!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Poslední slova (SasuSaku)

19. června 2013 v 14:21 | Anettsi-chan |  Jednorázovky
Ahojky, lásky moje. Povídky píšu jako šílenec, začíná se mi pekelně dařit, no net nám stále nejede. Dneska jsem zavítala do knihovny, tak zveřejním jednorázovku Poslední slova. Psala jsem ji tak dávno, že už si vlastně ani nepamatuji, o čem je. No stejně doufám, že se vám bude líbit a zanecháte po sobě komentík, jako důkaz, že jste četli.
Hele, já vím, že moc komentářů tady nemívám, přestože Toplist mi oznamuje celkem slušnou návštěvnost. Pěkně mi to leze na nervy, ale nehodlám na vás tlačit. Kolikrát vidím blogy, na kterých autoři vyhrožují, že "pokud nebude minimálně 10 kometářů, pozastavujeme povídku..." a přijde mi to děs. Nesnáším to sama, protože prostě někdy to čtu na mém "skvělém" mobilu a na něm se nedaj komenty psát. Mě to neukazuje ty kolonky na ty písmena :D No každopádně bych to tady nerada zaváděla. Je to hnusný a já navíc vím, že když je návštěvnost stále stejně velká, tak vás moje povídky neomrzely, i když se tu objevují jednou za Uherský rok. :))
Nicméně mě štvete :D Ale v pohodě, já mám období, kdy štvu sama sebe a taky mě štve, že nejspíš budu mít z dějáku trojku... -_-" Kde jsou ty časy, kdy jsem bývala rozený optimista ve všech situacích? Ach jo, je mi tak nanic.
Ale teď už k povídce. Užijte si to.

Poslední slova


Svlékla se z šatů, rozpustila si vlasy a lehla si do vany plné horké vody. Na hladině pomaličku plavaly chomáčky pěny a ona je pozorovala zaujatým pohledem. Nehýbala se, tak se i voda zklidnila. Užívala si tepla a relaxace.
Poslední dobou měla moc práce. V nemocnici přibývalo pacientů a ona neměla ani den volna. Naštěstí si vzal dnes službu místo ní jeden kamarád. Přesto tušila, že kdyby se cokoliv složitého na práci objevilo, zavolali by pro ni. Přece jen je nejlepší medic Konohy po Tsunade! A to tady něco znamená.
Víčka jí ztěžkly a přestože si byla vědoma toho, že je ve vaně, usnula.
Prudce sebou trhla. Okamžitě ucítila, že voda je skoro studená. Povzdechla si a rychle si umyla vlasy a tělo. Nechala vypouštět vanu a zabalila se do županu. Popadla nějaké svitky a sedla si na postel, aby se začala učit novou techniku.
Ozvalo se zabouchání na dveře, až sebou trhla. "Sakura-chan! Sakura-chan!" slyšela někoho šíleně řvát.
Vyběhla a jen v županu otevřela dveře. "Ach, Sakura-chan, jsem rád, že jste doma," usmál se na ni medic, kterého znala jen trochu. "Potřebují vás v nemocnici, Sakura-chan. Posílá pro vás Tsunade-sama."
"Dobře. Vyřiď, že jsem hned tam," povzdechla si.
"Jistě, Sakura-chan!" přikývl horlivě a už běžel zpátky.
Celý den relaxace je v háji, pomyslela si naštvaně. Oblékla se, učesala a už pospíchala k nemocnici. Zajímalo ji, proč ji Tsunade volá, většinou ji nechala být, když uzdravovala ona. Brzy už vrazila dovnitř a jedna mladá medička jí pověděla, kterým směrem má jít.
Už viděla Tsunade, jak se s nějakým klukem vybavuje.
"Sakuro!" usmála se Tsunade. "Potřebuji s tebou mluvit. O samotě..."
"Ne! Tsunade-sama, to mi nemůžete udělat! Je to zrádce, proč bych ho měla zachraňovat!" rozčílila se Sakura.
"Protože ho potřebujeme, Sakuro. To je rozkaz. Běž."
Růžovláska vztekle odešla na pokoj, kde ležel. Momentálně spal, oči zavřené a havraní vlasy rozhozené po bílém polštáři. Na chvíli se před jeho postelí zastavila a pak odešla, ale jen proto, aby si zašla pro šátek, kterým si zakryla tvář.
Poté zkontrolovala životní funkce, natřela do ran mastičku, samozřejmě rány převázala a na chvíli ho pozorovala. Dospěl. Ale stále byl stejně hezký, možná ještě krásnější než naposledy, co ho viděla.
A pak otevřel oči. Měla zahalenou tvář, tak ji nepoznal.
"Zranění jsem ti ošetřila. Ale být tebou, tak se moc nelíbám - tož - nehýbám..." zčervenala, ale to on neviděl.
Pak odešla a na chodbě se zhluboka nadechla. Jak to, že ji přivádí do rozpaků?! Je to jen zrádce...
"Sakura-chan!" uslyšela povědomé volání. "Proč jste v tom šátku?" vyptával se medic.
"To je jedno," sundala si ho a usmála se na něj. "Kdo vlastně jsi?" Bylo jasné, že má větší postavení než on, tak mu tykala.
"Rino Yakutshi, Sakura-chan!" zazubil se. "Smím vás pozvat na oběd?"
"Tak třeba ano," povzdechla si.
Po dvou hodinách se ale musela vrátit do nemocnice a zkontrolovat, jak na tom její nynější pacient vlstně je. Neobtěžovala se se zahalováním. Byla tak unavená, že jí neznervóznily ani jeho pohledy.
Přešla k němu, zkontrolovala životní funkce. "Posaď se, Uchiho, ať se můžu pořádně podívat na ty rány."
Sasuke se bez jediného slova posadil, i když na chvíli bylo možné zpozorovat v jinak chladné tváři bolest. Sakura bez jakékoli jemnosti plnila svoji povinnost. Když nanášela mast, podotkla: "Držíš se poněkud dobře. Být tebou, tak mi radši řeknu, kde to bolí nejvíce. Nejsem telepat, Uchiho," zakoulela očima.
"Všudě mě to bolí," zašklebil se Sasuke.
"Fajn. Tak teď ti to ovážu. Snad jsi na bolest zvyklý." Začala ho pevně ovazovat a v duchu se bavila tím jeho výrazem utrpení.
"Lehni si," přikázala a ještě jednou mu sáhla na čelo. "Výborně. Týden nebo dva a může si tě vyzvednout někdo z vězení v Konoze," odvětila. "Dobrou noc... Uchiho."
Z pohledu Sakury:
Sasuke vypadal opravdu zničeně. Ale nelituju ho. Kdyby tehdy neodešel, nemusel by za pár týdnů do vězení Konohy. Jak se zatvářil, když jsem mu to řekla! Bolestně, smutně a... vyděšeně? Sasuke Uchiha dostal strach?!
Bobaveně jsem se usmála. "Sakura-chan!" uslyšela jsem.
"Ahoj, Hinato. Děje se něco?" zeptala jsem se mile.
"Já...já... Saky, vím, že teď jsi nejspíš dlouho vzhůru, ale potřebuji, abys za mě vzala noční... šlo by to? Prosím..." sepjala ruce v prosebném gestu.
"Tak co se dá dělat. Jdeš někam s Narutem?" nedala jsem na sobě dát svůj vztek.
Přikývla. "Moc děkuju, Saky, máš to u mě... u nás," usmála se a pospíchala pryč.
Vypravěč:
Sakura kontrolovala pacienty, když došlo na Sasukeho pokoj. Nedala na sobě nic znát a vešla. Neuniklo jí, že ještě nespí. Zvedl k ní oči.
"Měl bys spát," připomněla mu a snad poprvé se na něj usmála. Na to si hned zakryla pusu rukou a zívla.
"To ty ale taky," namítl Sasuke tiše.
Pokrčila rameny a šáhla mu na čelo. "Máš teplotu," zamračila. "Opravdu bys měl spát... Sasuke-kun."
Překvapeně k ní vzhlédl. "Už podruhé odpovídám, že ty taky, Sakura-chan." Zadíval se na hvězdnou oblohu ven oknem. "Za jak dlouho půjdu do vězení?" zeptal se po chvíli.
"Týden nebo dva, jak jsem řekla."
Přikývl, ale jinak už nic neříkal.
"Sám sis to zavinil, Sasuke-kun," zašeptala. Naštvala se, když po ní hodil zlostným pohledem. "To ty ses pořád honil za bláhovými sny. Nejdřív za Itachim, teď jsi válčil proti Konoze... Zničil sis život, který ti tvůj bratr nechal. Přátele jsi opustil a zradil všechny, kteří ti věřili. Všechny jsi od sebe odháněl a znenáviděl si je. Už nemáš nic. Vůbec nic. Minulost je jen smutná historie, současnost bolestná událost a budoucnost je plná beznaděje. Jsi sám, Sasuke-kun. TEĎ už ano. Zatímco ty ses litoval a naříkals, že už ti nikdo nezbyl, pletl ses. Plno lidí tě mělo rádo a tvůj vděk?! Utekl jsi. Jako zbabělec z Konohy! Karta se obrátila..." naklonila se tak, že to vypadalo, že ho chce políbit, ale dva milimetry před jeho rty se zastavila. "... a ty teď budeš trpět víc, než kdy dřív."
Otočila se a zmizela za dveřmi. Tušila, že teď vybuchne. A měla pravdu.
Z pohledu Sasukeho:
Co si o sobě ta růžovlasá kráva myslí?! Chtělo se mi začít na plné pecky křičet, ale tím bych se jenom znemožnil. Ona absolutně nic nechápe! Neuvědomuje si, co všechno jsem ztratil! Klan, rodinu a dokonce i bratra! Za všechno může Konoha... A já ji ještě chránil před sebou samým. Copak si neuvědomuje, že zůstat se mnou by bylo riziko?!
Kráva! Kráva! Kráva!
Zavřel jsem oči, ale po tomhle jsem nemohl tuplem usnout. Vztek pomalu vychladl a vystřídal ho pocit nehorázné samoty. Ale na ni už jsem si zvykl. Stala se mou věrnou a neustálou kamarádkou při cestě životem.
Někteří si stěžují, že sem tam mají život z kopce. Já ho měl z kopce celý život. Už od dětsví až po... do teď.
Litoval jsem všeho, co jsem komu provedl, ale potlačoval jsem to. Ninja nikdy nesmí přiznat city. To by byl jeho konec. Stejně jako můj... Ale nejsem já už na konci? Zhniju ve vězení Konohy s vědomím, že už nemám nic. A až jednou chcípnu, nikdo na můj pohřeb nepřijde.
Poprvé po hodně dlouhé době jsem pocítil, že se mi do očí derou slzy. A nesnažil jsem se je potlačit. Rozplakal jsem se. Nad sebou samým.
Vypravěč:
Sakura se na chvíli posadila a poklábosila si s několika mediky, kteří měli dnes také službu. Ke své radosti si všímala, jak po ní hoši pokukují, ale dělala, že o tom neví. "Sakura-chan, neměla byste jít zkontrolovat Uchihu? Tsunade-sama říkala, že tam máme chodit často," připomněla jí mladá holka.
Přikývla a tiše vešla do jeho pokoje. Ustrnula v pohybu. "Sasuke-kun, ty pláčeš?" zeptala se. Pak přešla k posteli. "Je to kvůli tomu, co jsem ti řekla?"
Zavrtěl hlavou a pokusil se o smutný úsměv. "Ne. Byl bych rád, kdybys zítra Tsunade řekla, že ihned nastoupím do vězení Konohy. Nechci tady déle zůstávat. A není to kvůli tobě, Sakuro."
"Tak proč tedy?" dotkla se prsty rubu jeho ruky.
Neodpověděl jí na otázku. "Sakuro, můžeš pro mě něco udělat?" zeptal se se vší vážností.
Nervózně přikývla.
"Tak mě naposledy polib."
Chvíli jen tak postávala. Pak se odhodlala a naklonila se nad něj. Spojila jejich rty v jedny. A Sasuke jí vsunul jazyk do pusy. Líbali se.
Nakonec to zkončil. "Děkuju, Sakuro."
Druhý den nastoupil Sasuke i přes Sakuřinu nevůli do vězení, kde za pár dní na následky infekce zemřel.
A jeho poslední slova?
Sakura u něj stála. A navždy si je bude pamatovat.
"Miluji tě, Sakura-chan. Vždy jsem tě miloval, jen jsem si to nepřiznal."

Tak snad se fakt líbilo. Zas někdy :) Anettsi-chan
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janča-san Janča-san | Web | 19. června 2013 v 14:33 | Reagovat

To bolo smutné.......:/  ale zároveň také pekné :) naozaj dobre píšeš :) a k tomu komentovaniu...ja ti komentujem každý článok, čo tu pridáš ;) a neviem....niektorí si nevážia tú prácu, ktorú vynaložíš, len si prečítajú poviedku a idú na inú stránku.. :/

2 naki naki | 8. července 2013 v 13:45 | Reagovat

tvoje povídky se mi líbí ale připadají mi
že nejsou dokončené a k tomu článečku
tenhle díl by měl být v opravdovém serialu :-)

3 Anettsi-chan Anettsi-chan | 24. srpna 2013 v 23:35 | Reagovat

[2]: Mám ráda otevřené konce, víš? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama