!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

4. kapitola

22. září 2012 v 15:27 | Anettsi |  Já je chci oba!
Další dílek, že je to rychlý? Psala jsem to včera do dvou ráno a dneska kolem jedné odpoledne. Pěkné počtení -.-
Kapitola 4: V objetí blonďáčka


Mrkla jsem na hodinky. Ještě mám pár hodin na přípravu. Pak se zase setkám s tím blonďáčkem, kterého jsem nedávno potkala. Už se těším na ten jeho zářivý úsměv, který má na tváři, když se mnou mluví. Ale nezdálo se, že by se rád usmíval. Spíše výjimečně. Možná já jsem tou výjimkou, krásná to představa, že o mě někdo stojí. Ale najednou jsem se zamyslela. Který je lepší, Naruto nebo Sasuke? Však uvidím dnes večer. Zhodnotím je poctivě. O vítěze se budu víc zajímat než o toho druhého.
Líně jsem se zvedla z gauče a protáhla se. A rovnou do koupelny se obléct do tyrkysových koktejlek, které jsem si přichystala na tento večer. Učesat, nalakovat nehty na tyrkysovou, nasadit zeleno-modré boty na podpatku a před zrcadlo. Super. Snad se mu to bude líbit, nevím jeho oblíbenou barvu.
Chvíli jsem si četla knihu a pak se šla namalovat. Nanesla lesk na rty, řasenku, stíny a tužku. Hotovo. Jako bych vyšla ze salonu krásy. Ještě kabelku. Pak jsem vyšla ven.

Vletěl jsem do restaurace a s radostí zjistil, že tam ještě není. Nechtěl jsem, aby na mě čekala, a bál se, jestli se mě nezeptá na moji rodinu. Nechtěl bych lhát a pravda je pro mě bolestná vzpomínka. Sedl jsem si k našemu stolu a čekal. Ne dlouho. Za chvíli se objevila snad v těch nejhezčích šatech, jaké jsem kdy viděl. "Ahoj, Naruto!" usmála se na mě. Stoupl jsem si a odsunul jí židli, jak se sluší a patří. "Ahoj," odpověděl jsem, když jsem se zase posadil na tu svoji.
Pomalu se k nám přiloudala servírka. Kdybych ji měl popsat, ukázal bych na tři věci, které mi snad navždy utknou v paměti: byla šíleně zmalovaná, až to ve mně vyvolávalo odpor, měla obrovské prsa, k tomu v hlubokém výstřihu a když se ke mně naklonila, já myslel, že mi spadnou na hlavu a konečně, celou dobu mě sváděla. Ty majetnické pohledy, které na mě házela mě deprimovaly, stejně jako laškovné olíznutí rtů, které udělala vždy, když jsem se podíval. Objednal jsem dvě čokolády se šlehačkou.
"Ty ji znáš?" kývla Sakura směrem k servírce. Ona žárlila? Zněla nabroušeně, jako by se chystala vrazit té zmalované ženštině do břicha sekáček na maso. Udivilo mě to, zavrtěl jsem hlavou.
"Nechceš jít jinam?" zamručela Sakura, když se servírka ke mně naklonila a představila se. "Jmenuju se Karin, nechceš moje číslo, fešáčku?" zašeptala mi svůdně do ucha, zavrtěl jsem hlavou a ucukl, když mě políbila na ucho.
Zaplatil jsem, rád vypadnu daleko od téhle úchylné servírky stejně jako od zvuků klepaní o nádobí, hovoru nebo fotbalu na televizi. Nesnáším fotbal. Jemně jsem jí stiskl ruku a zmizeli jsme z restaurace. Jen tak jsme se procházeli parkem a drželi se za ruce. Její blízkost mi byla hodně příjemná.

Zatímco jsme se procházeli, přemýšlela jsem o Sasukem, jak se má? Co dělá? Od začátku dne se mi zdálo, že mi nezavolal naschvál nebo zapomněl? Jako by mu na mě nezáleželo. Zato Naruto se chová tak přátelsky, galantně a ochranitelsky... že bych se zamilovala? Počkat, vždyť jsem si před chvílí byla jistá tím, že miluju Sasukeho, jako že mám ráda oba dva? Divné, ale později si vyberu, zítra mám schůzku se Sasukem. Další.
Najednou zabočil jiným směrem, než jsme si to původně vyšlapovali. "Kam jdeme?" zeptala jsem se opatrně, když jsme zašli do hustého křoví, ve kterém byla jen malá pěšinka. Po ní jsme postupovali dál, až jsme se dostali k nějakému domu. "Tady bydlím," oznámil mi a já si mezitím prohlédla ten nádherný světlemodrý dům, který i v té počáteční tmě zářil jako za světla. Byl veliký, u něj stály dvoje garáže.
"Můžu jít dál?" zeptala jsem se prosebně. Chtěla jsem vidět, jak vypadá jeho pokoj, dům, poznat rodiče, sourozence. Zajímavé na tom bylo, že nikde nebylo rozsvíceno. Že by spali? Nemožné. Ani nevím, jak žije, ještě jsem se ho na to nezeptala.
"Ale jo," souhlasil a odemkl. Přivítala nás ohromná předsíň. Hned u vchodu stál botník a vedle papuče pro hosty, hned jsem toho využila a nasadila si je. Dál tam byl věšák, malá polička na ostatní věci a obraz nějaké ženy. Byla Sasukemu moc podobná. "To je tvoje matka?" zeptala jsem se a přemýšlela, jak mohl vypadat jeho otec.
"Jo, to byla moje máma," povzdechl si a já si všimla, že to řekl v minulém čase, nepátrala jsem, jistě ho to bolí. Dále jsme vešli do ohromné kuchyně. Uprostřed byla linka se skříňkami, plotýnkou, pánvemi, dřezem a kolem dokola byl hezký stůl z lipového dřeva, židle, skříňka na některé věci potřebné v kuchyni a okno s výhledem do zahrady. Tam se musím někdy podívat.
Jeho obývací pokoj byl neskutečný. Hezká sametová pohovka, křesla potažená potahem s indiánskými vzory, polštáře různých barev, dvě skříně sahající až ke stropu. Za sklem ve vytríně jsem viděla figurky koní, někdo z rodiny je asi sbíral. Pak tam byly hodiny, tři obrazy, matky, nejspíš otce a jeho samotného, když byl malý. Všemu dominovala plazmová televize, která byla na zdi přímo před pohovkou. Reprobedny byly rozmístněné po obývacím pokoji tak, aby nezavazely a přesto, kdyby někdo zatáhl závěsy, pustil film, vypadalo by to jako v kině. U pohovky si to trůnila vysoká lampa.
Další tři dveře byli hostinské pokoje, každý byl originál. Jeden byl sladěný v oranžových barvách, byla tam telka stejná jako v obýváku, houpací křeslo, manželská postel a skříň. Druhý byl v modrých barvách, všude po zdi byly obrázky velryb, kosatek, chobotnic... malá normální postel, křeslo a skříňka. Třetí byl v zelených barvách, všude obrázky stromů, rostlin a mechu. Byla tam manželská postel, dvě velké skříně, toaletní stolek a židle. Zrcadlo.
Po schodech jsme pak vyšli nahoru do patra, hned několik dveří. První bylo WC, druhý koupelna, tam se podívám později. A pak, konečně, přišel na řadu jeho pokoj.
Když jsem vešla, myslela jsem, že omdlím. Ta místnost byla tak vybavená! Velká postel s bílomodrou peřinou, toaletní stolek s budíkem, na něm položený notebook. Lampa, naproti plazmová televize na zdi, reproduktory na dvou mohutných skříních, ve vytrýnkách různé moderní technologie: MP4, PSP, sluchátka, fleška, paměťová karta a kábel na zapojení do počítače. Nesmím zapomenout ani ne stůl, kde byl položený netbook, ještě zapojený do elektřiny, aby se nabíjel. Kolem byly v různých nádobách tužky, propisky a zvírazňovače. U stolu polstrovaná, otáčecí židle na kolečkách, jistě velmi pohodlná.
Posadila jsem se na postel a udiveně se rozhlížela. Mlčky mě sledoval, sundal si bundu, hodil ji přes polstrovanou židli a sedl si ke mně. "Líbí se ti tady?" ptal se, zatímco mě pohladil na ruce a opisoval pravidelné kroužky.
"Moc," zamumlala jsem a podívala se mu hluboko do jeho pomněnkových očí. Neuhnul. Hrdě pohled opětoval a pak mi stiskl ruku. Naklonil se a přitiskl svoje rty na ty moje. Měl moc sladké rty, svůj první polibek jsem si užívala. Byla jsem ráda, že jsem ho dostala právě od tohohle kloučka, protože on je hodný a vím, že by mi neublížil.
Když se odtáhl, opřela jsem si hlavu o jeho hruď on mě objal. V objetí jsme se sesuli do lehu a on mě vískal ve vlasech. Bylo mi to moc příjemné. Takhle jsem i usnula.

Nemohl jsem spát, potřeboval jsem si s někým povídat. Dnes jsme si s Narutem vyměnili telefoní čísla, ale nevěděl jsem, jestli mu zavolat nebo ne. Nejlepší by bylo nevolat, ale jinak asi neusnu. Co Sakura? Její telefoní číslo mám taky. To bude nejlepší, snad ji nebudu budit.
Vytočil jsem číslo růžovlasé krásky z vlaku. Chvíli to zvonilo pak se ozvalo, chlapeckým hlasem, hlasem který jsem hned poznal. "Ano, tady Naruto Uzumaki, Sakuřin přítel, co jí chcete? Ona spí, voláte v noční hodinu..." Jeho hlas byl unavený, nevyspalý a zíval. CO DĚLÁ NARUTO UZUMAKI U SAKURY DOMA?!! Nebo počkat. Trošku jsem pozměnil hlas. "A kde je Sakura? Nemohu ji najít," plácl jsem.
"Víte, ona je u mě doma, takže proto ji asi namůžete najít. Dneska přespí u mě," informoval ho Naruto znuděně. "Ještě něco?" Vypadalo to, že mu telefonát už leze na nervy.
"Ne, nic..." broukl jsem a típl to. Odložil jsem mobil. Sakura je u Naruta doma, nejspíš s ním chodí a se mnou si celou dobu hraje. Naruto se ani trošku nezmínil, že s někým chodí, že by na mě ušili společně boudu? To mi k nim nesedí ani k jednomu z nich, proč by to dělali?
Každopádně jsem Sakuře napsal SMS, že na schůzku nedorazím, protože mi do toho něco přišlo. Nemůžu se s ní po tomhle chvíli vidět, ale musím se vidět s Narutem, a toho pořádně vyzpovídám ohledně lásky. V pondělí si na něj počkám před školou. Snad nepřijde pozdě, to bych přišel i já. Další vymlouvání by mě už nebavilo.
Stále jsem nemohl zavřít oči bez toho, aby se mi vnucovaly představy Naruta a Sakury, jak se muckají někde v parku nebo u něj doma. Převracel jsem se ze strany na stranu, až se mi přece jen usnout podařilo. Zajímavé bylo, že se mi zdálo o Narutovi, ne o Sakuře. Že bych žárlil na Sakuru, že chodí s Narutem? Já jsem TEPLEJ?! Nikdy mi to nepřišlo, vždyť se mi líbily holky, tak proč teď...
Ráno jsem vstal až v devět. Posnídal jsem krajíc chleba s marmeládou a pustil si televizi. Dávali tam zrovna film Piráti z Karibiku jedna. Pobavil jsem se, zároveň i zamyslel nad některými scénkami, jak je asi natočili? Chudáci kaskadéři, to jim nezávidím.
Když to skončilo, oblékl jsem se a šel se projít. Vítr mi cuchal vlasy, bylo to celkem příjemné, jen tak jít a nemuset spěchat do školy, na vlak, na autobus nebo za někým, s kým se stejně nechci vidět... Několik dívek na mě lačně hleděly a snažily se upoutat moji pozornost. Moc se jim to nedařilo. Jedna dokonce dělala, že spadla a má zlomný kotník, ale já to přehlédl, jako by o nic nešlo. Byl jsem k nim tak nevnímavý, jako bych nebyl hetero. Jsem hetero? Sám ani nevím, už si nejsem jistý ničím.
Jedna mi zamávala a šla ke mně. K mé smůle to zrovna byla Karin, ta zmalovaná servírka z restaurace Almíens. "Jéje, tebe znám, jak se máš, kde máš svoji holku?" ušklíbla se při vzpomínce na Sakuru. Měl jsem té štětky pokrk.
"Tu jsem včera zamordoval, když mi neuvařila oběd. Zdrhám před policií, mám na krku několik vražd dívek," pokrčil jsem rameny a šel dál. Chvíli zůstala zaraženě stát, ale pak mě doběhla: "Na to ti neskočím, nejsem blbá."
O tom pochybuju, pomyslel jsem si, ale nahlas jsem to neřekl. Pokusila se mě chytnout za ruku, ale já ji vytrhl z jejího sevření. "Jsem zadaný, huso," zavrčel jsem podrážděně. Možná to i byla pravda, ale nevěděl jsem, jestli miluju Sakuru nebo Naruta.
Rychle mi sklonila hlavu a políbil mě. Neodstrčil jsem ji, ale ani neopětoval polibek, po chvíli skončila, zjevně spokojená sama sebou. Chytla mě za ruku, ale já ji tentokrát nevytrhl. Šel jsem stále stejnou cestou, směrem do středu města, kde jsem bydlel. Jeseník byl odjakživa nádherné město. Alespoň mě se to zdálo. Narodil jsem se v Šumperku, tam žijí i moji rodiče. Já bydlím v Jeseníku, tam chodím i do školy, zatím do posledního ročníku sřední školy. Pak pojedu nejspíš do Prahy studovat práva. Potom musím poslat přihlášku na Vysokou školu na Karlově universitě, tam bych chtěl pak studovat. Karin se mě držela jako klíště celou cestu na náměstí, tam se odpojila a odešla na vlak, aby dojela včas do restaurace, kde pracovala. Jistě nechodila do školy, jinak by to nestíhala. Nemohla to stíhat. Práce, střední, učení, učení, práce? To by nikdo nedal, hlavně, když teď byla škola tak moc těžká.
Vletěl jsem do obchodu, nakoupil, zaplatil a chystal se jít domů. Zazvonil mi mobil. Volal mi Naruto, dozvěděl se od Sakury, že noční volající jsem já? Zvedl jsem to. "Ano?" řekl jsem váhavě.
"Ahoj, Sasuke, nechtěl bys dneska zajít někam na pánskou jízdu? Mám čas, takže jestli chceš, můžem zajít třeba někam do hospody," zasmál se. "Ne dělám si sradu. Zahráli bychom si karty u mě, co ty na to?"
"Tak jo..." souhlasil jsem. Vyzpovídám ho trochu dřív.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama