!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Pan učitel Uchiha 9

30. srpna 2012 v 1:44 | Anettsi |  Pan učitel Uchiha
Tak jo, další díleček :-) Tahle kapitola bude... hooodně zajímavá. Však uvidíte ^^

Kapitola 9: Údiv a šok


Sakura se bezcílně procházela lesem. Potřebovala být chvilku sama. Sice Temari moc neznala, přesto ji její smrt, jako smrt spolužačky, hodně zasáhla. Když do třídy vešel Hatake a klidně jim řekl, že je Temari mrtvá, Sakuru to úplně šokovalo, stejně jako zbytek třídy. Jen Gaara zůstal v pohodě. To je podivín, když už se s někým baví, tak jen proto, aby mohl provokovat.
Začala jí být zima, tak schovala ruce do kapes bundy, kterou měla na sobě. Ozval se její mobil, podívala se, kdo jí volá. Byl to Sasuke. Ještě včera si vyměnili telefoní čísla, kdyby spolu potřebovali mluvit. Zaváhala a pak to zvedla. "Ahoj, stalo se něco?" zamumlala do mobilu a zrychlila tempo, aby se co nejdřív dostala z lesa ven. Brzy bude tma a ona nechtěla v noci někde bloudit.
"Dělám si o tebe starosti, jsi v pořádku? Kam jsi zmizela?" ptal se, slyšela, že je rád, že mu to zvedla. A to to chtěla v jedné chvíli nechat vyzvánět a nevšímat si toho.
"Jsem v pohodě... jen potřebuju být na chvíli sama. Šla jsem se projít a vyvětrat si hlavu, víš? Až budu doma, ozvu se ti, jo?" snažila se to co nejdřív ukončit, aby se zase mohla zaposlouchat do zpěvu ptáků a šumění zeleného listí.
"Dobře... buď opatrná, nechci, aby se ti něco stalo. Dějí se tu divný věci, Sak. Ahoj." Než se stihla zeptat, jak to myslel, zavěsil.
Mlčky se rozhlédla. Kolem byly jen stromy a pár keřů. Všechno vypadalo tajemně, jak by tento les něco skrýval, něco, co se nikdo nikdy nesmí dozvědět. Možná to tak i bylo. Možná si to jen namlouvala. Už od malička měla lesy ráda. Vždycky, když se něco stalo, utíkala sem, protože to tady měla ráda.
Najednou před sebou někoho uviděla. Schovala se za několik malinových keříků a prohlížela si návštěvníka. Připadal jí povědomý, že by ho znala? Ano... Pak jí to došlo. Byl to Gaara, jednou nebo dvakrát s ním mluvila, ale přátelé nebyli.
Sledovala, jak si sedá do mechu a všimla si, že pláče. Slzy stékaly po jeho tváři, až měl mikinu úplně mokrou. Nikdy ho neviděla, že by plakal nebo jinak dával najevo své emoce. Všichni ho znali jeko necitelného Gaaru, drsňáka... frajírka. Přes to všechno měl kamarády. Naruto byl jeho nejlepší přítel, byli skoro bratři. Pak tu byl ještě Rock Lee a několik dalších kluků z jejich party.
Co ho mohlo tak rozrušit, že brečí? Všimla si, že pohybuje rty a něco říká. Nastražila uši a poslouchala. "Ach Temari... snad jsi teď na lepším místě než je tohle. Strašně mi chybíš... moc, asi se zblázním. Byla jsi dobrá holka a takhle jsi to zahodila! Jen kvůli... ale to je jedno. Vždyť mu to nezazlívám. Měla jsi mu říct, že ho miluješ, třeba by byl s tebou... no, možná ne, ale věděl by to. Já ti taky nikdy neřekl, že tě miluju, vidíš, jaký jsem zbabělec? Ubožák... to jsem já, nezastavil jsem tě, přestože jsem to mohl udělat. Seděla jsi na té skále tak smutná, tak proč jsem tě neutěšil a dovolil ti skočit? Copak sis nezasloužila žít?!" díval se na modrou oblohu. Vypadal strašně zmučeně. "A jestli ne, tak proč já ano? Co jsem udělal dobrého... hm? Lituju každého promarněného okamžiku s tebou... kdykoliv jsem ti mohl vyznat city. Neudělal jsem to jenom proto, že jsem si chtěl hrát na někoho, kým nejsem. To já bych si zasloužil smrt... jak to bolí - vědět, že jsem tě stratil a že už nikdy nebude možnost říct ti, co k tobě cítím... Protože jsem zbabělec! Jak jsem si někdy mohl myslet, že jsem ten nejsilnější ze třídy? Ty jsi mě prokoukla, že? Věděla jsi, že hraju divadlo..." zavřel vztekle oči. Když je otevřel, rozhlédl se po okolí, naštěstí Sakuru nespatřil. Zvedl se a odešel někam hlouběji do lesa. Růžovláska se nemohla ani hnout. Pomalu se stmívalo a ona jen tak seděla v keřích a nepřítomně hleděla před sebe. Ze snění ji vytrhl mobil. Opět to byl Sasuke. Zvedla to. "Už jdu domů," řekla a postavila. Na druhé straně bylo chvíli ticho. "Dobře," ozvalo se a zavěsil. Určitě chtěl říct víc, ale tón Sakuřina hlasu ho odradil. Zněla unaveně a udiveně zároveň.
Pomalu se loudala směrem k domovu. Stále přemýšlela nad Gaarou a Temari. Měli spolu něco? Nikdy si nevšimla, že by se drželi za ruce nebo se líbali... věděla Temari, že ji Gaara miluje?
Zamračila se. Určitě ne, jinak by se nezabila, to by nedokázala udělat, kdyby věděla, jak mu tím ublíží. Vyšla z lesa a vydala se liduprázdnou ulicí, na jejímž konci stály dva domy. Jeden byl Sakuřin, jeden Sasukeho. Zaváhala, potom zaklepala na dveře svého učitele. Už nechtěla být sama, potřebovala slyšet jeho hlas.
Otevřel a když ji uviděl usmál se. "Pojď dál." V ruce držel knížku, nejspíš tu, co si četl tehdy, když za ním Sakura přišla v tom luxusním prádélku... tehdy, co Temari skočila ze skály. Přišlo jí sprosté, že zatímco ona páchala sebevraždu, oni dováděli v posteli. Nechutné.
Šla do kuchyně a sedla si na židli. Zamyšleně se dívala před sebe. Přisedl si a vzal ji za ruku, beze slova se na ni podívala a rozplakala se. Mlčky si ji přitáhnul k sobě na klín a nechal ji, aby se vyplakala.
Poslední dobou se cítila divně. Asi za to můžou starosti okolo školy... okolo matky. Třeba je to jenom psychické vyčerpání, jako vždycky. Pak si s hrůzou uvědomila, že včera měla dostat menstruaci a nedostala. Snažila se uklidnit, třeba příjde dneska... snad není... o můj bože, jen ať není... ne, to nemůže být...
"Ššš, to bude dobré..." utěšoval ji Sasuke. Když usnula, přenesl ji na svoji postel a přikryl peřinou. S úsměvem si lehl vedle ní a zavřel oči.

Zanedlouho uplynul zbytek týdne a zase se objevila sobota.
Ozval se budík. Vstala, oblékla se a pospíchala do koupelny. Musí do drogérie, a to nutně. Spěchala tak, že málem nezamkla dveře. Celou cestu myslela na to, co jde koupit, jak se ta prodavačka bude tvářit, až se na to zeptá.
Brzy byla v městečku. Drogérie byla kousek od školy. Když tam vešla, nervózně pozdravila. U pokladny stála asi třicetiletá paní a vlídně se na příchozí usmála. "Dobrý den, copak si přejete?" zeptala se.
"Eh... já bych chtěla... těhotenský test..." vymáčkla ze sebe a pohled hned sklopila na špičky svých bot. Čekala nějaké pohrdavé pohledy, možná připomínky, ale místo toho jen prodavačka soucitně přikývla. "Nejlepší je vzít si dva, abyste si byla jistá s výsledkem. Co tady tenhle?" ukázala jí jeden z nich. Po chvíli se dohodli a Sakura zaplatila.
"A slečno!" zavolala ještě za odcházející růžovláskou, ta se otočila. "Pro jistotu ještě můžete na gynekologii, jestli budete chtít."
Poděkovala a zmizela. Ještě normálně nakoupila potraviny v Penny, které stálo nedaleko a loudala se domů. Měla strach.

Odemkla dveře a tašky položila v kuchyni na stůl. Vytáhla těhotenské testy, přečetla návod a šla na toaletu. Test dvakrát zopakovala, aby měla jistou, naštěstí si koupila dva. Pak otevřela dveře a šokovaně se vypotácela ven. To snad ne...! Jak... jak...? Vypadala, že se co nevidět rozpláče. Právě si zkazila život. Kariéru. Jak tohle zvládne? Ne... ona nic zvládat nebude. Prostě půjde na potrat. Sasuke přece tehdy řekl, že by její názor respektoval... počkat. On to neví. Má mu to říct nebo raději mlčet? Nejlepší by byla první možnost, uvědomila si. Ale jak mu to řekne? "Ahojky, Sasuke, mohls být otcem, ale já si nechám udělat potrat."? Znělo to divně.
Potřebovala to rozdýchat. Proč proboha tehdy na výletě nepoužila ochranu? Proč? Byla blbá, příště si bude dávat pozor. Jenže teď má ve svém lůně něco, co by za několik měsíců mohl být člověk. Najednou jí připadalo nechutné, že by ho měla zabít. Potřabovala se poradit, zavolala Hinatě a plačtivě jí řekla, že s ní musí hned mluvit.
Černovlasá kamarádka tu byla v cuku letu. Zajímala se, co se stalo a Sakura jí to pověděla. Chvíli ohromeně mlčela. "Musíš mu to říct..." kývla hlavou k učitelovu domu.
"Já vím..." zamumlala nešťastně. "Mám si to nechat nebo ne?"
"Záleží, jestli chceš být matkou, Sak. Jestli to zvládneš... mám pro tebe jednu radu, neber ji zle, prosím tě. Co kdyby tě Sasuke někdy opustil? Záleží na tom, jestli bys dítě chtěla, jako památku na něj, abys nebyla sama nebo ho zavrhla. Protože pokud je to ta druhá možnost... tak nemá cenu ho mít," přemýšlela Hinata a mrkla na kamarádku.
"Chtěla bych ho, abych nebyla sama," zašeptala, ale stejně to černovláska slyšela. Ta pokývala hlavou, věděla, že Sakura je už rozhodnutá.

Když jsem to zjistila, myslela jsem, že je to to nejhorší, co se může stát. Že je to konec, a já s tím nic neudělám. Noční můra všech teenagerů, tak bych to asi v danou chvíli nazvala. Připadalo mi, že ztratím Sasukeho, proto to bylo ještě horší. Ztratím kamarádky, protože nikdo se nebude chtít bavit s těhotnou, sedmnáctiletou holkou. Posměch ve škole, starost o dítě.
Po chvíli mi došlo, že je jedno, co tomu říká okolí, důležitější je to, co chci já. Tak jsem se ještě jednou zamyslela a zjistila jsem, že to není tak hrozné, jak mi to připadalo. Hrozně moc mi pomohla Hinata. Bez ní bych šla okamžitě na potrat, čehož bych možná potom litovala. A uvědomila jsem si, že Hinata ani Ino by se na mě nevykašlaly, ani kdybych se tozhodla si dítě nechat.
Také mi došlo, že Sasuke má už dvacet jedna, že není takový puberťák jako já a že by se k tomu uměl postavit čelem. Možná by sice potřeboval čas, aby to rozdýchal, ale nakonec by to určitě nechal na mě. Bylo by mu jedno, jestli si to nechám nebo ne, protože mě má rád a to nic nezmění. Taková je láska. A jestli by se změnilo? Tak by to nebyl ten pravý a já bych to alespoň poznala.
A já jsem si uvědomila, že dítě chci. Ráda se budu denně dívat do tváře roztomilého děťátka, které budu milovat. Nedovolím, aby mělo takovou matku, jakou jsem měla já, protože vím, jak to pro mě bylo těžké. A je mi jedno, jestli mě bude někdo odsuzovat. Jestli mě Sasuke přestane milovat. Důležité by bylo jedině jedno: moje dítě. Dítě, které se ještě nenarodilo a já ho už měla ráda. Věděla jsem, že na potrat nepůjdu.

Tak co vy na to? Se nám to rozjelo: Hinata chodí s Narutem, Temari se kvůli Narutovi zabila, Gaara miloval Temari, Sakura chodí se Sasukem a je s ním těhotná. Každou chvíli se může rozkecnout, že spolu ti dva chodí. Tss... sama jsem zvědavá, jak to bude pokračovat ^^ Znovu upozorňuju, že tomu nedávám víc jak jednu, dvě kapitoly. Sami vydíte, že se to už ukončuje. (Pomalu xD ) Joj, tak doufám, že se líbilo. Mě osobně jo, ale já jsem spisovatel, vy čtenáři. Uvítám komentíky a omlouvám se za chyby. Vím, že jich tam pár mám... :-) Ale nevím kde -_- Joo, to jsem já xD
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama