!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Ten nejlepší maturiťák

20. října 2012 v 22:36 | Anettsi |  Jednorázovky
To je ta povídka, kterou píšu zatraceně dlouho a taky ji pěknou chvíli slibuju :)

Ten nejlepší maturiťák


"Ne... Fakt, Sakuro, musíš tam jít, je to přece maturitní ples...!" přemlouvala ji Hinata. Sama tam šla s Narutem, který ji, k jejímu nadšení, pozval.
"Vždyť nemám ani partnera..." odporovala jí růžovláska. Nechtěla tam, a už vůbec ne bez nějakého mužského doprovodu.
"Hm... Něco mě napadlo. Víš, jak se moje mamka baví s matkou toho Uchihy? Ten taky nechce na ples jít, a tak se mu jeho mamka snaží najít doprovod. Zavolám jí a uvidíme, co ty na to?" mrkla na ni černovláska.
Přikývla. Sasuke se jí už od začátku školního roku líbil, kdyby s ním šla na ples... to by se Karin asi zbláznila! Hinata mezi tím zavolala paní Uchihové, ta s radostí souhlasila. "A teď pojď," řekla Hina, když zavěsila, "Musíme ti koupit šaty!"

Sasuke se díval z okna na nějaké, asi desetileté kluky, jak si hrají na schovávanou. Někdo zaklepal na dveře od jeho pokoje, byla to jeho máma. "Sasy? Můžu?" usmála se na svého synka. Ten jen pokýval hlavou. "Víš, jak bude ten maturitní ples a ty tam nechceš jít, říkáš, že nemáš doprovod? Já jsem ti doprovod sehnala..."
Vyskočil. "Koho, proboha?!" vykřikl. Něchtěl jít na ten ples, už předem věděl, že to bude otrava... strašná otrava. Máti se na něj omluvně usmála. "Jednu hezkou dívčinu. Jmenuje se Sakura Haruno, znáš ji? Je ve stejné třídě jako ty. Její kamarádka mi řekla její číslo, pak jí zavolej... a žádné výmluvy!" varovala ho a podala mu lístek s číslem dívky, kterou možná viděl, ale určitě s ní nikdy nemluvil. A teď s ní má jít na meturiťák! Matky svým dětem nerozumí, tady to je jasně vidět... jinak by mu nevnucovala nějakou holčinu, kterou vlastně ani nezná... Sakura... Haruno... zná ji? Určitě s ní ještě nemluvil. Možná ji viděl, ale doteď neznal její jméno.

Sakura snad už po sté svlékala a zase oblékala šaty. Prodavačky kolem ní běhaly a snažily se něco poradit, ale Hinata nechtěla o jejich radách ani slyšet. Nakonec se jí zalíbily šaty světle modré, jako oblaha bez mráčku. Byly až po zem, bez rukávů a u nich byl šátek, který jí zdobil krk a ramena. K tomu koupila běloučké rukavičky a róba na ples byla na světě. "Ještě boty," zasmála se Hinata a ukázala bílé zuby.
Asi o hodinu později měla růžovláska i boty. Samozřejmě na vysokém podpatku a zářivě bílé, Hinata jí je trošičku záviděla. Když Sakura platila, tvářila se více než kysele, hlavně když jí prodavačka řekla cifru, kterou má zaplatit.
Došly k Sakuře domů, když jí zazvonil mobil. Neznámé číslo, bylo více než jasné, kdo to volá. Zvedla to. "Prosím!" houkla do něj.
"Ty asi budeš Sakura, že...?" ozvalo se z telefonu, "Mám jít s tebou zítra na maturiťák, chtěl bych se zeptat, jeké barvy budeš mít šaty, abych si podle toho zvolil kravatu." Jednal klidně a chladně, neptal se, jak se má, jestli si to s plesem nerozmyslela..., prostě se s tím už smířil. Posmutněla. "Světle modré," zamrčela. "Ještě něco?" Najednou jí přišlo, jako by poznala pravou Sasukeho tvář, tvář protivného a většinou mlčenlivého, ale krásného Uchihy. Najednou jí připadal ten ples jako chyba... byla to chyba? Nevěděla. Možná ano.
"Přijedu zítra v osm pro tebe autem, kde bydlíš?" otázal se otráveně, i když ho překvapilo, jak nabroušeně zní její hlas. Nadiktovala mu svoji adresu a dál čekala na jeho pokyny, to ji rozzuřilo. "Ještě něco, pane Dokonalý?!" křikla vztekle do mobilu. Sasuke stále hrál toho nafintěného idiota, který si myslí, jako by mu patřil celý svět. Najednou se ušklíbl, to ale neviděla. "Ne, nemusíš mi to říkat, já vím, že jsem dokonalý..." štěkl a zavěsil. Ta holka ho pěkně vytáčí a to s ní mluvil jenom jednou. Co s ní bude dělat na tom plese...?

Ráno vstal a pečlivě vybral oblečení, načesal se a stužil gelem. Jako vždy byl ve škole nejhezčí, všechny holky se na něj otáčely. Včetně Sakury, ani se u ní nezastavil. Možná by to udělal, kdyby věděl, že to je ona. Takhle ji jen přejel pohledem, jako všechny okolo... pohrdavým pohledem. On je král a oni otroci.
Tohle růžovlásku namíchlo, tak šla za ním zaklepala mu na rameno. Stál vedle své party, Suigetsa, Karin a ostatních blbounů z jeho kruhů. Karin na ni hned vyjela, co si to dovoluje, tady nemá co být, a už vůbec ne, je otravovat. "Věř mi, Karin, že bych sem nikdy jindy rozhodně dobrovolně nešla," ušklíbla se růžovláska, "Ale chtěla bych Sasukemu říct, aby pro mě dneska přijel až ve čtvrt na devět." Když viděla užaslé pohledy ostatních kámošů černovláska, došlo jí, že to neví. "Copak se Sasuke nepochlubil s kým jde na ples?" zasmála se a odcupitala pryč.
Všichni se šokovaně podívali na člena jejich spolku, Karin měla slzy na krajíčku. "Ty jdeš s tou růžovkou na ples?" zeptal se pochybovačně Suigetsu. Přikývl a rozhodl se svou partnerku na tanec najít. Když odešel, Karin vletěla na dívčí záchody a v kabince se rozbulela. Jak to...? On na plesy nechodí, tak jak to, že jde s tou... tou... krávou?! Proč ne se mnou? Jsem přece členka jejich party, mohl pozvat mě, myslela si znepokojeně.

Sakura seděla s Hinou u stolu v jídelně a sledovali kluky, kteří ji vyzdobovali různými ozdůbkami, aby to na večer už bylo připraveno. Někdy na ně něco křikly, trochu doleva... ne zas tak moc! Jinak jejich hlavní téma byl on - Sasuke. "Co si o něm mysíš?" nevšimla si, že je černovlásek za rohem poslouchá, ví, o kom se baví.
"Je to arogatní, nafoukaný, nemožný idiot, chová se, jako by mu patřil vesmír! Divím se, že ještě neprohlásil tuhle školu za svoji..." zavrčela, pak ji něco rozesmálo. "Víš, jak mu budu odteď říkat? Netopýr!"
"Lepší by bylo Batman junior..." uchechtla se Hina pobaveně, bavilo ji prodrbávat ostatní. Hlavně ty v těch řad, kam se ona nikdy nedostane. Přestože jde s Narutem, borcem, který do té vrstvy patří, ví, že ji pozval jen kvůli tomu, aby nemusel pozvat Ino, která po něm několikrát vyjela. Kdyby vzal někoho z jejich vrstvy, Ino by ji zabila. Takhle ne, to by se musela pořádně snížit: žárlit na nějakou ubohou husičku!
"Dobře, tak tedy Batman Junior," souhlasila nakonec Sakura a pak zahlédla Sasukeho. Dělala, že ho nevidí a poznamenala k Hinatě: "Vsadím se, že se ještě nikdy nelíbal; kdo ještě nechodil s jiným pohlavím na to bude gramlavý! Já už s pár klukama chodila, já už líbat umím, na rozdíl od něho. I Batman v telce uměl líbat, nemůžu ho tak vyvyšovat!"
Na to se černovlásek ukázal. "Lepší být Batman junior gramlavý, než Růžovka sprostá děvka," vyplázl na ni jazyk a chystal se odejít. Sakura mu vrazila takovou facku, až všichni v jídelně zpozorněli a začali sledovat hádku. Sasuke se na ni šokovaně podíval, ještě nikdy mu nikdo facku nedal, ani rodiče.
"Tak tohle o mě říkat nebudeš!" zařvala na něj Sakura a rázně odešla. Hina za ní odcupitala, obě se rozesmály a nechaly Sasukeho stát uprostřed jídelny jako tvrdé Y. Ten měl na tváři pěkně rudý otisk ruky, tak se na zbytek vyučovaní zdekoval na klučičí záchody. Pak odešel domů a šel si připravit oblek.

Sakura seděla v šatech v obývacím pokoji, Hina odjela před pár minutami s Narutem na ples. Bylo 08:32 hodin a Sasuke stále nikde. Už se chtěla převléct do normálního oblečení, když před domem zastavilo nádherné stříbrné volvo. Pár sekund na to někdo zazvonil na dveře a Sakura otevřela: jak jinak, stál tam černovlásek a usmíval se. Na tváři měl ještě růžový flek, nejspíš ho praštila větší silou, než zamýšlela.
Nabídl jí rámě. Zamkla dveře, popadla kabelku a nasedla na místo spolujezdce. "Vypadáš krásně," podotkl gentlemansky a nastartoval. "Sorry, vím že jdu pozdě, ale doma jsem nemohl najít světle modrou kravatu, musel jsem si ji jít koupit, abychom k sobě ladili, když už jdeme na ten ples spolu..." vysvětlil a zapnul si bezpečnostní pás. Sakura ho napodobila.
Vyjeli. Škola byla trošku z ruky, čekala je dlouhá cesta. "Víš, promiň mi tu facku, ale fakt jsi mě neměl nazývat děvkou, to mě naštvalo..." omluvila se a začervenala se. Čekala nějakou přidrzlou a posměšnou poznámku, místo toho se omluvně usmál. "Ne, je to moje chyba, choval jsem se jako blbec..."
Pak se odmlčeli a každý přemýšlel o slovech toho druhého. On opravdu přiznal, že se choval jako idiot? On se omluvil? Copak se změnil? Vrtalo hlavou Sakuře.
Ona se snažila se omluvit za tu facku? Červená se? Je mi prominuto? Přemýšlel Sasuke a zabočil doprava. Tohle bylo auto jaho bratra, půjčil si ho, on sám něměl ještě vůz.
V hlavě se mu vyrojila báseň, kterou psal před příjezdem k Sakuřinu domu. On měl kravatu nalezenou, jen jak psal báseň, tak zapomněl na čas.
Má nádherné vlasy, co jí ve větru vlají,
a něžné oči, barvu smaragdu mají,
smyslné rty a červené tváře,
patří jen a jedině Sakuře.
Její blízkost hřeje u srdce,
a zlost té krásky bolestivě bodá,
a kdo se té bolesti poddá,
zjistí, že ji miluje.
Není to nic, za co by se měl stydět,
vždyť nejkrásnější ze všech je,
vždyť to je v jejích očích vidět,
že i ona ho miluje.
Líbí se jí jeho uhlové vlasy i oči,
všechno kolem ní se točí,
když na ni promluví chladně;
přesto odpoví mu ladně.
Rozzlobil ji, teď ho to mrzí,
však omluví se jí brzy,
ví, že se k ní choval hrozně,
doufá, že už není pozdě.
Až uvidí její šťastnou tvář,
když osvítí ji měsíce zář,
bude šťastný a nebude se bát,
že o něj Sakura už nebude stát.
Měl ji u sebe, plánoval, že ji Sakuře dá dnes večer, ale teď váhal, jak pohl rukou, vypadla mu z kapsy na sedačku Sakury. Růžovláska ho zvedla, a chtěla mu ho podat, ale když tam zahlédla slovo "Sakuře", zarazila se a přečetla si ji.
Udiveně zvedla hlavu a upřela oči do těch jeho. Bylo to poprvé, kdy si všimla, že se červená jako rak. Přes všechny blbosti, co udělal, k němu teď cítila lásku.
Zadíval se na silnici a pevně sevřel volant. Jako v mrákotách natáhla ruku a dotkl se hřbetu té jeho a on hned okraj volantu pustil, aby ji chytl za ruku. "Promiň, za to, jak jsem se choval, Sakuro," omluvil se.

Vešli do sálu plného lidí, studentů maturantů, jejich rodin a spoustu cizích lidí, kteří si zaplatili lístky. Všichni se otočili na ně. Holky a ženy si prohlíželi pohledného, mladého, černovlasého krasavce, držícího za ruku milou, přitažlivou a roztomilou slečnu, její zelené oči přitahovaly pohledy snad všech chlapců.
Trochu zneklidněně přistoupila se Sasukem k jeho partě. Kývnul na pozdrav. "Čau, lidi. Tohle je Sakura, Sakuro, tohle jsou členové mé party," představil nás s úsměvem. Všichni dívku uvítali, až na červenovlasou holku, která si ji nevraživě měřila. "A co dělá u naší party?!" zavrčela Karin.
"Nejspíš je tady, protože..." Nemohl přijít na vhodný výraz, tak mu pomohla Sakura.
"Spolu chodíme," odvětila a culila se na Karin, která dostala o pár vteřin hysterický záchvat smíchu. "Cože?! Ty?! Co to je za vtip...?"
"To není vtip Karin," ušklíbl se na ni Sasuke, nahlonil se a políbil růžovlasou slečnu na rty. Sakuru překvapila ta něžnost, kterou se dotknul jejích rtů. Zamotala se mu rukama do vlasů a jejich něžný polibek přešel ve vášnivý a nezkrotný. Karin odběhla, neboť ji neskutečně zraňoval pohled na ty dvě hrdličky.

"Nechceš si zatančit, spanilá princezno?" usmál se černovlásek.
"Ráda bych, princi, ale zdali pak umíte tak krásně tančit jako líbat?" mrkla na něj Sakura. Protančili vetšinu noci a dokonce i rána. Když se měli vracet domů, Sakura neodolala a oba skončili v Sasukeho pokoji na posteli. "Miluju tě," zašeptal Sasuke.
"A já tebe, lásko..."

Lidičky, tuhle povídku píšu asi... tři měsíce? Sorry, před tím jsem nevěděla, jak pokračovat, no dopsala jsem to. Ta báseň je můj vlastní výtvor, strávila jsem nad tím pěknou dávku času, tak to oceňte... *-*
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ta nejhloupější, 14 let Ta nejhloupější, 14 let | Web | 20. října 2012 v 22:50 | Reagovat

Krásnej lay :-) + už jen 5 kliků :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama