!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Naučím tě lásce 2

21. listopadu 2012 v 17:45 | Anettsi |  Naučím Tě lásce
Drazí, další kapitola :))

Kapitola 2: Polibek


Učím se matematiku, zatímco on dělá něco na počítači. Sem tam mi pár vět řekne, ale žádná sláva to není. Zavřu učebnici, slezu z postele a tiše dojdu až k němu. Programuje a nevšimne si, že stojím za ním. Zezadu ho obejmu a on zakloní hlavu. Na rty mu vtisknu krátký polibek a vychutnávám si tuhle chvíli. "Sakuro..." usměje se a znovu skloní hlavu k obrazovce počítače. Padnu na postel a klíží se mi oči. "Jsi unavená?" postřehne to Sasuke, ale nedívá se. Otočí se ke mě až když odpovím, že ano. Beze slova vypne počítač a lehne si vedle mě. Obejme mě a já spokojeně zavírám oči. V tuhle chvíli se chováš tak, jak bych si přála, aby ses choval celou dobu.Tvoje ruce mě k tobě přitáhují a já můžu přivonět k tričku vonícím tou nejsladší aviváží a kolínskou.Vím, žes nezavřel oči, děláš to vždy, protože nemůžeš usnout. Nejsi ospalý, radši bys stále koukal do těch blbostí co tvoříš, ale lehneš si vedle mě. Proč to děláš?

Zazvoní mobil, ranní budík se ozval. Sasuke stále spí jako zabitý, asi byl vzhůru ještě dlouho po mě. Nechce se mi ho budit, dám mu ještě deset minut. Nakloním se nad něj. Jsi tak sladký když spíš, Sasuke. Nemohla bych dopustit, aby tě měla nějaká jiná než já. Jen mě mrzí, že se ke mě chováš, jako bych pro tebe nic neznamenala. A znamenám vůbec něco? Jdu do koupelny a osprchuju se. Obléknu si džíny a zelené tričko. Mrknu na mobil, už ho musím budit. Dojdu k posteli a jemně ho pohladím po tváři. "Sasuke... vstávej, musíme jít do školy..." usměju se. Zmateně se rozhlédne. Pak hbitě vyleze a pádí do koupelny. Hodím přes sebe bundu a čekám.
Už uplyne patnáct minut a černovlásek nikde. S takovouhle to nestihneme a já nemám zájem přijít pozdě, byly by z toho zbytečné problémy. Zaťukám na dveře koupelny. "Jo, už jdu!" ozve se a vylítne ze dveří jako tornádo. Za chvíli zamyká dům a my vyrážíme na cestu. Držíme se za ruce, jako vždycky... pokaždé je to stejné. Vstaneš, jdeme do školy, kde si mě nevšímáš, jdeme domů, kde si mě nevšímáš a pak usínáme vedle sebe. Děláš to jako robot, já chci abys to dělal z lásky, opradu chci tak moc? Nebo na mě alespoň promluv a řekni mi něco pěkného! Třeba že mi to sluší... to jsem od tebe slyšela jen jednou a to hned na záčátku našeho vztahu... jestli se tomu dá říkat "vztah".

Vejdeme do třídy a posadíme se. Naruto se na mě usměje a zamává mi. Zdá se, že si toho Sasuke nevšímá, tak mu úsměv oplatím. "Je zajímavý, že?" Trhnu sebou, Sasuke kouká na mě. "Myslel jsem, že pro tebe jsem zajímavý já," podotkne ledově a propaluje mě očima. Opradu... tobě ten kluk vadí! A já myslela, že si to jen namlouvám... "Jsi pro mě nejzajímavější," mrknu na něj. Ale on už kouká kamsi do papírů a nevnímá mě. Nejsi zajímavý... pořád se chováš stejně. Píšeš, programuješ, píšeš, programuješ... vymysli něco nového, aby mě to překvapilo. Zachovej se jinak než doteď. Něco mi dej, náramek, nebo zavtipkuj! Pak bys měla co zkoumat a stal by ses zajímavým... ale takhle...
Do třídy vejde Rock Lee společně s Karin, která se, stejně jako vždy, zajímá jen o Sasukeho a mě nevnímá. Přijde k naší lavici a nakloní se nad Sasukeho. "Ahoj, Sasí!" zašveholí s úsměvem, ale on neodpovídá. "Chtěla bych tě pozvat na jednu párty. Pořádá ji Ino Yamanaka. Napadlo mě, že bychom tam šli spolu, co ty na to?" Sasuke ji nevnímá, stále něco píše do toho svého papíru. Nakonec Karin zklamaně odejde a nechá nás u lavice samotné. Zvoní. Hatake vejde do třídy a všichni se postavíme na pozdrav.

Den utíká strašně rychle a ani se nedivím, že už si to šinu domů... k Sasukemu domů. Černovlásek jde dva kroky přede mnou a spěchá. Já se snažím ho zpomalit tím, že sama jdu jako šnek, ale zjevně se na mě ani neohlíží, protože mi mizí mezi stromy. Pak je pryč. A já stále stojím na cestě a nechápavě se rozhlížím. Nechal jsi mě tam stát jako někoho, kdo pro tebe nic neznamená. To je poslední kapka, obracím se a hodlám se vrátit po cestě zpět. A ty se stále neobjevíš.
Ujdu asi pět metrů když uslyším, že mě voláš. Uvědomil sis, že s tebou už nejsem. Je mi to jedno, všechno. Zrychlím a nevšímám si tvého volání. Konečně se dostanu ven z toho lesa, ve kterém je pěšina k jeho domu. Zavřu oči a jdu poslepu, když... "Oj!" vykřikne mužský hlas, když na něčí hruď narazím a v poslední chvíli mě chytne do náruče. Je to Naruto. Vypadá překvapeně, že mě vidí zrovna tady, ale co zde dělá on? "Omlouvám se," vypísknu, zatímco se snažím postavit se na nohy.
"Ne, je to moje vina, měl jsem dávat pozor a nekoukat po všech čertech," směje se. Ten smích je tak upřímný, že se přestanu snažit vyprostit z jeho objetí a místo toho se k němu ještě více přitulím, jako kotě. Vypadá nejistě, ale nakonec pohne hlavou ke mě a nakloní se. Jeho rty se přibližují k těm mým, až se navzájem dotknou a my se políbíme. Otrhne se. "Promiň, to jsem neměl," zašeptá, postaví mě na zem a pospíší si pryč. Ještě chvíli koukám na jeho záda, která se vzdalují, a i já vyrazím domů. K sobě domů, kde jsem nebyla už hodně dlouho. Škoda, že jsi to neviděl, Sasuke.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama