!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Neměl jsi říkat, že jsem jako Karin (SuiSasu)

29. července 2013 v 17:40 | Anettsi-chan |  Jednorázovky
Takže jsem nakonec svolila pro tuhle. Jelikož to bylo srovnané v anketě, holt jsem musela vybrat já :D Jelikož na pár SasuNaru se píše mnohem víc povídek, než SuiSasu (co se týče fanfikcí obecně), tak jsem vybrala trochu míň používaný pár a to SuiSasu. Touhle povídkou jsem vlastně zkoušela, jestli by mi šly psát story na tenhle pár. A s radostí oznamuji, že mě to bavilo a napsané jsem to měla tak za 2-3 dny :) Takže to byla taková zkouška a já jsem se konečně rozhodla, že udělám dílovku SuiSasu/SasuSui. Jak to vypadá, bude to horor. Ale o tom někdy jindy :D Teď jde hlavně o tuhle povídku...


Neměl jsi říkat, že jsem jako Karin


Taková menší recenze:

Druh povídky: Jednorázovka

Pár: SuiSasu

Věk hlavních postav: Suigetsu - 18; Sasuke - 18; ...

Z pohledu: Suigetsa

Typ: Yaoi

Žánr: Ne tak úplně znásilnění, spíš jen "trošičku" přinutění k pohlavnímu styku :D

Děj: Sasuke i Suigetsu mají plné zuby Karininých keců, tak se jdou projít. Jenže se to celé nějak zvrhne :D

Kde se to odehrává: Když byli v týmu Taka, pod útesem, alespoň z většiny, poblíž jejich skrýše

Věková hranice (dodržujte, jen pokud chcete): 18+


Varování, upozornění: Tak, je to yaoi ;-)
* * *

Seděl jsem poblíž chatky, kde jsme se prozatím schovávali, protože mě z těch Karininých hloupých keců prostě začala bolet hlava. A nebyl jsem jediný. I Sasuke někam zmizel, zřejmě se projít a užít si chvíli ticha. Juugo spal v sedě na židli, tak si Karin prostě brbrala rozhořčeně jen tak pro sebe, jak jsem z dálky těch několika metrů mohl slyšet. Ušklíbl jsem se.
Asi půjdu Sasukeho prostě hledat, pokrčil jsem rameny a vydal se k zurčící řece asi sto metrů za chatkou. Jak jsem předpokládal, seděl tam a koukal kamsi do záhad modré oblohy. Neměl s sebou dokonce ani svůj meč a já ostatně taky ne. Vždyť jsme tak blízko chatky, že i sem jdou slyšet ty skřeky té červenovlasé pohromy.
Bez pozvání a povolení jsem si kecnul vedle něj a nohy hodil podle jeho stylu směrem z malého srázu, přestože jsem věděl, že to nesnáší. "Potřebuješ něco?" zeptal se chladně a ani se na mě koutkem oka nepodíval.
"Vlastně ani ne," odpověděl jsem popravdě a protáhl ztuhlé svaly. "Jen se nudím."
"Tak běž za Karin a za Juugem," doporučil mi a dal mi jasně najevo, že chce být sám.
Zašklebil jsem se. "Ne, díky. Tvoje přítomnost je mi příjemnější."
"Jenže mě ta tvoje momentálně ne," zavrčel podrážděně.
Pousmál jsem se. "Na to jsem se tě ale neptal. Prostě budu tady a s tebou, přestože vím, že možná budeš víc nudnej, než je přítomnost Karin."
Uchechtl se a otočil se na mě. "Vrať se zpátky, Suigetsu. Nestojím o tvoji přítomnost," řekl mi s vážnou tváří a ledovým hlasem.
"Ne." Ohrnul jsem horní ret v posměšném gestu, v jakém on častoval s oblibou tupé lidi. Neušlo mu to a podle toho, jak se mu na čele vytvořila vráska, jsem usoudil, že jsem ho tím asi dost naštval. A nebo to bylo jenom mým odporování vůči tomu, co si naše hvězda rozhodne a zamane? "Proč bych měl furt poslouchat, jak cvičený pes? Otevři se trochu alespoň lidem ve svém vlastním týmu!"
"Nevím, proč zrovna tobě a tvojí pramalé inteligenci bych se měl otevírat. Bylo by to víc ke škodě a užitek žádný," podotkl už zase vyrovnaným hlasem, ale v pozadí dobrý pozorovatel, jako já, mohl objevit temný, varovný podtón.
Zamračil jsem se na něj. "Třeba bych ti dokázal porozumět víc, než si myslíš," pohodil jsem hlavou směrem k obloze. "Vzpomínání je někdy dost bolestivá věc." Povzdechl jsem si. "A netvrď mi, že se pletu. Moc dobře vím, že jsi vzpomínal na minulost," vyhrkl jsem ještě rychle, když jsem viděl, že se chystá protestovat.
Nadechl se k řeči, ale pak si to nejspíš rozmyslel a rty zase pevně sevřel k sobě. Odvrátil ode mě oči a zahleděl se na oblohu. Opřel se dozadu o lokty a už si mě nevšímal, přesto jsem věděl, že i tohle gesto znamená, že už nejsem vedle něj tak nevítaný návštěvník, jako jsem byl předtím. Nesnažil jsem se o nějakou konverzaci, spíš jsem se zaobíral vlastními myšlenkami. Jenže to mi moc nešlo, když mi to v hlavě tak tepalo, po té mojí hádce s Karin. Každou chvíli jsem se ušklíbl nad bolestí. "Co ti je?" zeptal se černovlasý a upřel na mě ty svoje prozíravé onyxové panenky.
Pokrčil jsem rameny. "Karininy kecy holt neprospívají mé hlavě."
Chvíli mlčel a pozoroval mě takovým... divným pohledem. Pak si povzdechl. "Její kecy neprospívají ničí hlavě. Ani její vlastní," dodal následně a jasně jsem viděl, jak se trochu usmál, když jsem vyprskl smíchy. Jenže mi začalo tak bušit v hlavě, až jsem se zasekl v chechtání a doslova se zhroutil na zem. "To je to fakt tak zlý?" uslyšel jsem Sasukeho otázku. Znělo to, jako by nad něčím uvažoval. "Asi by sis měl jít lehnout. Já Karin spacifikuju."
"Ne. I její přítomnost je více než stresující," zamrkal jsem a snažil se nevnímat bodavou bolest ve spáncích. "Navíc, kdybys ji 'spacifikoval' nebo ji nějak zvlášť oslovil, vsadím se, že bys nejmíň osm hodin neměl pokoje." Zavřel jsem následně oči a cítil, jak se sluneční paprsky dotýkají mé tváře a hladí mě po ní. Hřálo to.
Slyšel jsem, jak se Sasuke postavil. "Zvedni se, něco ti ukážu," ozval se.
Otevřel jsem oči a zahleděl se mu do tváře. Podával mi ruku. Nedokázal jsem pomalu uvěřit, že zrovna on mi podává ruku. Nicméně jsem ji přijal a on mi pomohl vstát. Pak mě pustil, přece jenom, už tohle byl u něj docela nezvyk. "Kam chceš jít?" naklonil jsem hlavu na stranu.
"Uvidíš," otočil se ke mně zády a přešel až k okraji lesa. Aby se mi neztratil, trochu jsem přidal do kroku. Obezřetně jsem ho následoval asi jeden metr za ním a jasně jsem ucítil tu jeho vůni, kterou bylo provoněno i jeho oblečení v chatce. Jen taková ta typická vůně, jakou má každý z nás svoji vlastní. Připadal jsem si hloupě, když jsem ji vdechl a užíval si toho, jak je sladká.
Pomyslel jsem si, co by asi udělal, kdybych teď najednou poznamenal 'Hej, Sasuke, ty fakt sladce voníš'. Určitě by mi už nikdy nechtěl nic ukázat. Musel jsem se nad tím pousmát. Zahleděl jsem se do boku na stromy a tak jsem do něj skoro narazil, když znenadání zastavil. I tak jsem se dostal až moc blízko, abych cítil tu vůni lépe, než bych si přál. "Co děláš?" podíval se na mě Sasuke podezíravě, když jsem se nevědomě naklonil blíž k jeho krku.
"Heh, nic. Jen jsem trochu ztratil rovnováhu," zazubil jsem se a udělal krok dozadu, abych na něm nebyl tak nalepený. Stejně jsem měl pocit, že svýma očima prohlédl tu lež. Ale pak se zase otočil a poznamenal: "Už tam budeme."
Následoval jsem ho až ven z lesíka, po prašné cestě a až pak jsem si uvědomil, že jsme se prakticky dostali pod ten útes, na kterém jsme stáli, a který byl teď šíleně vysoko. Kousek od nás narážely do skalek malé vlny z řeky. A dokonce přímo pod útesem rostla tráva. "Je tady hezky. Kdy jsi objevil tohle místo?" zeptal jsem se ho.
"Hm... Už ten den, co jsme našli tu chatku," odpověděl zamyšleně.
Předběhl jsem ho a pospíchal k té trávě, abych si sedl. Bušení v hlavě se zase ozvalo, ovšem v mnohem menším měřítku. Kecnul jsem sebou do tureckého sedu a zahleděl se do vody. Ani jsem si zprvu nevšiml, že se Sasuke postavil za mě, to až v té chvíli, když promluvil. "Suigetsu, to si opravdu myslíš, že jsem tak slepý?" zeptal se ledově.
Polil mě studený pot. "Co?" hrál jsem nechápavého, ale nedokázal jsem se mu podívat do očí, tak jsem je dál upíral na řeku.
Mlčel, ale pak se znenadání naklonil a dýchl mi na krk. On to ví, uvědomil jsem si. Ví, že mě přitahuje. Zavřel jsem oči, ale jinak jsem nepromluvil. Jeho dech byl poměrně příjemný, navíc už jsem neměl, proč to skrývat, když už to věděl. "Řekni mi, Suigetsu," zašeptal. "Myslel sis, že si toho nevšimnu? Už dávno jsem si všiml toho, jak se chováš v mé blízkosti. Máš podobné chování, jako Karin."
Tak tímhle mě docela urazil. "No dovol?!" Dokázal jsem se otočit a zahleděl jsem se do jeho očí, které byly tak blízko mého obličeje. "Nechovám se jako Karin. Nechovám se jako posedlý člověk," zavrčel jsem a pokusil se o takzvaný 'vraždící' tón.
"Heh, to asi ne," přiznal. "Ale každopádně, reaguješ podobně jako ona. Třeba když se k tobě přiblížím..." Naklonil se ještě blíž, až jsme se téměř dotýkali rty. "... srdce se ti rozbuší, jako splašené." Upozornil mě a koutek úst se mu pozvedl v posměšném gestu. Chvíli jsem tak setrval, než jsem si uvědomil, že mi prakticky řekl, že jsem té červené hlavě podobný.
Fajn, chceš si hrát, Sasuke, řekl sis o to.
Prudce jsem se otočil a ruce mu obtočil okolo krku, aby se mi nemohl vytrhnout, když jsem svoje rty přitiskl na ty jeho. Vyvalil oči, ale nesnažil se mi vytrhnout. Jen zašmátral po své kataně - kterou ale neměl. Až poté ze rozhodl se vymámit z mé náruče normálním spůsobem, ale to jsem mu nedovolil. "Su...tsu...sť...mě," zamumlal do mých rtů.
Pak jsem sebou trhl a oba shodil na zem. Já jsem přistál na něm a nejspíš mu na chvíli vyrazil dech, protože sebou trhal a dýchat mu šlo špatně. Mezitím jsem z něho strhal košili. Ani bránit se nemohl, jak zuřivě se snažil dýchat. Vlastně si to asi moc neuvědomoval, když jsem se mu rozhodl rozvázat ten fialovej provaz. Zprudka se nadechl a okamžitě se snažil vyprostit zpod mého těla. Já jsem se zase přisál k jeho rtům. Blesky...? Chidori! Vyhl jsem se mu a přinutil jsem řeku, aby černovlasýmu znemožila pohyb tím, že mu "sváže ruce" provazci vody. "Okamžitě mě pusť, ty šmejde!" vyštěkl na mě Sasuke.
"Neměl jsi říkat, že jsem jako Karin!" zavrčel jsem a dokončil jeho svlékání. Celou dobu se snažil uvolnit si ruce a kopal, jak kdybych mu právě kunaiem vypíchl obě oči. Ty oči! Natáhl jsem se a roztrhl mu košili.
"To si sešiješ!" vyštěkl, ale když jsem mu cárem zavázal oči, bylo jasně vidět, že si uvědomil svoji chybu. No jo, měl jsi použít sharingan, dokud jsi mohl. Teď už nemůžeš. "Říkám ti pusť mě, sakra!" zavrčel.
"Tak fajn. Já jdu pro Karin, ať si tě do syta užije," začal jsem se zvedat a škodolibě jsem se šklebil, protože jsem si už představoval, jak se bude Sasuke tvářit, až přivedu tu krávu.
Chvíli bylo ticho, ušel jsem zatím hezkých dvacet kroků, když jsem uslyšel: "Suigetsu, nedělej to..." Znělo to přidušeně a celkově divně. Ale když mě štve, má to mít.
"Popros!" poručil jsem a založil si přísně ruce na hrudi. To ale bohužel nemohl vědět. Ale i tak jsem se docela pobavil nad tím, jak znechuceně zkřivil horní ret.
"Ne!" vyštěkl následovně a snažil se dostat se z "vodních pout". "Okamžitě mě pusť nebo tě zabiju, jen co se odsud dostanu! Myslím to vážně!" varoval mě.
Ušklíbl jsem se. "Když tě odsud nepustím, tak odtud neodejdeš, Sasuke. Voda není zrovna tvůj obor," připomněl jsem mu posměšně. "Prostě popros. Jinak se odtud dostaneš leda ve snu." Doslova jsem podkopával jeho sebevědomí, ale on nutně potřeboval trochu to sebevědomí zmenšit. Viděl jsem, že váhá. Přece jenom, nevidět, co ten druhý dělá, je dost velká nejistota... "Slibuju, že se o tom nikdo jinej nedozví," polevil jsem nakonec trochu. Neodpovídal. "Tak já jdu pro tu Karin..."
"Nechoď nikam!!" zařval vztekle, až jsem se prostě musel zasmát nad tím, jak se snažil vykroutit se z pout. Nakonec ve snažení přestal, jako by sám sobě přiznal, že se odtud prostě nedostane. Tedy pokud... pokud nepoprosí. Pro začátek. Povzdechl si a něco zamumlal, že jsem prostě nemohl rozumět.
"Cos říkal?" zeptal jsem se a trochu se k němu přiblížil.
Ošil se. "P-prosím," zašeptal, ale trochu hlasitěji, než to bylo předtím. Bylo vidět, že se červená a já nemohl uvěřit tomu, že jsem dokázal přimět Sasukeho Uchihu, aby prosil. Ale tohle mi ani omylem nestačilo, kde se to ve mně vzalo?
Kleknul jsem si k jeho pravému boku. "O co prosíš?" optal jsem se a sledoval, jak sebou zuřivě trhl, ale nakonec se ovládl.
"O to, abys mě pustil," zaskřípal zuby a stisknul ruce v pěsti. Jevilo se to jako příslib mé smrti, pokud uvolním pouta.
"Tak to řekni hezky celou větou," bavil jsem se. "Řekni: Suigetsu, moc tě prosím o to, abys mě pustil."
Odfrkl si. "Polib si, Suigetsu. To ti řeknu," zavrčel.
Rozhodl jsem se ho ještě víc rozdráždit a lehl jsem si kolmo k němu tak, abych si mohl hlavu položit na jeho hruď. Cukl sebou, ale ani nepípl. Zřejmě by to považoval za projev slabosti a strachu. "Hej, víš, přemýšlím, jestli mám jít fakt pro tu Karin nebo tě mám znásilnit sám. Co navrhuješ? Co se ti zamlouvá víc?" Protáhl jsem se. Samozřejmě, že jsem to nemyslel vážně, přece bych... nebo jo?
"Tak já jdu pro Karin," vstal jsem.
"Nechoď nikam, řekl jsem!" ozval se Sasuke.
"Takže chceš, abych se s tebou vyspal já?" pozvedl jsem obočí a sedl na jeho klín. Samozřejmě ustrnul v pohybu. Naklonil jsem se a otřel se svými rty o ty jeho. Stále se nepohnul, tak jsem se do polibku hezky vložil, dokonce jsem si vybojoval cestu mezi Sasukeho zuby a vnikl mu do úst jazykem. Bavil jsem se tím, že jsem se snažil ten černovláskův přívést k činnosti, což se mi kupodivu asi po pěti minutách podařilo. Skutečně mi začal polibek opětovat!
Usmál jsem se a sjel rty na jeho krk, kde jsem podvědomě tušil jednu z erotogeních zón. A ani jsem se nemýlil. Zavzdychal. A hned potom ztuhl a zavrčel něco nesrozumitelného, zřejmě si za ten povzdych nadával. Dál jsem se snažil o cucflek a čekal jsem na nějaký hlasový projev. Který ale nepřicházel. Když už měl místo na krku podle mě dosti fialové, vzhlédl jsem a uviděl pramínek krve, který se mu spouštěl z koutku. To se až tak snažil mlčet? Nalepil jsem se na jeho rty a jazykem jemně ošetřil skoro prokouslý ret.
Omylem jsem se otřel o jeho rozkrok a s úsměvem zaznamenal, že nezůstal chladný. Jeho tváře získaly růžovoučký nádech, škoda, že jsem mu neviděl do očí, ale nemohl jsem tušit, jestli by na mě nepoužil mangekyou sharingan. Tak jsem se ze rtů přesunul na hruď, kterou jsem častoval něžnými polibky. Zaměřil jsem se hlavně na karmínové hroty jeho bradavek. Sál jsem je a olizoval a právě tehdy Sasuke poměrně hlasitě zasténal. Sjel jsem na podbřišek a už jsem se blížil k tomu hlavnímu... ale vzal jsem to obloukem okolo a přisál se na vnitřní stranu jeho pravého stehna. Cukl sebou, aby ze sebe nic nevydal za zvuk, protože by byl určitě nespokojený povzdech nebo něco tomu podobné.
I na stehně jsem mu udělal cucflek, ale pak už jsem se konečně rozhodl přejít na věc. No ale... proč ho nerozdráždit? Vrátil jsem se zpátky k jeho rtům a hluboce ho políbil. "Chceš mě mučit?" zemrčel podrážděně.
"Pšššt, teď nemluv," zarazil jsem ho a naposledy ho líbnul na rty, které už byly docela opuchlé, jak z líbání, tak i proto, že si ten spodní skoro prokousl. Sjel jsem dolů a stiskl jeho žalud mezi rty, abych se mohl zaposlouchat do jeho stenu. Olízl jsem kapku touhy a vsunul si ho trochu do úst. I když to tak nevypadá, opravdu jsem tohle dělal poprvé, takže moje dávicí reflexy dostávaly dost zabrat. Nakonec jsem ale přišel na dobrý způsob, jak to dělat. Takže jsem z něj mámil stále hlasitější a vzrušenější steny. Už byl těsně před vrcholem, cítil jsem, jak jeho penis v mé puse začíná pulzovat. Ale nutně jsem se potřeboval víc se nadechnout, tak jsem přestal.
A setkal jsem se s nespokojeným zamručením. Tak jsem se potom vložil do práce ještě náruživěji a po deseti sekundách jsem cítil, jak jeho teplé sperma stříká do mého krku. Trochu jsem se zakuckal, takže jsem se od něj odtrhl a vykašlával tu bílou tekutinu z dýchacích cest. Jeho poslední sten, když vyvrcholil, si budu pamatovat snad až do konce života. Ach, to bylo krásný..!
Nicméně, já měl ještě v plánu pokračovat. Svlékl jsem ze sebe oblečení a už jen ten šustivý zvuk zvýšil Sasukeho ostražitost. "Tak tohle ne," zavrčel, ale v pozadí byl... strach? On měl strach? No kdybych to na vlastní oči neviděl a na vlastní uši neslyšel, nikdy bych tomu neuvěřil.
"Noták, nebuď přece srab. A nebo to máš v krvi? Z klanu Uchiha? Co?" burcoval jsem ho.
"Já nejsem srab! Jedinej srab jsi tady ty, když se bojíš nechat mi ruce volné!" odsekl nakvašeně, jako bych ho nutil jíst červy a ještě se při tom koukat na to, jak mu Karin předvádí striptýz. "Nebo alespoň oči!"
Ušklíbl jsem se. "Myslíš, že mám v nejbližší době v plánu skončit jako oharek z amaterasu?"
Neodpověděl, jen sevřel rty to pevné linky. Nicméně zbytek těla uvolnil, jako by se podvědomě snažil připravit se na sex. Huh, tomu teda říkám pokrok. "Hej, slibuju, že budu něžný," pokusil jsem se chovat mile.
"Hahaha," zasmál se ironicky. "Tak už dělej, Karin je možná blbá, hale Juugo nás dřív nebo později vyrazí hledat."
Pozvedl jsem obočí. "To mám být svolení?"
"Mám snad na výběr?"
Taky pravda. Ale možná je to jen lest, blesklo mi hlavou. Opatrně jsem ho zase políbil, jako bych čekal nějaký útok z jeho strany. Ale on mi polibky oplácel. Tak jsem ho líbl na krk a přesunul se níž, jelikož má erekce už začala být dosti bolestivá a nemohl jsem ji dále jen tak přehlížet. Strčil jsem si ukazováček do pusy a naslinil ho, abych ho pak mohl opatrně zavést do Sasukeho análního otvoru, který byl, i přes všechnu jeho očividnou snahu, bojácně sevřený.
Naklonil jsem se k jeho penisu a olízl jeho špičku. Sasuke tiše zasténal. Tak jsem vcucl žalud a sál ho až do té doby, než se i jeho "kamarád" začal vzpřimovat. Docela brzo zapomněl černovlasý na můj prst a uvolnil se. Já jsem ho povytáhl a naprosto přestal na činnosti i se Sasukeho penisem v ústech. Samozřejmě, že začal přirážet sám od sebe, ale tím se poměrně nevědomě narážel i na můj prst, později na dva. Když jsem narazil na takovou tu skulinku v jeho těle, slastně a hlavně docela hlasitě zasténal moje jméno. Byl to krásný pocit vědět, že zrovna já ho dostávám do takového stavu, ve kterém sám sebe neovládal.
Právě tehdy jsem učinil radikální rozhodnutí a nechal řeku, aby pustila Sasukeho ruce. Docela jsem se bál toho, co nastane. Sasuke si to skoro ani nevšiml, ale nakonec si to přece jen uvědomil a stáhl si cár své košile z očí. Nebyl v nich sharingan, jen takový lesk. Touha? Chtíč? Ten rozhodně, to bych si uvědomil i bez pohledu do jeho očí. Stačila gesta, která dělal. Ještě párkrát jsem ho projel prsty, než jsem uznal, že je připravený na další level.
Vytáhl jsem z něj ukazováček i prostředníček a posunul jsem se tak, abych viděl přímo do jeho tváře. "Modli se, aby mě to moc nebolelo," vzdychl černovlásek, ale i tak to zase znělo, jako příslib brzké smrti, pokud to opravdu bolet bude.
Spojil jsem naše rty a špičkou penisu do něj pronikl. Cukl sebou a obranně se snažil stáhnout. Já jsem ho pohladil po tváři a usmál se. "Haha, to to tak bolí, až sebou i Uchiha takhle cuká?"
Věděl jsem, co to bude mít za následek. Sasuke se uvolnil a prudce se proti mně tak pohnul, až jsem do něj zajel až po kořen. Zasténal jsem. I když jsem ho tak připravoval, byl... těsný. Příšerně těsný a mě to vydráždilo až na úplný vrchol. Začal jsem přirážet a rukou jsem zajel k Sasukeho penisu, aby i on z toho něco měl.
Oba jsme se leskli potem a nechali se unášet slastí. Vrhl jsem se na ty krásné, ale nyní opuchlé rty před sebou a naše jazyky hrály něžnou hru. Už jsem to prostě v sobě nedokázal nijak udržet a prudce jsem vyvrcholil. Rovnou do něj. Ach, snad za to potom nedostanu bodnutí katanou, napadlo mě, ale to už mi potřísnilo ruku bílé sperma. Pomalu jsem z něho vystoupil a švihl sebou do trávy vedle něj.
Oba jsme zprudka oddechovali.
Po chvíli se zvedl a zamířil k řece, aby do ní vkročil a opláchl se od potu a... jiných tekutých látek, které se na jeho těle necházaly. Popřípadně i v jeho těle. Byl to dobrý nápad, tak jsem zamířil za ním, ale na rozdíl od něj jsem se do vody položil a jen rukou se zahákl o velký kámen, aby mě zbytečně někam neodnesla. Bože, on mě teď stoprocentně zabije...
Ale nic se nedělo. Opláchl si tělo, pak si namočil i vlasy. Otočil se na mě. "Pohni," popohnal mě a vyšel z řeky ven.
Následoval jsem ho a sledoval jsem, jak na sebe háže svoji spodní polovinu oblečení. Košile byla na kusy, tak ty cáry jen naházel do řeky, aby je odnesl proud. I já jsem se oblékl. Zrovna jsem měl chuť na něj zavolat, co má v plánu, když mě znenadání přirazil zády ke skále a v očích mu rudě zářil sharigan.
"Tohle se nikdo nedozví, jasný?" ujišťoval se, ale nesnažil se mě zabít. Aspoň zatím.
"Vždyť jo," protočil jsem oči.
Pustil mě a nechal sharingan zmizet. "Tak pojďme," povzdechl si a zamířil do lesa. "Aby bylo jasno, tak jsme si šli zaplavat," informoval mě o své výmluvě. "O tomhle místě Karin prostě neříkej, nechci, aby mě otravovala i tady. Nevím proč, ale podle všeho nezachytí chakru nikoho, kdo je pod útesem."
Přikývl jsem. "A tvoje košile?"
"Odnesl ji proud," pokrčil rameny.
Šli jsme mlčky, když jsem se odhodlal: "A já tě pod útesem otravovat můžu?"
Podíval se na mě a... usmál se. Tentokrát to byl upřímný úsměv, žádný strojený nebo posměšný, které většinou ukazoval světu. "Tebe tam budu očekávat."
Zastavil jsem a prudce jsem ho objal. "Myslíš to vážně?" zeptal jsem se nevěřícně.
"Jo. Ale i tak platí to, že se to nikdo nedozví." Opětoval objetí a líbl mě na rty. Že bych já dokázal prolomit tu chladnou bariéru?
Pak mě pustil a pospíchali jsme k chatce. Na stromě tam visela Sasukeho další košile a u ní vzkaz, připíchnutý kunaiem na strom: Myslím, že tohle budeš potřebovat, Sasuke. Buďte oba klidní a nemějte strach, oba jsem vás před Karin kryl. Nic nikomu neřeknu. Juugo
Sasuke na sebe hodil košili. "Tak aspoň, že ta husa nemá o ničem ani tušení," povzdychl si Sasuke a roztrhal vzkaz na malé kousíčky, které potom, jakmile jsme došli na útes, hodil dolů a sledoval, jak padají dolů k řece.
"Tak zítra pod útesem?" zeptal jsem se nevinně.
Trhl hlavou. "Jo. Před setměním tam buď," přitakal a zamířil ke chatce. Ani se na mě neotočil, jen prostě odcházel. No jo, chladná bariéra je na scéně, pomyslel jsem si a podíval se z útesu. Dole tekla řeka. Řeka, která se táhla až do dalekých krajin. A která unášelo to šílené tajemství, které se událo u levého břehu. Možná, že jde Sasukemu jen o TO..., ale-
"Suigetsu, tak jdeš?" ozval se hlas.
Otočil jsem se a uviděl ho. Stál asi pár metrů ode mě a na rtech mu hrál ten upřímný úsměv. Možná, opravdu jenom možná, mu nejde jenom o sex. "Jít ke Karin..? Ještě ne," zavrtěl jsem hlavou odmítavě a bavil se nad jeho zašklebením, při vyslovení toho jména.

A tak jsme tam stáli, slunce už pomalu zapadalo a jeho poslední paprsky ozářily tu dokonalou tvář - tvář člověka, do kterého jsem se i já dokázal bezhlavě zamilovat za jediný den.

Co tomuhle páru říkáte? :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janča-san Janča-san | Web | 29. července 2013 v 20:40 | Reagovat

Nuž.......bolo to zaujímavé..prvá yaoi poviedka, ktorú som ako tak prečítala (okej, pár riadkov som preskočila ;) ) a ten začiatok sa mi dosť páčil :D :D ale tak objektívnejšie zhrnutie ti nedám, lebo  no ja a yaoi....ale tak bolo to dobré... :)

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 30. července 2013 v 11:54 | Reagovat

Wau dokonaly dielik na tento par som ešte nič nečitala bolo to výborné.

3 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 30. července 2013 v 14:08 | Reagovat

Jojo, SuiSasu je málo, ale je to dokonalý pár! <3 Povídka byla úžasná, nemůžu z toho, jak tady označují Karin. :D Sice ji mám ráda, ale tady to prostě sedělo. :D Doufám v další takovou povídku! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama