!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Něco ztratila, něco získala (SasuSaku)

31. prosince 2012 v 14:54 | Anettsi |  Jednorázovky
Tuhle povídku vám daruji k Silvestru, ale i k Vánocům. SasuSaku, měla jsem na něj chuť ^^

Něco ztratila, něco získala


Sasuke dostal misi, ale ten den se necítil příliš dobře. Chtěl zajít za Tsunade a vymluvit se, ale řekli mu, že bude někde v nemocnici. S povzdechem se tam vydal, věděl, že to bude nadlouho. Nemocnice byla velká a byl si celkem jistý, že si ta úžasná Tsunade někde chlastá saké.
Vletěl dovnitř a zeptal se jednoho mladého medika, který šel kolem, jestli neví, kde je Tsunade. "No, zkuste se zeptat slečny Haruno. Bývá s ní často a jistě vám poradí lépe než já," odpověděl s úsměvem. Přesto bylo vidět, že je unavený, díky kruhům pod očima. "Najdete ji v kanceláři hned na konci chodby." Pak se lehkým kývnutím hlavy rozloučil s černovlasým a zmizel.
Sasukemu se nechtělo vidět znovu Sakuru, od té doby, co se vrátil do Konohy neviděl ani ji ani Naruta, jelikož na to neměl náladu a ani chuť. Nejradši by na ně úplně zapomněl. Přesto neměl na vybranou. Ušklíbl se a loudavým krokem se vydal ke dveřím kanceláře. Zaklepal a vešel. Sakura seděla u stolu a sepisovala nějaké papíry. Zvedla k němu oči, které se po chvíli rozzářily. "Ahoj, Sasuke," řekla z vesela.
"Hledám Tsunade, nevíš kde je?" zeptal se a snažil si udržet ledový tón hlasu, ale šlo to jen s obtížemi, protože za tu dobu, co ji neviděl, zkrásnila skoro k nepoznání. Nechala si narůst dlouhé vlasy až po pas, to se mu líbilo. Začala se malovat, chodila hezky oblečená. Tváře Uchihy dostaly proti jeho vůli karmínový nádech, tak uhnul pohledem a svou pozornost zaměřil na tužku na stole.
"Proč ji hledáš?" zajímala se, zatímco si ho prohlížela. I on dospěl. Vyrostl a i podle očí bylo vidět, že už to není tak moc sobecký kluk, jako kdysi. Už dlouho přemýšlel o tom, že by si našel dívku, jen netušil jakou. Možná by Sakura... ne, to určitě ne. "Chci odložit misi, není mi dobře," povzdechl si. Proč se tak zajímá?
Vstala a aniž by ho varovala, dotkla se dlaní jeho čela. "Máš teplotu. S Tsunade to vyřídím, ale ty by ses měl nechat prohlédnout," podotkla.
"Jasně..." vystřelil z kanceláře.

Ten den byl pro Sakuru velmi složitý. Jakmile odešel Sasuke, pustila se znovu do papírování různých nabídek pro nemocnici. Tsunade jí to řekla jasně: nic nepřijmi, ani kdyby to byla sebelepší nabídka. A tak musela růžovláska všechno odmítnout a podepsat. Byla teď žákyně Tsunade a mohla to dělat.
Zrovna když podepisovala patnáctý papír po Sasukeho odchodu, vběhla dovnitř Ino bez zaklepání a rovnou se na Sakuru osopila: "Zase se taháš se Sasukem? Nemysli si, že tě miluje, protože má na výběr lepší holky!"
"Třeba tebe, že jo?" uchechtla se Sakura unaveně. Opravdu neměla na takové hádky náladu. Ino se k ní vždycky chovala jako k sokyni, ale teď? Opravdu se musí chovat jako malé dítě?
"No... třeba, co já vím!" zapištěla a vystřelila stejně rychle, jako přišla. Růžovláska teď neměla na papíry náladu ani omylem. Zvedla se a šla hledat Tsunade, sama neměla potuchy kde je. Přesto ji našla celkem brzo. Bylo vidět, že v sobě má pár sklenek saké, ale Sakura si už zvykla. "Byl za mnou Sasuke, na tu misi nepůjde, není mu dobře," informovala ji dívka stručně. "Já... já už asi půjdu domů, jestli vám to nevadí..."
"Jen běž," řekla Tsunade tiše.
Sakura se rychle pobalila, věci hodila do tašky a vyšla z nemocnice. Chtěla se nejdřív projít a vyčistit si hlavu. Šla Konohou pomalým tempem, s hlavou v oblacích. Všude bylo plno lidí, jako by všechno viděla zpomaleně. Do reality ji vrátil až náraz do nějakého člověka. Tak tak nespadla na zem. "Já.. moc se... omlouvám," vaklopila ze sebe a zvedla oči k neznámému. K jejímu údivu neznámý nebyl.
"Měl jsem dávat pozor," odfrkl si Sasuke. Ta holka mu to snad dělá naschvál! Sakura se mírně začervenala. Chtěla jít, ale Sasuke ji zadržel. "Nechci napodobovat Naruta, ale... nešla bys na oběd?"

Ani neměl hlad, ale jen mu to tak přišlo na jazyk. Zeptal se Sakury, co by si dala, ale také odpověděla, že nemá hlad. Tak obědnal dvě sklenky čaje. Chvíli mlčeli. Jindy něco málo prohodili na úkor lidí kolem, až si Sasuke připadal jako nějaká stará drbna.
Sakura zívla a pusu si zakryla rukou. "Jsi asi dost unavená, že?" všiml si nyní jejích strhaných rysů a kruhů pod očima. Přikývla. "Mám pořád noční, takže se skoro nevyspím a přes den to nejde," pokrčila rameny a dopila zbytek čaje.
Sasuke ji napodobil. "Doprovodím tě." Ani nevěděl, proč tohle řekl, ale měl dost času na to, aby to v pohodě stihl. Začínala se mu, ale motat hlava. Po cestě si toho moc neřekli. Sakura nevěděla, jak si má vysvětlit Sasukeho ochotu a Sasuke se snažil nevnímat bolest v hlavě, která se neustále stupňovala.
Jen pár stovek metrů před cílem cesty, tedy Sakuřiným domem, je zastihla Ino. Šla zrovna kolem a nakrknulo ji, že má k Sasukemu tak blízko, jako ona mít nikdy nebude. "Jé, ahoj Sasuke, dlouho jsme se neviděli," usmála se na něj a svůdně zamrkala. Sasukemu bylo strašně, jako by mu někdo pořád házel kameny na hlavu. Zastavil se a snažil se to rozdýchat. "Sasuke, děje se něco?" strachovala se ihned Sakura, zatímco Ino tam stála jako solný sloup. Přikývl, už ani nemohl mluvit. Sakura ho chytla za ruku, což bylo strašné pro Ino a chytla Sasukeho za druhou. Pak začala Ino tahat černovláska někam pryč. "Co blázníš? Nevidíš, jak moc je mu zle?!" křikla na blondýnu růžovláska. Ino zrudla.
"S tebou stejně nikam nepůjde! Určitě je raději se mnou!" zavrčela podrážděně Yamanaka a znovu tahala Sasukeho pryč.
"Proboha, Ino! Přestaň se chovat jako dítě!" poklepala si Sakura na čelo.
Sasuke vypadal, že se co chvíle zhroutí. Vůbec nechápal, co to pořád ta blonďará káča provádí, proč na růžovlásku křičí a proč ho chce někam vzít. S námahou vytrhl ruku z Inina sevření a ještě víc se uchytil té Sakuřiny.
Ino uraženě odešla a Sakura pomohla Sasukemu, aby se dostal až k ní domů, kde si lehl ne postel a zabalila ho do peřiny. Brzy usnul spánkem spravedlivých. Sakura se taky potřebovala prospat, tak si k němu přilehla, ale až na druhou stranu postele. Ve spánku si ji přitáhl a objal. Růžovláska byla chvíli zaskočená, ale pak si ho k sobě ještě víc přitiskla, jeho přítomnost se jí více než líbila. Brzy také usnula a nechala se unášet přívalem nádherných snů.

První se probudil Sasuke a dost ho překvapilo, že není u sebe v posteli a ještě více ho šokovala dívka v jeho náruči. Pomalu si vzpomenul na doprovod domů a nakonec i na Ino a to, jak hezky se k němu Sakura zachovala. Stále ho bolela hlava a jistě měl i horečku, ale cítil se o dost lépe. Venku byla tma, jistě spali dlouhou dobu. Nechtělo se mu pryč, tak jen ležel, objímal Sakuru a zjistil, jak příjemný je to pocit.
Asi po dvou hodinách se probrala i růžovláska zastyděla se. Sasuke se jen usmál a pohladil ji po tváři. Opravdu se za tu dobu změnil. "Děkuji ti," zašeptal upřímně. Sakura se naklonila a jejich rty splynuly v jedny. To černovláska překvapilo, ale pak začal polibek opětovat. Nakonec ho ukončil, aby se oba mohli nadechnout.
Na to se Uchiha posadil a rozhlédl se po pokoji. "Máš to tady moc pěkné," pochválil místnost a znovu se usmál.
"Dalo mi spoustu práce to vymyslet, ale postavit mi to pomáhal Naruto a dalších pár ninjů," kývla směrem k obrovským skříním v rohu místnosti. "Nicméně, pro změnu ti teď děkuji já." Oplatila mů úsměv a dovolila si ho chytnout za ruku. Stiskl ji. "Pořád máš teplotu, nechal jsi se vůbec prohlédnout, jak jsem ti řekla?"
Chvíli bylo ticho a Sakura věděla, která uhodila. "No, Sasuke?!" šťouchla ho pobaveně, ale jak se otočil v sedě k ní, sklouznul po zadu s postele. Vydrápal se zpátky nahoru a ruce si opřel vedle její hlavy, takže si připadala jako v kleci. Ale nevadilo jí to. "A teď mi pověz, jsem hezký?" zeptal se a laškovně zamrkal.
"No," přistoupila Sakura na jeho hru, "máš jisté sympatie, ale jinak nic moc." Pošklebovala se mu, načež se jako by urazil. "No dovol?!" řekl se smíchem.
"Ne, jsi překrásný..." řekla vážně a začervenala se. Ale i jeho tváře dostaly karmínový nádech jako v nemocnici. "Ty taky," zamumlal a znovu se naklonil pro polibek. A Sakura ho ráda políbila.

Druhý den musela jít Sakura do práce, tak ji Sasuke doproodil až k budově. Všechny sestřičky i doktorky jí záviděli černovlasého krasavce. Nejvíc však blonďatá sestra, Ino Yamanaka. Zlostně se koukala na růžovlásku, jak se drží s Uchihou za ruce. "Ta Sakura má ale přítele, že?" poznamenala mladá sestřička směrem k Ino. Ta se jen otočila a šla se na dívčí záchody vybrečet.
Sasuke neodolal a přitáhl si Sakuru k polibku. Spěšně se mu vytrhla a vysvětlila, v kolik v práci končí, aby za ní mohl přijít. Zamával jí a odcházel, když ho odchytla jedna ze sester. "Vy jste její kluk?" zeptala se závistivě. Schodou okolností to byla právě ta, která mluvila s Ino. Sasuke zaváhal a přikývl. "Já jsem Nyta, kdybys měl někdy čas, tak spolu můžeme někam zajít..."
"Ne," odpověděl chladně Sasuke a ušklíbl se. Ty holky ho jednoho dne přivedou do hrobu, zavrtěl znuděně hlavou.

Sakura rychle zabrousila na holčičí toalety, aby se upravila. Zaslechla tiché vzlyky z jedné z kabinek. Opatrně otevřela dveře. "Ino?!" vyjekla, "Co se ti stalo? Někdo ti ublížil?" Zajímala se Sakura, třeba by jí mohla pomoct. Ino se na ni nazloběně zamračila.
"Jo! Ty mi pořád ubližuješ!" zařvala na ni Yamanaka. "Taháš se se Sasukem, i když víš, že ho miluji nade vše na světě a myslíš si, že ti ustoupím z cesty jenom proto, že jsi medic a já jen hloupá sestřička! A teď si ještě hraj na to, že mi chceš pomoct, ty chudinko!" Vyklopila to ze sebe.
Sakura odešla k sobě do kanceláře, kde se zamkla, aby jí nikdo nerušil. Přestože neměla blondýnu moc ráda, bylo jí to líto. Věděla, že Ino velice mrzí, že je se Sasukem, ale nechtěla, aby se pro to tolik trápila. Nikdy si nevšimla, že by dívce vadilo, že je medic, chovala se k ní, jako k normální sestřičce a není divu, že ji parkrát seřvala, když si nehleděla své práce a místo pomáhání doktorů tlachala venku s pacienty. Nijak se nad ni ale nepovyšovala, věděla, že i práce sestřičky je svým způsobem také důležitá.
Někdo zaklepal na dveře. Zvedla se a odemkla. Za dveřmi stál Naruto a usmíval se. Když ale uviděl ztrápený výraz růžovlásky, vešel dovnitř a ptal se, co se stalo. Sakura mu bez ostychu pověděla o Uchihovi i Yamanace. Byl to její přátel, jako bratr. Vypadal kapku posmutněle, ale řekl jí, aby si z toho nic neděla. "Sakuro..." zašeptal po chvíli ticha.
Zvedla k němu oči. "Kdyby se někdy něco stalo a Sasuke tu nebyl, tak... tak si pamatuj, že já tu budu vždycky jenom pro tebe. Miluji tě a nikdy nepřestanu, ale chci, abys byla šťastná. A to budeš jenom se Sasukem. Přesto... budu čekat, kdykoliv," vysvětlil nešťastně a líbnul ji na tvář. Pak zmizel a vypadalo to, že navždy.
"Naruto!" vykřikla a rozplakala se. Nevrátil se.

Večer si pro ni Sasuke přišel do práce, ale nenašel ji tam. Hned se vydal k ní domů, ale ani tam nebyla. Strachoval se a vrátil se do nemocnice, kde se zeptal sester. "Odešla chvíli po návštěvě Naruta Uzumakiho, pane," odpověděla mu postarší žena.
Sasuke se vydal k blonďáčkovi domů, ale sousedi mu řekli, že si pobalil věci a spěšně odjel neznámo kam, zřejmě kvůli nešťastné lásce. Černovlásek zmučeně procházel Konohou, když ji konečně uviděl. Seděla na jedné z laviček u chodníku a plakala. Přisedl se a objal ji. Sakura mu nikdy v životě neřekla, proč Naruto odešel, i když ji o to Sasuke několikrát žádal. Něco z toho tušil, ale nebyl si jistý, každopádně se snažil blonďáčka najít celé tři roky. Ten ale zmizel, jako by se propadl do zěmě.
A ty dva, Sakuru a Sasukeho čekal nádherný zbytek života. Uchiha konečně poznal, co je to "láska" a Sakura mu ji oplácela. Ino je nechala po čase být a našla si někoho, kdo by jí lásku opětoval. Naruto už se nikdy neukázal, ale Sakura věděla, že na ni někde čeká... vyčkává na tu chvíli, kdy k němu přijde. Možná přišla a možná ne. Ale to už se nikdo nikdy nedozvěděl.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama