!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Má oči jen pro něj 2

7. prosince 2012 v 22:37 | Anettsi |  Má oči jen pro něj
Druhá kapitolka, lidáci.

Kapitola 2: Nečekaná návštěva


Užasle jsem sledoval první prosincové vločky. Bylo třetího prosince, přijdou Vánoce... a přijede Oniko... a já nemám dárek, sakriš. No, od včerejška je mi stále špatně, nevím jestli stihnu ten projekt...
Někdo zazvoní. Kdo to otravuje?! Vylezu z postele a s trhnutím otevřu dveře. Leknu se. "Panebože, Sasuke, jak víš, kde bydlím!!?" vykřiknu zděšeně, to je moje adresa tak známá? Zasměje se pobaveně: "Náhodou, víš kolik práce mě to dalo sehnat tvoji adresu? Musel jsem se zeptat tý bloncky, ježiš, ta než něco řekla... musel jsem to z ní páčit, jak byla mnou zaujatá, jestli prý s ní půjdu na ples, že prý se koná někde poblíž." Na chvíli znejistí. "Můžu dovnitř...?" zeptá se.
"Proč?" otázám se s úsměvem a opřu se bokem o otevřené dveře. "Ne, dělám si srandu, pojď," otočím se a nechám ho vejít. Zavře dveře a následuje mě do obýváku. Sedne do křesla a protáhne se. "Bydlíš trochu z cesty, že?" zamyslí se. "Tobě vyhovuje samota, Naruto?" Pokrčím rameny.
"Spíš jsem si na ni zvykl..." zamumlám rozmrzele. "Život mě naučil ji mít rád." Se Sasukem v jedné místnosti se cítím divně, nikdy jsem ve svém domě neměl nikoho cizího a on je tak nějak cizí. "Aha," připustí. "Kde máš mamku a taťku nebo sourozence?" zajímal se zvědavě. Co po mě sakra chce!?
"Rodiče jsou mrtví a ségra bydlí se svým přítelem daleko odsud," povzdechnu si, zase mi začíná být špatně. Sasuke zaznamená, že jsem zelený. "Jsi v pohodě, Naruto?" zeptá se až přehnaně starostlivě. A chce se mi zvracet. Běžím na záchod.
Když se dostanu ven, nesedí v obyváku, nýbrž mi v kuchyni dělá čaj. Se zamyšleným výrazem ho položí na stůl. Ne, že bych čaje miloval, ale slušnost je slušnost. Přisednu ke stolu a osrknu. Ten čaj je výborný! Nejenže hezky voní, ale i chutná! Po jahodách, a jak je sladký! "Mňam, je to výborný..." řeknu uznale. Jen se pousměje a posadí se naproti mě. Chvíli oba mlčíme. Já si vychutnávám tu opojnou chuť čaje. "To jsi našel takový dobrý čaj u mě v kuchyni?" napadne mě se zeptat. Přikývne, ale jinak ani nedutá, jako by se cítil provinile. Nechápu to, nemám z toho dobrý pocit, jako by přede mnou něco tajil, skrýval. "Naruto?" zvedne ke mě provinile oči. "Já omylem rozbil tu skleněnou vázičku, co stála na tý polici vedle čaje. Fakt promiň, jestli chceš, klidně to zaplatím, nebo koupím novou..." přizná se. Zasměju se.
"To je v pohodě." Nikdy jsem tu vázu neměl rád, byla bůhví odkud, naháněla mi hrůzu, nevím proč. Zase se rozhostí ticho, je jistě nervózní, zato já jsem naprosto klidný. Zvykl jsem si na různé tipy lidí, na špatné, dobré, tiché, ukecané... prostě mi už všechno připadá normální. Sasuke je holt tichý a stydlivý, i když na tu stydlivost na první pohled moc nevypadá. Dost dobře ji maskuje. "Asi bychom měli začít dělat ten projekt, ostatně, proto jsem tady..." přeruší napjatou atmosféru můj společník. Přikývnu, přestože jsem vevnitř zklamaný, nedám to na sobě znát. "To bychom měli..." ušklíbnu se, vůbec se mi nechce ji dělat zrovna teď. Asi to nějak vycítí z mého chování a mlčí. A to my oba. Venku se hezké roztomilé sněžení změní na smršť mokrých sněhových vloček a vypadá to, že to bude na dlouho. "Úžasné počasí, že?" poznamenám ironicky a snažím se nahodit nějaké téma.
"Jo... to jo, no..." zamumlá pohotově. Pak se zamračí. "To bude cesta domů, no fakt!" Ani se mu nedivím, já sám bych tam nešel ani za nic. Abych ho nevyháněl do zimy tak brzy, snažím se nahodit nějaké jiné hezké téma. Jak se nesoustředím na to, co říkám, vychrlím ze sebe: "A co ty a holky?" Okamžitě toho zalituju, Sasuke se na mě dívá jako na blázna. Nicméně odpoví, že žádnou němá a ani nechce. Zní to tak ledově, že radši už mlčím a nechávám volný proud událostím. Což se mi podaří. Za chvíli se Sasuke rozpovídá, sám od sebe. "I mě zemřeli rodiče. Mám staršího bráchu, ale ten často bývá pryč..." podepře si hlavu rukou. "Holky se o mě až přehnaně zajímají, hlavně ta růžovlasá, blondýna a ta s těma červenýma vlasama..." Ani snad neví, jak se jmenují, to by si ale měl zjistit, když ví, že se o něj ty tři kočky koukají, ne? Slušnost mu nic moc neříká. "Jmenují se Sakura, Ino a Karin," připomenu kousavě. Nechápavě zakoulí očima. "No a? To nic nezmění na tom, že jsou otravné jako mouchy, Naruto. Jak by se ti líbilo, kdybys je měl každý den, každou hodinu za zadkem?"
"No, asi moc ne," přiznám nakonec.
"Tak vidíš. Já už asi půjdu, za chvíli se stmívá... no, ten projekt necháme na pondělí, jo?" pokrčí rameny a zvedne se. Přikývnu. "Tak čau ve škole..."
"Jo, ahoj..." zamává a vyrazí do toho nečasu venku. Přece jen to není až tak hrozný kluk. Možná z nás budou i přátelé...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama