!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Pokerový hráč 1

11. července 2013 v 12:00 | Anettsi-chan |  Pokerový hráč
Tak nakonec jsem se rozhodla, že přece jenom přidám první kapitolu dnes. Vlastně ani nemám, co bych k tomu řekla, takže snad se vám to bude líbit, protože podle toho, jestli to bude mít alespoň nějakou tu oblibu, přidám další díl. Jinak se vrhnu čistě na SasuSaku povídky a tuhle přidám až... no až nebudu mít žádné SasuSaku v zásobě :D Jen by mě zajímalo, jestli chcete, abych pokračovala v té dvojce Až moc přitažlivý nebo mám přidat zas tu novou :D


Kapitola 1.


S nicneříkajícím chladným výrazem posunul žetony a řekl: "All in." Ostatní na něj upřeli své pohledy a vduchu přemýšleli, zda blufuje. První se narovnala mladá prsatá žena Tsunade a též posunula všechny své žetony na zelenou plochu pokerového stolu. Po ní se váhavě přidal i Hatake a po nich už to udělali všichni. Vždyť doteď byli nejlepší pokeroví hráči v republice. Nemůže je porazit sotva dospělý fracek.
Pak to uzavřeli a odkryli karty. Nevěřícně hleděli na ty černovláska. Ten se jen mírně usmál nad svou další výhrou a posunul všechny žetony ze zelené plochy k sobě. "Dneska už končím, je už dost pozdě," řekl tiše a kývl na muže stojícího ve stínu, aby mu právě vyhrané žetony vyměnil za dvě stě třicet tisíc korun. "Nashle," kývl na ostatní a zmizel ve dveřích. Prošel barem, ve kterém se nezákonné pokerové turnaje odehrávaly a dostal se na ponurou ulici.
Nápis toho pitomého baru blikal. Bar Divoká Gazell. Tam chodil každý večer už od maturity, vlastně i před tím, ale to se jen díval, jak hráči hrají. Jen proto, že ještě nebyl plnoletý. Dva dny po maturitě oslavil osmnáctiny a právě tehdy se stal klukem závislým na hraním pokeru. Ale nyní si musel pospíšit, zítra mu v sedm začíná brigáda v Penny. Bude vykládat zboží až do osmi večer, následně půjde k Divoké Gazell na pár drinků a na chvilku Texas Hold'emu.
Pospíchal rychlou chůzí, až by se někomu mohlo zdát, že se bojí útočníků ve stínech. Ale on se nebál. Nikdy neměl strach. Ne ze tmy. Ne z útočníků.
Konečně se před ním objevila zastávka tramvaje. Podíval se na hodinky. Byl půl třetí a čtyři minuty, což znamenalo, že za deset minut jede směrem k jeho domovu tramvaj. Znuděně si pohodil batůžek na rameni, jako by tam neměl nic jiného než svačinu a fotbaloý dres, jako když chodil ještě na střední. Nyní tam měl schované dvě stě třicet tisíc korun.
Nevzrušeně sáhl do kapsy pro svůj mobil a uvedl ho do provozu podržením tlačítka na zavěšení hovoru. Zastávku osvícenou jenom jednou poněkud vzdálenou lampou, ozářilo světlo displeje, na kterém byl on a jeho bratr. Tehdy bylo Sasukemu sedmnáct a jeho bratrovi, Itachimu, dvacet dva přesně na den. Tehdy slavil Itachi své narozeniny. Tehdy to bylo tak bezstarostné. I Sasukemu bylo jasné, že do jeho života poker silně zasáhl. Maturitu jakž takž udělal na jedničky a dvojky, ale pak to šlo z kopce. Nikdo to nechápal, jediné co věděli bylo to, že Sasuke každou noc někam mizí, ale kam, to se jim nesvěřil.
Blikly mu čtyři nepřijaté hovory. Tři od bratra, jeden od matky. Zase ho scháněli, jako by mu bylo pět. Jenže on už byl dospělý! Dokonce plánoval se co nejdříve odstěhovat, s těmi vyhranými penězi si to mohl dovolit. Plánoval si udělat vysokou, hrát poker a lenošit. Pracoval v Penny jen proto, aby nebylo rodině divné, že má peníze, ačkoliv si o ně nikomu neřekl.
Konečně uslyšel přijíždějící tramvaj, která zastavila na zastávce. Pár lidí nastoupilo, on nastoupil a sedl si do zadních sedaček. Řidič už na něj byl zvyklý a nechával ho jezdit prakticky zadarmo. Už proto, že i on si sem tam zahrál poker s ním a s pár dalšími lidmi. Jen na něj na pozdrav kývl a pousmál se. V tramvaji seděli jen další tři lidi. Jeden smradlavý spící bezdomovec, blonďatá holka, která nejspíš jela domů z nějaké párty a muž z černým kufříkem a kravatou. To černovláskovi připomělo horor Půlnoční vlak, až se musel usmát.
Měl teď chvilku čas, vystupoval až za čtyři zastávky. Tak se pohodlně opřel a odpočíval. Havraní polodlouhé vlasy, vzadu ve zvláštním účesu rozcuchané, se mu trochu rozprostřely po opěradle, jak se pohodlně sesunul. Blonďatá dívka se zvedla, trošku se potácela, ale nakonec dokázala na zastávce vystoupit bez pádu. Sasuke se zamyslel. Nechtělo se mu domů, ale věděl, že se musí nutně vyspat. Jinak zítra v práci umře. Zamračil se. Nebo prostě do práce nepůjde, najde si svůj byt a ať si rodiče myslí, co chtějí.
Vzpoměl si, jak mu kdysi blízký přítel slíbil, že ho bude vždy očekávat, a kdyby chtěl, může jít bydlet k němu, za určitou část nájemného. Stále lepší, než bydlet sám. Zaváhal a pak vytočil blonďáčkovo telefonní číslo. Chvíli to vyzvánělo, než se v telefonu ozvalo ospalé: "Haló?"
Sasuke se pousmál. "Ahoj, Naruto. Víš, myslel jsem si, že by bylo fajn přijmout tu nabídku a bydlet s tebou," vysvětlil.
Chvilku se v telefonu ozývalo jen dýchání. "Sasuke? To jsi ty?" Znělo to vyjukaně. A aby neznělo, když od maturity svého nejlepšího přítele modrooký blonďáček rok a půl neviděl.
"Jo, to jsem já," přitakal černovlásek.
Zase ticho, už začínalo být otravné. "Kdy teda přijdeš?" zeptal se Naruto smířeně. Za tu dobu už si zvykl na samotu, ale třeba bude fajn si se svým kamarádem zase po tak dlouhé době pokecat, stejně jako kdysi.
"Co takhle zít-... už vlastně dneska ve tři odpoledne?" navrhl opět nevzrušeně. Zastavovali na druhé zastávce od jeho nastoupení dovnitř.
"Fajn, jak chceš. Ale půlku nájemnýho platíš, jasné? A navíc, proč voláš tak pozdě?" zajímal se podezřívavě blonďáček.
"Nájemný klidně zaplatím celý, jestli to bude nutný," poznamenal Sasuke. "A jen jsem se někde zdržel a vzpomněl si na tebe až teď," dodal.
"Kde makáš, že máš tolik chechtáků?" neudržel na uzdě Naruto svou zvědavost.
"Nemakám," utrousil černovlásek popravdě. Nechtěl mu hned lhát. Ne jemu.
"To ti tolik dávaj vaši?" pískl obdivně Naruto. "Nebo... ti by ti tolik nedali, jak vlastně získáváš prachy?"
"Hraju Texas Hold'em poker. A jsem v tom dobrej," odsekl tiše Sasuke. Proč je ten Uzumaki vždycky tak zvědavej?
Na chvíli bylo ticho. "Tak ve tři..."
"Jo, ve tři," souhlasil. "Ahoj, Nare."
"Čau..." ozvalo se a blonďáček zavěsil.
Tramvaj právě zastavovala a už jen jedna zastávka a i on bude muset vystoupit. Cítil se poněkud ospalý. Mobil mu hlásil tři ráno a šest minut. Věděl, že na místě asi usne, pokud si nestoupne, tak to udělal. I když to neměl v plánu, vystoupil tedy o zastávku dříve a rozhodl se jít domů déle. Lepší než usnout a zajet si až na druhou stranu města. Noc byla teplá a on jen v tmavě modrých džínách, tričku, černé mikině a šedých keckách s batohem na zádech mířil domů. Šel raději zkratkami, protože tak to je nejenom blíže, ale také se dá projít bez přecházení milionu silnic. Mezi domy byly totiž tak metrové mezery, kterými moc lidí nechodilo. Tak tudyma člověk v noci lehko prošel až kam prakticky chtěl.
Pak už stačilo jen zajít za roh a jeho rodný dům byl na dohled. Prošel zahradou a tiše odemkl vchodové dveře. V místnostech si hrála jenom tma. Znovu zamkl, odkopl boty a vyšel schody do druhého patra. V pokoji si rozsvítil, batoh hodil prozatím do skříně, popadl osušku a zašel si do sprchy.
Pustil si teplou vodu, svlékl se a užíval si, jak mu voda bičovala záda a smívala z něj pot a špínu, které nasbíral za celý den. Umyl si vlasy drahým zjemňujícím šampónem a tělo namydlil sprchovacím gelem Axe. Důkladně se opláchl a vyšel ze sprchy. Vypnul vodu a přesunul se k umyvadlu, aby si umyl zuby. Mezi tím si ovázal kolem pasu osušku.
Když byl s hygienou spokojený, popadl sprchový gel, šampón a kartáček na zuby, musel si je nachystat, aby nic nezapomněl, když zítra odchází. Samozřejmě použije kartáček i ráno, ale jistota je jistota. Přešel k sobě do pokoje a vytáhl zpod postele cestovní tašku, v níž si doteď uchovával vyhrané peníze. Vysypal do ní i dnešní výhru z batohu. Na peníze naskládal nějaké svoje oblečení, ale to byla jen kamufláž. Batoh nechal nedotčený na ráno, aby si tam mohl naskládat kosmetiku, kterou jistě ještě použije. Pak popadl kufr a naskládal do něj většinu svého oblečení ze skříně: zbytek potom naházel do igelitky. Do bočních kapes kufru naskládal svůj tablet, sluchátka, nabíječky a jiné menší elektronické věci. Notebook po chvíli váhání švihl do batohu, holt tam bude s kosmetikou.
Rozhlédl se po pokoji a zavřel skříň. Pak padl, ještě v osušce, na postel a téměř okamžitě usnul bezesným klidným spánkem.

Probudilo ho zaklepání na dveře. Chtěl říct dál, ale osuška se z něj dávno svezla a nahý nechtěl stát před nikým. Hodil na sebe černý župan. "Dále!" ozval se konečně a znovu si lehl na postel.
Vešel jeho starší bratr. Vypadal skoro jako jeho kopie - stejně onyxové oči, ale méně chladné a více jemné a upřímné, stejně havraní vlasy, jen delší a stažené do culíku. Byl také zhruba o hlavu vyšší než Sasuke. "Včera jsem ti tolikrát volal! I mamka, tos nemohl mít zapnutý mobil?" otázal se Itachi naoko přísně, ale vduchu mu nic nevyčítal. Jeho milovaný malý bráška. Pak zavadil pohledem o tašky a zkameněl. "Sasuke... ty odcházíš?" zašeptal šokovaně.
Mladší bratr se jen ušklíbl. "A mám navybranou? Pořád mě hlídáte, jako by mi bylo devět. Jenže mě je devatenáct, Itachi! Za půl roku mi bude dvacet! Chci začít žít vlastní život!"
Starší pokrčil rameny. "Je to tvoje volba. Ale víš, že tady budeš mít vždycky dveře otevřené, že ano?" ujišťoval se.
"Jasně," povzdechl si Sasuke. "Rodiče jsou v práci?"
"Jo..." zabručel starší a zašklebil se sám pro sebe.
"To je dobře. Až se vrátí, budu už pryč," přikývl pro sebe. "Teď se obleču, tak laskavě padej z mého pokoje!" Doslova ho vystrkal z místnosti. Z kufru vyndal černé tříčtvrťáky a modré tričko. Na mikinu bylo teplo. Rozčesal si vlasy hřebenem, až byly zase hebké, jako každý den. Pak si skočil do koupelny a vyčistil si zuby. Nastříkal na sebe čokoládovou Axe, která mu vždycky voněla. A jak zjistil, voněla vlastně všem.
Když měl všechno hotovo, podíval se na mobil na čas. Výborně, půl druhé. Ve dvě musí být na zastávce tramvaje, která ho doveze na autobusové nádraží a autobusem až k Narutově pronájmu, který je na druhé straně města. Tak tři čtvrtě hodiny jenom cesta. Dotáhl všechny zavazadla do předsíně a ještě zašel za Itachim, který si v obyváku pouštěl televizi. "Ita, tak já razím," zamumlal a po dlouhé době se v jeho přítomnosti pokusil o úsměv.
Bratr mu ho oplatil, postavil se a objal ho. "Měj se, Sasu," rozloučil se s ním a pustil ho. Sasuke se zatvářil překvapeně, takto mu už dlouho nikdo neřekl.
"Rodičům řekni, že... se budu mít dobře a ať nemaj strach," požádal ho mladší. "Budete mi chybět."
Přikývl. "Však ty nám taky."
Hodil si batoh na ramena, přes jedno rameno si hodil popruh cestovní tašky, do jedné ruky popadl igelitku a do druhé kufr a nachal Itachiho, aby mu otevřel dveře. Už byl na chodníku, když se otočil a zavolal: "A Itachi!"
Ten se zvědavě otočil. Sasuke se zazubil. "Hej, přišel čas, aby sis někoho našel a taky vypadnul od rodičů. Vždyť je ti dvacet čtyři!" A pak prostě pospíchal na tramvaj.
Jeho starší bratr se ušklíbl a zavřel dveře. Sasuke pokračoval rychle v cestě a nakazoval si neohlížet se. Je to přece jen minulost. Nesmí vzpomínat. Ne teď.
Tramvajová zastávka byla jen kousek od jejich domu, prakticky za rohem jednoho ze sousedních domů, tak tam byl do deseti minut. Znovu se kouknul na čas - za pět minut dvě. Stihl to tedy tak tak. Vlastně děkoval vduchu Itachimu, že ho vzbudil. Po chvíli už skutečně vykoukla tramvaj a zastavila. Koupil si jízdenku a zapadl do zadních sedaček. Cesta na autobusák trvá zhruba patnáct minut, ještě má čas. Podíval se z okna. Na rohu uviděl Itachiho, jak tam stojí a kouká na něj. Zřejmě mu chtěl zamávat, ale pak si to rozmyslel. Tramvaj se rozjela. A Itachi mu zmizel z dohledu.
* * *
Itachi došel zpět do domu. Nedokázal odolat pokušení se na něj naposledy kouknout... Tedy naposledy, než se zase uvidí. Jeho malý bráška už dospěl. Je pryč. Vyběhl schody a vpadnul do pokoje, kde před chvílí Sasuke spal. Postel byla rozházená, tak ji upravil. Teď to vypadalo, jako by jeho bráška nikam neodjel. Vše na svém místě. Možná se mohlo zdát divné jen to, že chyběl na stole notebook. Jinak byl uklizený, jako každý den, kdy z domu odcházel. Ale nyní nejspíš odešel napořád.
Bude mu chybět. Hodně, hodně moc.
Přemýšlel nad jeho slovy. Možná měl pravdu, asi by měl odejít z domu rodičů, už to mohlo působit trapně. Hlavně jeho dívka, Konan, nebyla moc nadšená, když jí oznámil, že odmítá odejít z rodného domu. Ale nyní, když i mladší bráška zmizel, by bylo fajn začít žít vlastní život. Vlastně to byl z větší části Sasuke, kvůli komu zůstaval doma. Měl ho rád. Má ho rád. A bude ho mít rád napořád.
* * *
Sasuke se konečně se zavazadly doplazil k domu, kde měl Naruto pronajatý byt pro dva. Ale odmítal bydlet se svou holkou, takže černovláskovi už na škole nabídl, že u něj může bydlet, kdykoliv se pro to rozhodne. Zazvonil. Blonďáček mu přišel s úsměvem otevřít, dospěl. Přece jenom, ze skoro devatenáctiletého kluka byl dvacetiletý pohledný mladík ve volné bílé košili a zelených džínách. "Ahoj!" pozdravil a lehce ho objal. Pak mu pomohl s taškami do bytu a zavedl ho do pokoje se dvěmi postelemi. "Tadle je tvoje," kývl k pravé.
"Jo, díky. Věci si mám dát do pravé skříně, hádám?" zazubil se Sasuke.
Uzumaki se zachechtal. "Přirozeně. I pravý noční stolek je tvůj. Sprchu ale máme společnou, snad ti to nevadí," zašklebil se.
"Ne, to nevadí," ujistil ho a začal vybalovat. "Hej, dal bych si kafe," zavolal na Naruta, který už odcházel do kuchyně.
"Jo, to já si dám taky," vyplázl na něj při odchodu jazyk.
Sasuke oblečení poskládal do skříně, nabíječky, notebook, tablet a všechny ostatní kravinky naskládal do nočního stolku, kosmetiku švihl na postel, protože si plánoval dát večer sprchu a donést si to zároveň donést je do koupelny. Peníze nechal v tašce, pár bankovek si schoval do peněženky a jinak tašku s penězi hodil pod postel. Věděl, že mu kamarád čmuchat ve věcech nebude a i kdyby, tak přece mu řekl, že hraje Texas Hold'em.
Pak přešel do kuchyně. Kafe už byly na stole a provoněly celou místnost. Naruto seděl u stolu a s kýmsi telefonoval. "... no jo, kdo by to čekal. Já taky nefandím nějak hodně baseballu, ale když hrajou přátelé, tak se jdu kouknout...," huhňal do telefonu. Pak si všiml Sasukeho. "Aj. Tak se měj, jo? A Saii, kašli na obrázky a soustřeď se na holky." Pak telefon položil a otočil se na svého kamaráda ze školy. Díval se zamyšleně.
"Co je?" zeptal se Sasuke znepokojeně, když něm páru, co znamená ten přemýšlivý pohled.
Blonďák se opřel o opěradlo židle, na které seděl. "Jen jsem si říkal, že tě asi požádám, abys mě naučil poker. Bylo by fajn to umět," vysvětlil Naruto.
"Tak okej, ale až zejtra. Dneska jdu na noc hrát s týpkama ze včerejška. Už se těším, až je oberu o další prachy," pokrčil rameny černovlásek. "Dáš mi klíč, abych si potom odemkl?" požádal ho.
"Jo, já měl vlastně dva celou dobu, co tu bydlím." Vytáhl z kapsy klíče a jeden ze dvou naprosto totožným mu podal. "Jinak, za byt platím dva tisíce. Takže teď to bude čtyři tisíce, dva já a dva ty, to nám v pohodě zaručí vodu a plyn. Elektřinu si platíme sami. Fajn? Vyhovuje? Elektřinu si taky rozdělíme fifty fifty."
"To jde," pokrčil Sasuke rameny. "Hej, tak já jdu na ten poker. Jen si vyzvednu pár prachů v pokoji a jdu, jop?"
"Okej, užij si to."

"Jojo, ty taky..."

Jen pro vysvětlenou, "All in" znamená Vše do hry, prostě všechny žetony :D I když myslím, že většina to pochopila :D I tak si nestudujte tyhle pokerové hlášky. Nebo vám mám u každé kapitoly udělat takovou vysvětlivku? To asi udělám, alespoň budete vědět, co to tam kecají, u toho stolu.
A jen pro vaši informaci, poker je strašně fajn. Někdy to hrajeme spolu s taťkou a bráchou. Jen je těžší nedávat najevo, co máte v kartách :DD Každopádně doporučuju :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janča-san Janča-san | Web | 11. července 2013 v 15:58 | Reagovat

Jojo poker je super :D Len mne robí problém odhadnúť či niekto blufuje alebo nie :D prípadne neukázať, že mám super karty alebo úplne na 2 veci :D inak dobrý začiatok :)

2 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 29. července 2013 v 19:26 | Reagovat

Já teda pokeru totálně nerozumím, vždycky, když to hrají kluci u nás ve škole ke konci roku, když máme volno, s kámoškou na ně jenom blbě čumíme a vůbec nechápeme, o co tam jde a co říkají. :D Ale tato povídka mě nadchla, těším se na pokračování. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama