!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Komplici 5

19. října 2012 v 20:00 | Anettsi |  Komplici

Kapitola 5: Itachi mě varuje


Další noc v tomhle... vězení. Přes okna se mříží mi na postel dopadalo světlo měsíce, který byl úplňku... Hvězdy zářily a ozývaly se zvuky podobné těm z hororů. Houkání sovy venku za oknem, dupot nohou na chodbě a hukot vodovodního potrubí, který někdy zesiloval a někdy slábl.
Deidara spal jako zabitý. Pravidelně oddechoval a občas něco zamumlal, úplně unášen svým snem, který byl jistě plný Temari. Jeho postel několikrát zavrzala.
Nedokázal jsem usnout. Nejraději bych se šel projít po chodbě, ale jsou tam hlídky, které bych nerad potkal. Navíc jsem se obával, že bych potkal Sakuru nebo Naruta, což by mi taky moc nepomohlo. Chci utéct. Pryč, daleko od téhle budovy, jak jen to půjde. Potřebuji plán, jak to udělat. Jenže to tady neznám a můj zájem o plány věznice by mohl vypadat podezřele.
Na krku se mi zježili chloupky, když jsem poznal, že mě někdo sleduje. Ten někdo byl zase přelud mého mrtvého bratra. "Měl bys odejít co nejdřív, Sasuke. Tady se k něčemu schyluje, cítím to ve vzduchu. Něco se stane. Něco strašného!" Jeho naléhavý tón mi na legraci moc nepřidal. Já jsem blázen. Poslouchám si řečičky bratra, který je dávno po smrti. "Co se stane?" zeptal jsem se tiše, abych neprobudil Deidaru.
"Nemám tušení," pokrčil rameny přelud, "Už musím jít, brzy se vrátím. Buď opatrný, prosím..."
Zmizel a já jsem tu byl sám s Deidarou, který tvrdě spal. Hučení vodovodu, houkání sovy ani kroky na chodbě neustaly. Jsem blázen.

"Vypadáš nevyspale," podotkl Deidara, když konečně otevřel oči. Nakonec jsem usnul asi na dvě hodiny, ale že bych se vyspal, to říct tedy nemůžu. Zívl jsem a pokrčil rameny.
"O čem se ti zdálo?" zeptal jsem se prookativně a pobaveně sledoval, jak zrudl. Vždycky mě bavilo ostatní lidi provokovat.
Do místnosti vpadla nějaká hnusná ženská, jen vykřikla slovo "snídaně" a položila na stůl něco, co se vzdáleně podobalo jídlu.
Ani jsem nevnímal, co jím. Celou dobu jsem myslel na bratra, který mě sem chodí navštěvovat, přestože je mrtvý. Deidara usnul v sedě. "A prý, že jsem ospalý..." zamumlal jsem si a šel ven, kde nádherně svítilo slunce.
Hinata se opírala o Rock Leeova záda a tvářila se zamyšleně, zatímco Rock Lee si četl knížku o démonech a čarodějnicích, kterou našel ve vězeňské knihovně. Temari mlčky seděla ve stínu na lavičce a vypadalo to, že spí. Na sobě měla samé náplasti a obvazy. Karin ležela roztažená na trávě a opalovala si záda. Neji si s ní povídal a sem tam se zasmál. Sakura a Naruto seděli na trávě nedaleko Temariiny lavičky a líbali se. Gaara si pobrukoval nějakou písničku, zatímco chodil po trávě.
Nevěděl jsem, co mám dělat, s kým si povídat. Nakonec jsem šel ke Gaarovi. "Čau."
"Ahoj, slyšel jsi, že normálně ve zprávách hlásili o tom požáru nedaleko odtud a o těch vlcích, co utekli ze ZOO?" ptal se mě.
Zavrtěl jsem hlavou a když jsem viděl, že se mi to bude pokoušet vysvětlit, radši jsem utekl dovnitř do budovi. Cestou jsem si šiml, že Temari už není na lavičce, ale neřešil jsem to. Vběhl jsem do pokoje a Deidara taky zmizel. No super a co budu dělat teď?
"Nuda jako v kostele, co?" ozvalo se mi za zády, až jsem nadskočil. Itachi se škodolibě zasmál, můj mrtvý bratr mě zase přišel navštívit.
"Nevím, mě nikdy rodiče nenutili, abych chodil do kostela..." řekl jsem nenuceně a posadil se na postel. "Co tu vlastně chceš, Itachi? Máš být tam nahoře," kývnul jsem hlavou směrem k obloze.
"To nemůžu navštívit bratra?" culil se bratr od ucha k uchu.
"Ne, když jsi mrtvý," odporoval jsem.
"Jenže já ho chci navštívit, víš? To on mě vlastně zabil..."
Otevřeli se dveře. "S kým si tu povídáš, Sasuke?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama