!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Pro Janulik-chan: Zamilovaná zajatkyně

8. července 2013 v 18:44 | Anettsi-chan |  Jednorázovky
Tuhle povídku jsem napsala už dřív, když jsem byla nemocná :D ;-)

Zamilovaná zajatkyně

Druh: Jednorázovka

Věk hlavních postav: Sasuke - 17 (už nějak tradičně); Sakura - 17

Pár: SasuSaku

Žánr: Násilný ze strany Sasukeho - jen na chvíli; později trochu romantický, vášnivý

Z pohledu: Sakury

Děj: Sakura má misi, při níž ji vážně zraní nějaký ninja. Sasuke ji zachrání. Je v Orochimarově skrýši a bojí se, co bude dál. A co když má Sasuke v plánu se s ní vyspat?

Inspirace: Já nevím. Často mi šibe, když jsem nemocná xD

Varování: Mno, hentai …... :D

Věnováno: Janulik-chan



Jsem pitomá a hloupá, protože tě miluju. Jsem otravná a blbá, protože se nevzdávám naděje, že se jednoho dne změníš. Jsem najivní a důvěřivá, protože kdykoliv, když s tebou mám bojovat, nechám se raději fascinovat tvýma očima a tvým tělem, přestože jsi vrah a tolikrát jsem si snažila vnutit představu, že tě nenávidím. Vždy věřím každému tvému slovu, i když si mnohem později uvědomím, jakou blbost jsi mi vykládal. Tolikrát jsem řekla větu 'Já tě tak nenávidím', když jsem na tebe pomyslela. A přesto to nebyla pravda. Protože já tě miluju.
Ublížil jsi mi, nechal jsi mě samotnou. Bojoval jsi se mnou a přestože jsem se skoro nebránila, zranil jsi mě skoro smrtelně - a to docela nedávno. Ublížil jsi Narutovi, mému nejlepšímu - i když praštěnému - kamarádovi, zabil desítky lidí z Konohy a urazil všechny mé přátele. Mé srdce jsi bolestivě vyrval z hrudi a odnesl jsi ho s sebou pryč. A přesto všechno tě miluju.
"Sakuro, on je zrádce, nemůžeš ho milovat. Stejně jako on nikdy nebude milovat tebe," říkali mi mnozí, počínaje Narutem až po Tsunade-sama. A já se snažila tě nemilovat. Jenže to nejde.
Protože při pohledu na kteréhokoli kluka jsem viděla tebe - havraní vzadu rozcuchané vlasy, prozíravé onyxové oči... celou tvou tvář a tělo... dokonce i ten pitomý meč, který s sebou věčně nosíš. A proto jsem se držela dál. Co jsem měla nabídnout chlapcům, kteří o mě stáli, když jsem své srdce už neměla?
Při jedné hloupé misi, kterou jsem se rozhodla vykonat úplně sama, mě jeden ninja vážně zranil. Já jsem věděla, že zemřu a pomalu jsem se s tím vyrovnávala. Ale ty jsi měl jiné plány, když jsi mě zachránil a nedovolil mé duši opustit tento svět. Donesl jsi mě rovnou do Orochimarova sídla, kde jsi mě ošetřil, ačkoliv byla jen maličká šance, že bych to přežila. Záleželo ti na mě? Nejspíš ne, protože jsi mě hned po probuzení s bezvědomí nechal připoutat ke stěně, jako nějakou ohavnou vražedkyni nebo zlodějku. Ale já už mohla být mrtvá. Tak proč jsi mě zachránil? A proč mi nikdy nic neřekneš, ačkoliv za mnou chodíš každý den?!
Vždycky stojíš opřený o stěnu vedle dveří a mlčky na mě hledíš. I když jsem na tebe křičela, abys mi alespoň něco vysvětlil, jen ses povýšeně usmál a dál sledoval, jak mi řetězy rozedírají kůži na zápěstí. Nikdo mi zápěstí neošetřil, tak se mi tam dostala infekce. Vlastně se ani nedivím, že se tak stalo. Na tom příšerném místě bych mohla chytnout i horší věci, než je ta pitomá infekce.
Tak mi jednoho dne sundali řetězy, tak bolestně zaříznuté do masa na ruce a ošetřili mi je. Pak mě přitáhli do nějakého pokoje a mrskli mnou na postel, jako flákotou masa nabízenou psovi a odešli s nechutným chechtáním. "Kdyby jsi sebou tak neházela v těch řetězích, nemusely tvoje ruce vypadat takhle," řekl jsi, zpola ještě skrytý ve stínu. Přísahám, že bych tě na místě zabila, kdybych měla nějakou sílu. A tu jsem neměla, dokonce ani chakru jsem použít nemohla, protože jste mi ji už dávno zablokovali. Protože ty jsi mi ji zablokoval.
Neodpověděla jsem a ty jsi přišel blíž. "Tak co, Sakura-chan, chyběl jsem ti?" zeptal ses s povýšeným výrazem ve tváři. Proč jsi tak chladný? Co jsem ti propánakrále udělala? Vždycky jsem tě milovala! Vždycky jsem se tě zastávala! Nikdy jsem v tebe nepřestala věřit!
"Odpověz mi!" vrazil jsi mi facku, která mi jistě na tváři zanechala pěkně rudý otisk. Jenže já ti neodpověděla. Ne, jsem silnější. Mnohem silnější a nepřinutíš mě ani k jednomu slovu. Zavřela jsem oči, abych do těch tvých nemohla koukat. "Okamžitě ty oči otevři! A chci slyšet odpověď, je ti to jasné?! Hned teď!" zařval jsi na mě, až jsem sebou polekaně cukla. Ne, neotevřu ty podělané oči, nebudu dělat nic, co po mě budeš chtít.
Znovu jsi mi vrazil, tentokrát z druhé strany. Obě tváře mě pálily, jako by je olizoval oheň svými oranžovými plameny. Plameny smrti. "Měl jsem tě nechat umřít tehdy v lese!" narážel jjsi na tu pitomou misi, při níž mě zachránil.
"Tak proč jsi to neudělal?!" vyštěkla jsem náhle, protože jsem to už nemohla vydržet. "Neprosila jsem se tě o pomoc! Raději bych zemřela, než tu být s tebou!... ty zrádce!"
Opět další facka. Přestože mě ruka bolela a zápěstí také bylo v jednom ohni, napřáhla jsem se a plesk! Tak tahle ti pěkně sedla. Šokovaně sis položil dlaň na rudý otisk mé ruky a pak ses na mě rozeřval jako ještě nikdy.
Myslela jsem, že horší to už být nemůže, ale to jsem se spletla. Po té, co ses vyřval jsi mě hrubě popadl za zápěstí, až jsem zasykla bolestí a nalehl na mě. Dlouho jsme si navzájem hleděli do očí, než jsi vytáhl kunai. Tak tohle je můj konec. Zemřu tady, na tomhle pitomém místě rukou člověka, kterého miluju. To byla moje myšlenka. Spletla jsem se. Jen jsi kunaiem rozřezal moje tričko a podprsenku, jako bys mě chtěl vidět nahou. Chtěl jsi mě vidět nahou?
Následovala i sukně a kalhoty. Zrudla jsem, připadala jsem si více než trapně. Chtěl jsi, abych se tak cítila? Nevím, protože pak jsi mou hruď začal častovat polibky a hlavně mým prsům jsi věnoval velkou pozornost. Hnětl jsi mi je, líbal je a dokonce i kousl. Nechtěla jsem to. Toužila jsem po tom.
Proč mám jen pocit, že se stále posouváš dolů...? Protože posouváš? A sakra. Tvoje rty se dostaly až k mému podbřišku a sjely níž. Ucítila jsem tam dole tvoje hebké rty i tvůj hbitý jazyk. A později i prsty. Prvně jeden, potom dva a nakonec i tři. Pak sis sundal košili a kalhoty a vnikl do mě svou chloubou. Chvíli jsi počkal, protože sis uvědomil, že jsi právě protrhl panenskou blánu a udělal ze mne ženu. Proč se chováš tak ohleduplně? Teprve potom jsi začal přirážet a při tom mi mačkal prsa, jako by ses toho nemohl nabažit. Naše těla se orosila potem a oči získaly zastřený pohled. Cítila jsem, jak ti v něm zacukalo, a naposlední chvíli jsi ho ze mě vytáhl. Postříkal jsi mi bříško a prsa. Myslela jsem, že je konec. Ty ale ne. Sjel si mezi mé nohy znova rukou a dělal jsi mi to tak dlouho, dokud jsem i já neprožila tu slast. Záleželo ti na tom? Proč? Chtěl jsi vidět v mých očích to pokoření? Tak s tím nepočítej. Tu radost ti neudělám.
Padl jsi unaveně vedle mě na postel a zprudka vydechoval, jako by jsi právě uběhl maratón v běhu nebo jako po hodně těžkém souboji. To ticho, které mezi námi zavládlo by se dalo krájet. A pak ho přerušil můj vzlyk. To ne! Tuhle radost ti neudělám! A přesto se mé oči zalily slzami, které přetekly a koulely se po tvářích až na prostěradlo na posteli. A další vzlyk. Pokořil jsi mě, ponížil jsi mě, znásilnil jsi mě. Zničil jsi mé srdce a zničil jsi mé tělo. Tak proč kruci necítím odpor, ale pořád jen tu pitomou lásku?!
Naklonil ses a palcem ruky jsi mi utřel slzy. Jako by ti záleželo na tom, že pláču. A záleželo ti sakra na tom? Proč mi to děláš? Zavřela jsem oči, ale stejně jsem cítila, jak mě tvoje vlasy lechtají na obličeji a tvůj dech, nedaleko mých rtů. Dokonce jsem si byla jistá, že si mě i prohlížíš, protože tvůj pohled pálil, přestože byl naprosto chladný. Prohlížel sis svoji práci a znovu a znovu utíral slzy, které nepřestávaly téct. "Slzy ti vůbec nesluší, Sakura-chan," zašeptal jsi tak, že se tvoje rty skoro dotkly těch mých.
Zprudka jsem se nadechla. "Znásilnil jsi mě a chceš, abych nebrečela?" zakňučela jsem jako poraněné zvíře a přímo se schoulila do klubíčka. Odejdi, odejdi pryč a nech mě být.
"Znásilnění by to bylo, kdyby ses bránila," zavrněl jsi pobaveně. Zavrněl? Ani jsem nevěděla, že někdy vrníš.
"Nedokázala bych se ubránit," odporovala jsem ti a k tomu se ještě víc schazovala. Proč jsem rovnou neřekla 'Jsem tak slabá, že se ti nedokážu ubránit a ty si se mnou můžeš dělat, co se ti zachce'?
Zasmál ses. "Taky pravda." Položil jsi ruku na můj bok a rychle sis mě přitáhl ke svému tělu, že jsem ani neměla příležitost se zkusit bránit. Otočil jsi mě k sobě a nechal, abych ti zmáčela hruď svými slzami, které tekly jako o život.
A pak jsem udělala něco, za co bych si v příštím okamžiku nejraději sama nafackovala. Nevím, co mě to napadlo, jestli to bylo tím smutkem nebo tou láskou, ale rychle jsem přitiskla svoje rty na ty tvoje. Při sexu jsi mě nikdy na rty nepolíbil. A já chtěla vědět, jestli tvoje rty chutnají stejně jako kdysi. A chutnaly, možná ještě lépe. Nemohla jsem to déle zkoumat, protože ses ode mě odtrhl a jednu mi ubalil.
Bezeslova ses pak oblékl a odešel. I já bych se ráda oblékla, jenže nebylo do čeho. Do cárů mého oblečení jsem si setřela tvoje sperma i mé milostné šťávy a zabalila se do peřiny, kterou jsme při souloži odkopali až někam k pelesti. Pokusila jsem se usnout, ale pronásledovaly mě samé noční můry plné mých výkřiků a krve.
S trhnutím jsem se probudila a prudce se posadila. Byla jsem celá zpocená a udýchaná, stejně jako po sexu s tebou. Šílené to přirování, ale přesné. A nebyla jsem jediná, kdo v místnosti dýchal, zleva se ozývalo pravidelné vydechování a nadechování. Otočila jsem se a s údivem spatřila tebe, jak si klidně, s rukama za hlavou, spíš a nevšímáš si mě. Peřinu jsi mi nechal, ale cítila jsem ten chladný vzduch všude okolo na celém těle. Aby ne, když jsem byla nahá. Přitáhla jsem si raději peřinu víc ke krku a sledovala tě pozorným pohledem. Vypadal jsi opravdu... roztomile. Oči zavřené, pramínky vlasů v obličeji a měkké rty pootevřené, jak jsi vydechoval. Nádherný pohled.
Natáhla jsem váhavě ruku a pramínky mu posunula z obličeje. Nevypadalo to, že by ses probudil, tak jsem v duchu zajásala a pobrala zbytky odvahy, abych se pomalu naklonila a opět pokoušela štěstí polibkem na rty. Kdyby tě to nevzbudilo, musel bys být vadný, protože já nejsem troškař a téměř okamžitě ti vjela jazykem mezi pootevřené rty. Až jsem se zhrozila, jak jsem nadržená a vášnivá. Otevřel jsi oči a zblízka koukal do mé tváře. Čekala jsem, kdy mi jednu vrazíš. Ale ty sis mě přitáhnul na sebe tak, že jsem seděla obkročmo přímo na tvých nohách. Nahá, podotýkám, takže jsem téměř hned pocítila tvou erekci na stehně. A pak, kdo je tu nadržený, pomyslela jsem si sarkasticky. Naklonila jsem se a políbila tě na rty... a ty jsi polibek opětoval. Tentokrát jsi to byl ty, kdo tomu druhému vjel mezi rty jazykem.
Už po chvíli se tvoje ruce zapletly do mých vlasů, které jsem si nechala narůst do pěkné délky, vlastně ani nevím proč. Asi pro to, abych se ti líbila? Že jsem doufala, že se vrátíš? Je to možné, ale to není podstatné, když jsem se odhodlala z tebe strhnout tu pitomou košili a kalhoty. Proč bych jen já měla být nahá? Ať jsme oblečení jen v kůži oba. Brzy vykoukl na svět tvůj penis v celé své kráse, a že bylo na co se koukat. Dlouhý, poměrně tlustý s tmavší špičkou. "Líbí se ti?" zeptal ses a pozvednul obočí do výšky, jak jsem viděla jen podle lampy, která byla rozsvícena dvacet čtyři hodin v kuse.
Váhavě jsem přikývla. Co jsem tak asi měla dělat? Podepřel ses lokty a vyzívavě na mě pohlédl s němou otázkou, které jsem porozuměla. Sesunula jsem se níž a váhavě, hodně váhavě, rukou pohladila tvou chloubu. Slastně jsi přivřel oči, ale dál jsi mě nepřestával sledovat. Snad abych ti ho neutrhla nebo co. To bys asi koukal, kdybych to opravdu udělala. Jenže to nebylo na programu. Jen jsem ti po něm rukou přejela, pak ho stiskla a nezkušeně jsem ho honila. Párkrát jsem přetáhla předkožku a uviděla nafialovělý žalud. Na špičce se objevila kapička touhy. A to nejspíš bylo pro mě znamení, že přišel čas se posunout dál. Naklonila jsem se, znovu přetáhla předkožku a penis olízla. Vlastně nechutnal až tak špatně. Jen slaně. Několikrát jsem ho ještě olízla a hrála si s ním prsty, než jsem se ho pokusila pohltit.
Ze začátku to šlo špatně, protože moje dávící reflexy byly v pořádku. Posouvala jsem si ho dál a dál do pusy, až jsem ho ucítila na mandlích. A to byl konec, rychle jsem ho nechala vyklouznout ven a zprudka se nadechla. A pak jsem uslyšela tebe, jak jsi tlumeně a nespokojeně zasténal, vlastně kromě vzdechů tvůj první hlasový projev vůbec. Možná by to šlo znovu, pomyslela jsem si a opět, tentokrát rychleji, jsem si zasunula penis do pusy. Už to nebylo tak zlé. Stačilo jen dodržovat jedno pravidlo: nadechnout, vložit co nejdál do pusy, sát, vytáhnout, vydechnout, nadechnout a znova.
Tvoje steny postupně přidávaly na hlasitosti, už ses na mě nedíval, jen jsi prožíval tu neskutečnou slast. A pak tu v něm zacukalo. Celkem ohleduplně ses chtěl odtáhnout, ale já ti to nedovolila. Když už jsem to udělala, tak ať je to až do konce. Tvoje sperma mi vystříklo do pusy a do krku. Já jsem polykala seč mi síly stačily, ale s penisem v puse to nejde zrovna nejlépe, takže spousta vyteklo na bradu, po krku až na prsa. Když jsi skončil, ještě jsem ti vycucala zbytky a olízla ti ho dočista.
"Tý jo," slyšela jsem, jak jsi řekl obdivně. "Tohle bylo skvělý." Pak se posadil. "No teď je řada na tobě, kočičko," zašeptal jsi a naklonil se k mým prsům. Nedělalo ti moc velký problém slíznout svoje vlastní sperma a vlastně to bylo vzrušující.
Jemně si tu tekutinu slízával a přitom mi rukama masíroval ňadra. Zaklonila jsem hlavu a začala zprudka dýchat. Pak jsi mě položil zády na postel a jemně mě donutil roztáhnout nohy. Nejprve ses vrátil k mému obličeji a políbil mě na ústa, vjel mi mezi rty jazykem a nebylo by místa, které bys v mé puse neochutnal. Tvoje ruce se přestaly věnovat mé hrudi a raději sjely dolů. Jedna na stehno a zlehka mě hladila, zatímco druhá měla práci kousek vedle. Samozřejmě jsem byla vlhká nebo spíš jsem tekla jako Niagarské vodopády, tak ve mně postupně zmizel celý tvůj prst. A bylo to tak příjemné! Žasla jsem nad tím dosud nepoznaným pocitem. Ne, že bych si to nedělala sama, ale tohle bylo něco naprosto jiného. Vzrušujícího.
Přidal jsi druhý prst a nepřestával mě líbat. Moje ruce samovolně vjely do tvých havraních kadeří a hlavně do těch věčně stojících na zátylku. Byly tak jemné, hebké a šíleně dobré na dotek. Cítila jsem nekonečnou vášeň a přestala jsem vnímat všechno ostatní, než naše těla. Naše zpocená a lesknoucí se těla. A nakonec třetí prst. V podbřišku jsem ucítila zajímavý pocit, který se postupně rozšířil do klína a celého těla. Takové spalující horko. Prohla jsem se jako luk a slastně vykřikla, jako ještě nikdy. Pro-bo-ha, tohle je neskutečný pocit. Cítila jsem se omámená a chvilku trvalo, než jsem konečně dosáhla plného vědomí a zaostřila na tebe. Usmíval ses a hladil mě ve vlasech suchou rukou, protože ta, kterou jsi měl v mém rozkroku byla šíleně mokrá. Bože, to je trapas, pomyslela jsem si a začervenala se. Přitáhl sis mě do náručí a já pocítila strašnou ospalost. Obtočila jsem ti ruce okolo krku a ještě se vydýchávala.
"A co teď, zabiješ mě?" zašeptala jsem smutně. Nemůžeš mě přece nechat naživu. Nebo ano?
"Ne, Sakura-chan," odpověděl jsi neutrálním hlasem. "Nerad to říkám, ale..." zaváhal jsi. "Teď už bych to asi nedokázal."
Odtáhla jsem se a podívala jsem se ti do očí. "Proč?"
"Protože tě miluju," přiznal ses a políbil mě. "No nečekej, že se vrátím," zašklebil ses.

Ale spletl ses. Vrátil ses. Se mnou. Už od té doby uběhlo pět let. A mi máme pětiletého synka, já jsem za tebe už vdaná a spokojeně si žijeme. Možná bychom dítě měli později, ale znáš to - vytáhnout ho těsně před tím, než vystříkneš, není ta nejbezpečnější antikoncepce. Protože existují kapky touhy - a i v nich je spousta spermií. Takže nic no - čekám další dítě. A jsem spokojená. No, kdyby Itachi - náš prvorozený - tušil, kdy vnikl, nejspíš by ho trefilo. No já tě miluju, miluju našeho synka a jistě budu milovat i druhorozené dítě.
"Miluju tě, Sasuke," usmála jsem se na tebe.
Pohladil jsi mé, již hezky velké, bříško. "Vypadá to, že se klan Uchiha znova stvoří," zasmál ses tak nádherným smíchem. "A miluju tě."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 janulik-chan janulik-chan | Web | 8. července 2013 v 19:52 | Reagovat

Páni :D toto je prvá poviedka venovaná mne ..a bola úžasná :D dobrá opis vecí :D skvele píšeš :D Ďakujem za poviedku :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama