..." zašeptal. Co se mu asi honí v hlavě? Pomyslel jsem si zkroušeně.
Ale nedokázal jsem moc dlouho racionálně přemýšlet, když jsem vdechoval tu jeho omamnou vůni. Ještě víc jsem se k němu natiskl a objal ho tak, že on dáchal na krk mně a já jemu. Vždy jsem se chtěl dotknout jeho kůže rty, ale nikdy jsem k tomu neměl příležitost. A tak jsem možná kvůli 'zakázanému ovoci' konečně okusil, jak chutná.
Přitiskl jsem rty k jeho dokonalému krku. Kůže na něm byla jemná a příjemná na dotek mých rtů.
U sveho ucha jsem uslyšel slastný vzdech. Dosud se Itachi nebránil, ale cítil jsem, jak mě pomalu začínal od sebe rukama odtahovat. To jsem nechtěl, tak jsem vystrčil jazyk a začal ho na krku řádně laskat.
Možná jsem na to šel moc rychle, protože mě prudce odstrčil. Měl rozšířené panenky a vypadal vystrašeně.
Zatvářil jsem se ublíženě, z části proto, že jsem se tak skutečně cítil a z druhé, protože jsem ho chtěl zpět ve své náruči.
Když jsem necítil jeho vůni, tak se mi začalo pomalu rozsvěcovat v hlavě. Otočil jsem se k němu zády a spustil nohy z postele na zem. Obličej jsem schoval do dlaní, abych kryl vlastní slzy bolesti a ponížení.

Itachi
Rozplakal se, slyšel jsem jeho vzlyky a rvalo mi to srdce ven z těla. Natáhl jsem se k němu a dotáhl ho do svého náručí. "Sasuke, jsme bratři," připoměl jsem mu důležitý fakt. "Je nezákonné spolu... chodit, chápeš?"
Díval jsem se do těch černých studánek a toužil jsem potom, aby z nich přestaly tryskat další a další slzy.
"Já to ale vím," odvětil a vytrhl se mi z náruče, aby mohl utéct do svého pokoje a zabarikádovat dveře psacím stolem.
Nešel jsem za ním. Už jen proto, že by za žádnou cenu nevyšel na chodbu. Znám ho líp než sebe.
Vždy, když nevím, co dál, snažím se všechno vyřešit. Tak jsem se zamyslel, co bych mohl udělat, aby byl Sasuke šťastný a nemuselo dojít k incestu.
Nakonec jsem došel k závěru, že je nemožné to nějak vyřešit. Flustrovalo mě to, protože jsem tvrdil a tvrdím, že vše má řešení. I když je někdy těžké na něj přijít.
Jediné, co připadalo v úvahu, bylo to, že počkám, až ho to přejde. Prochází pubertou, je mu teprve patnáct, pomyslel jsem si. Byl jsem si jistý, že za pár týdnů, možná měsíců si najde nějakého člověka, který mě hravě předčí.
Jenže to není momentální řešení... A mám to! Pomyslel jsem si. Seznámím ho s někým, kdo se mu bude líbit! Pro a proti? Vyberu mu ho sám, takže to nebude žádný psychopat, co lidem ubližuje. Proklepnu si ho klidně i detailně... Jenže bude fuška sehnat někoho, kdo by se mu líbil, když neznám jeho typ...
Přišel čas ho jít uklidnit.

Sasuke
Sedl jsem si na postel a stočil se do klubíčka, abych se mohl tiše vyplakat. Mrzelo mě, že jsem ho zklamal, znechutil, rozzlobil a možná si ho i znenáviděl. Proč se nemohly vrátit ty časy, kdy jsem ho nesnášel? Tehdy to nebylo tak těžké jako teď.
Prudce sebou trhnu, když se ozve zybušení na dveře mého pokoje. "Sasuke, otevři ty dveře, chci s tebou mluvit!" ozval se Itachi.
Nezněl zklamaně, ani znechuceně a dokonce ani rozzlobeně. Spíš se o mně strachoval. Jak ho znám, jistě se snažil přijít na nějaké řešení. "Prosím, Sasuke!"
Nakonec jsem přece jen odsunul stůl a pustil ho dovnitř.

Objal mě okolo ramen a chvíli jsme jen tak stáli a vychutnávali si blízkost toho druhého. Pak jsme si společně lehli a tiskli se k sobě. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale usnul jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naki naki | 19. srpna 2013 v 16:39 | Reagovat

hezký to jsem zvědavá jak to dopadne ;-)

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 20. srpna 2013 v 13:26 | Reagovat

Veľmi podarené ...som zvedavá čo sa stane nabudúce.

3 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 20. srpna 2013 v 13:53 | Reagovat

Už aby tu bylo pokračování :3 Nevím proč, ale mám strašně ráda brečícího Sasukeho :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama