!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Až moc přitažlivý 1

25. dubna 2013 v 14:00 | Anettsi |  Až moc přitažlivý
Přeji příjemné počtení. :) Obrázek k povídce dodám pozdějš :D


Kapitola 1: Přitažlivý kluk


Zazvonil budík. Sakura se protáhla a posadila se. Otočila se ke svému snoubenci, který ležel vedle ní. "Naruto, pospěš si, jinak nestihneš letadlo," líbla ho na tvář. Vylezla z postele a hodila na sebe župan. "Jdu se osprchovat a jestli do té doby nevstaneš, tak uvidíš," zasmála se a vešla do koupelny.
"Vždyť už vstávám," zahuhňal Naruto a přetočil se na druhý bok. Odhodil peřinu a vleže si oblékl džíny a košili. Pak se konečně odhodlal postavit se na zem. Sakura mezitím vyšla z koupelny a pustila ho dovnitř, aby se umyl.
Růžovláska si obula vysoké kozačky na podpatku, šedy kabát a prohrábla si vlasy kartáčem. Když se ukázal Naruto, naposledy mu vtiskla polibek. "Uvidíme se za pár týdnů," objala ho. "Ale teď musím do práce, lásko. Měj se dobře. A ne, že si tam někoho najdeš!"
"Neboj se, tebe přestat milovat nezvládnu," usmál se. Potom se rozloučili, Sakura popadla kabelku a vyšla do práce. "Miluju tě!" zavolala ve dveřích
"Já tebe taky!" odpověděl.

Další den v práci. Sakura si znuděně do notesu kreslila postavičky. Blížila se doba oběda a ona nechtěla podepisovat další papíry. Když konečně přišla doba, kdy se může jít najíst, ihned se sbalila a vypadla na vzduch. Blížila se zima, sem tam napadlo pár vloček, ale hned se rozpustily. Zrovna když zahýbala za roh, někdo do ní vrazil, až spadla na zem. Naštěstí to bylo pod markízou nad dveřmi jednoho z domů, tak nebyla mokrá. "Pardon! Moc se vám omlouvám, slečno," omluvil se spěšně černovlásek a podal jí ruku. Přijala ji, postavila se a upravila si kabát.
"Není proč, nic se přece nestalo. Kdybych se lépe dívala, nevrazila bych do vás. To já bych se měla omlouvat, ne vy," povzdechla si a zvedla k dotyčnému oči. Chvíli na něj jen ohromeně koukala. Ten kluk mohl mít tak dvacet tři let, měl černé vlasy a hluboké škádlivé oči stejné barvy. Měl na sobě černé pohodlné kalhoty a šedé sako.
"Ne, trvám na tom, že to byla moje chyba," usmál se. "Nezašla byste se mnou na oběd? Jako odškodnění za to, že jsem vás srazil na zem?"
Váhala. Ten kluk byl nejen příjemný, ale zvláštně ji přitahoval. Jen jeho pohled zbůsoboval to, že se cítila omámená. Ale byla zasnoubená s Narutem... Řekla si, že to přece neuškodí. "Tak dobře, ráda někam zajdu," oplatila úsměv.

Zavedl ji do jedné z mnoha restaurací a nabídl, že si muže cokoliv vybrat. Sám se jen usmíval a čekal. "Tak já si dám tu houbovou specialitu podniku," řekla číšníkovi. Ten si to poznamenal a tázavě se otočil k černovláskovi. "Totéž."
"A k pití?" otočil se zpět k Sakuře. Ta chvíli váhala. "Dám si točenou kofolu," zamumlala nakonec. Celou dobu ji jeho oči hypnotizovaly. "Totéž," mrkl na ni pobaveně.
Pak číšník odešel a nadešla chvíle ticha. Sakura mírně zrudla, protože černovlásek od ní ještě pohled neodtrhl. Pak natáhl ruku směrem k dívce. "Jmenuji se Sasuke Uchiha," usmál se.
Stiskla ji. "Sakura Haruno. Budeme si tykat? Je mi to protivné," zazubila se. Přikývl. Číšník znovu přišel, s kofolou. Postavil ji na stůl. Sasuke předem zaplatil. Pak se jen díval dívce do očí a ta omámeně pohled oplácela. "Odskočím si," vyhrkla a prudce odešla.
Když zašla za roh, Sasuke hbitě vytáhl z kapsy lahvičku s prášky a dva v její kofole nechal rozpustit, pak lahvičku rychle zase schoval a čekal. Když se Sakura vrátila, napila se kofoly. Za chvíli se znovu objevil číšník a přinesl jim jídlo. Oba se do něj pustili. V tu chvíli začala dívka pociťovat, že je zvláštně malátná. Chtěla to zpravit tím, že se napije studené kofoly. Chvíli to vypadalo, že už se probrala, ale potom to zaútočilo v plné síle. Zavíraly se jí oči. Vnímala sice, že ji Sasuke bere za ruku a loučí se s číšníkem, ale zdálo se jí to, jako by to byl jen sen.
V polovině cesty ji vzal černovlásek do náruče a donesl si ji až domů. Položil ji na postel ve svém pokoji. Zašel do koupelny a opláchl si obličej. Čekali bychom, že jeho pohled bude zvrhlý nebo alespoň nervózní, ale odraz v zrcadle prozrazoval, že je naprosto klidný. Vrátil se k posteli, na kterém ležela dívka. Sundal jí kabát a boty. Ležela tam jen v růžové košili s krátkým rukávem a v červených kalhotách. Jako by ho něco zastavilo, aby nepokračoval dál. Povzdechl si a lehl si k ní. Přitáhl si ji do náruče. Dívka ho ve spánku objala okolo krku a přitáhla si ho těsně k sobě. Usmál se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama