!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Chladný panák bez srdce (Sasu)

6. října 2012 v 13:42 | Anettsi |  Jednorázovky
Krátká jednorázovka. Snad se bude líbit.

Chladný panák bez srdce


Nic jsem nedokázal vnímat, jen jejich pohledy. V modrých i v zelených očích si hrál smutek, ale zároveň zklamání. Do poslední chvíle čekali, že se s nimi vrátím do Konohy a nebudou se mnou muset bojovat. Ale já se nemohl vrátit, ne potom hrozném zjištění, že vlastně Konoha může za vyvraždění mého klanu. Ale to oni nemohli vědět, bojovali za špatnou stranu. Musím je varovat! Ale jak, když přes bolest nemohu mluvit? Zranili mě, oba dva, jak duševě tak fyzicky.
Růžovláska se rozplakala, litovala toho, že mi tohle způsobili? I blonďáček vypadá, že se co chvíli zhroutí. Něco říká Sakuře, ta jen vrtí hlavou. Neslyším však nic kromě tlukotu mého srdce, který je slabší a slabší. Umírám? Tak takhle to cítili nepřátelé, které jsem zabil? Je to strašné, že brzy zemřu a přesto s tím nemohu nic udělat.
Sakura si klekla vedle mě a vzala mě za ruku. Jak dlouho jsem necítil teplo její kůže? Zdá se mi, že nejméňě tisíc let. Lituji všeho, co jsem kdy udělal, ať už jí, nebo někomu jinému. Uvědomil jsem si, že už jí nijak neublížím, a to mi vehnalo úsměv do tváře. Už nikdy nebude kvůli mě trpět, nikdy se nebude trápit, protože už nabude proč. Problém zmizí, zemře a nechá ji na pokoji. A Naruto jí bude jistě oporou, kterou bude potřebovat.
Naruto se posadí vedle mé druhé ruky. "Byl jsi dobrý soupeř, možná bys byl i kamarád, jen ses vydal špatnou cestou. Mrzí mě, že to skončí takhle. Když už má přijít konec, tak ať alespoň happyend. Co bys řekl tomu, že bychom se stali přáteli? Lepší později, než nikdy." Znělo to jako by z dálky a chraplavě, přesto jsem mu rozemněl a dojalo mě to. Kolikrát jsem si přál jeho smrt, jeho utrpení, a teď zjistím, že je to ten nejlapší kluk pod sluncem.
Podám mu ruku a donutím se promluvit. "Ani ty jsi nebyl špatný soupeř, Naruto. Bohužel jsi to ty, kdo je na špatné straně..." Musím se nadechnout, motá se mi hlava. "To Konoha může za vyvraždění mého klanu, ne Itachi..." Při vyslovení jména mého bratra pocítím smutek. Jeden z těch, které jsem zabil vlastní rukou a ještě jsem se radoval, abych pak svého činu začal litovat.
Dívají se na mě nechápavě, nemohou tomu uvěřit. Celý svůj život dřou za Konohu a teď se dozví tohle...? Chápu je, ale musí mi věřit. Jenže já nevím, jak to udělat... Vzpomněl jsem si na začátek našeho dnešního souboje s Narutem, ze kterého vyšel on jako vítěz a já jako poražený.
"Sasuke, vrať se se mnou do Konohy, ještě se to dá změnit!" přesvědčoval mě Naruto tvrdohlavě. Jen jsem si odfrkl a sevřel katanu oběma rukama. Následoval krutý boj, moc krutý boj.
Vztekle jsem se rozběhl na toho blonďáka a chtěl mu vrazit čepel do hrudi, ale on se rychlostí blesku sehl a sebral mi meč. Nemohl jsem tomu uvěřit, zlepšil se. "Sasuke, nenuť ho to skončit a vrať se." Kde se tu Sakura bere? Předtím jsem si jí nevšiml, měl bych být ostražitější. "NE! JÁ VÁM TO NEDOVOLÍM, MĚ NEZASTAVÍTE!!" vykřikl jsem a rozeběhl se na Naruta, ten neměl navybranou a bodl. Čepel zazářila rudou krví, která pomalu stékala dolů a odkapávala do trávy. Já ucítil bolest v hrudi a sesul se do rudého plevele.
Najednou jsem pochopil, jak jsem se po celý svůj život choval. Byl jsem arogantní, sobecký ničema, který nehleděl na bolest, kterou ostatním působí svými činy. Chladný panák bez srdce, který si zasluží jedině smrt. Naprostý bezcita, jenž nepocítil nikdy opravdovou lásku k dívce, která ho milovala. Neměli by litovat, že to sknončili, a přesto litují. Proč? Tuhle otázku si kladu hodně dlouho, musím se zeptat. "Proč mě litujete?"
"Protože tě máme rádi," odpověděla Sakura a snažila se usmát, ale moc jí to nešlo. Jak jsem ji mohl nemilovat? Jak jsem mohl dopustit, aby se kvůli mě trápila? Najednou jsem pocítil, že srdce moc zesláblo, naposledy jsem mohl promluvit, ale co říct?
"Já vás mám taky rád. Jste moji přátelé a za vše se vám omlovám. Žádám vás jen o jedno: zjistěte si pravdu o tom, proč byl klan Uchiha vyvražděn... Děkuji vám, Sbohem..."
Propadal jsem se do temnoty, hluboko pod povrch a moje myšlenky patřily mým nejlepším a zárověň jediným kamarádům.

Je to opravdu krátké, gomen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama