!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Pan učitel Uchiha 5

24. srpna 2012 v 16:45 | Anettsi |  Pan učitel Uchiha
Další kapitola, téhle povídky. Doufám, že baví.

Kapitola 5: Návštěva v podvědomí


"Co je?" křikla na něj. Ten se na ni chvíli díval, a když poznal, že je to skutečně Sakura, rozběhl se k ní a vzal ji do náruče. Zmateně mu objetí oplácela. "Jsem tak rád, že jsi v pořádku..." zavzlykal. Tolik se o ni bál! Tři hodiny ji hledal, už pomalu ztrácel naději, že žije.
Na chvíli se odtáhl, ale to jen proto, aby vyhledal její rty a mohl ji políbit. Za chvíli se něžný polibek změnil na vášnivý, ale to se už Sakura z jeho náručí vyprostila. Otočila se a nejkratší cestou se dostala domů. Sasuke ji celou cestu následoval. Když už byla u vchodových dvří a odemykala, rozhodla se, že promluví.
"Hele, Sasuke, jsi můj učitel a já žákyně. Nebylo by správné tohle dělat, bude lepší, když se odteď nebudeme mimo školu stýkat," vychrlila ze sebe. Mrzelo ji to, ráda by s ním chodila, ale věděla, že by mu to přineslo potíže. Jen s obtížemi udržela slzy za víčky.
"Jak si přeješ, Sakuro, je to tvoje rozhodnutí," zašeptal černovlásek. Nedokázal uvěřit, že si s ním Sakura jen hrála. Že ho nemiluje. Chtěl ještě něco dodat, ale dívka mu zabouchla dveře před nosem, tak odešel s hlavou svěšenou.
Sakura se v předsíni zhroutila. Rozplakala se. Věděla, že jediné místo, kde chce být, je její podvědomí. Představila se pustý ostrov kde je klid a mír a v duchu zašeptala, že chce jít do svého království. Netrvalo dlouho a už tam byla.
Seděla vedle černovláska na louce a pozorovala svého hřebce, jak se pase mezi těmi nádhernými, černými koňmi. Usmívala se a na svůj žal zapoměla. "Jsem rád, že tu jste, princezno. Už jsem vás očekával, je mi líto, co se vám stalo," usmál se na ni mile. Princezna dlouho přemýšlela, než promluvila.
"Jak se vůbec jmenuješ?" zeptala se zvědavě. Chtěla se zeptat už předtím, ale neměla na to odvahu, nebo ji vůbec nenechal mluvit.
"Mám jméno, ale vy ho nemusíte znát. Můžete mi říkat Ramney. To stačí," zamumlal pohledem upřeným na Piwasu, která se pásla nedaleko. "Vybrala jste dobře, princezno. Já sám jsem ve vašem podvědomí spokojený."
"Ty už jsi byl v podvědomí někoho jiného, než jsem já?" tázala se trochu zklamaně, chtělo se jí věřit, že je výjimečná, jedinečná. Myslela, že nikdo jiný nedokáže jít do svého království, ale to se pořádně spletla. Vždyť Ramney jednou říkal, že každý člověk může to své navštívit, tak proč je jí to nepříjemné? Proč je smutná?
"Ano, já jsem v každém podvědomí, princezno," odpověděl a zadíval se na oblohu bez jediného mráčku. Královu dceru začínalo tohle téma zajímat čím dál víc. Kdyby se setkala s někým, kdo je jako ona, třeba by se jí udělalo dobře. Mohli by jeden při druhém stát, pomáhat si.
"Ramney?" Potřebovala radu, v normálním životě už pomalu nevěděla, co dělat. A jediný, kdo jí mohl v této chvíli poradit byl právě černovlásek, sedící vedle ní. "Jak dlouho tady můžu být?"
"Jak dlouho chcete, princezno."

Zvonil mobil, ale Sasuke to nevnímal.Seděl na židli a koukal na svoje ruce, které byly od jeho krve. Krev pomalu vytékala z řezných ran, které si udělal na zápěstí. Byla to šílená bolest, ale to mu bylo jedno.
Sesul se ze židle na zem a zavřel oči. Ať už je konec! Jenže ten nepřicházel. Copak se nepořezal dost?! Znovu vstal a popadl do ruky zkrvavený nůž, který zůstal ležet na stole. Jeho ostřím si přejel po zápěstí. Z ranky hned začala vytékat rudá krev. To několikrát zopakoval. Teď už si byl svou smrtí jistý. Pomalu se propadal do hlubin temnoty, až ho celá obklopila. K jeho úžasu se ocitl na louce, kde se pásli nádherní černí koně. Několik metrů před ním viděl Sakuru, jak se baví s... ním? Ten kluk vypadal přesně jako on. Chtěl zakřičet, ale nemohl. Dál šokovaně zíral na dvojici před ním. Byli k němu otočení zády, tak si ho nevšimli. "Sakuro..." zašeptal její jméno. Otočila se a uviděla ho. Uviděla i zkrvavené zápěstí. Věděla, že to je jistě Sasuke, protože i ona řekla jeho jméno a rozběhla se k němu. "Co jsi to provedl?" zasténala, když uviděla zranění, které si sám spůsobil. "Musíš odtud pryč, jinak tady zůstaneš uvězněn, Sasuke! Běž, já jdu s tebou," chtěla se omluvně podívat na černovláska z jejího království, ale ten zmizel. Všichni koně kromě Piwasi a Portlanssia se také někam ztratili. Věděla, co musí udělat. Dovedla učitele k Piwase a ten na ni nasedl. Sama šla za Portlanssiem, když ho pobídla do trysku, Piwasa se rozběhla za ním. Za nimi se už kupilo cosi temného, zlého a začalo to chňapat po černé klisně a jejímu jezdci. Už to je jen kousek! Oba se vrátili do normáního světa.

Sakura se probudila v předsíni, seděla na zemi. Hned se postavila, dveře otevřela dokořán a utíkala k jeho domu. Nenamáhala se klepáním a vrazila do nich, až se rozletěly. Běžela tam, kde si myslela, že je kuchyně, nemílila se. Ležel na zemi a upřel na ni oči plné zoufalství. "Itachi... zavolej Itachimu..." šeptl. Vzala jeho mobil a vytočila číslo staršího Uchihy.

Týden byl Sasuke v nemocnici, jeho bratrovi se podařilo všechny přesvědčit, že se omylem pořezal kuchyňským nožem, když si zrovna připravoval večeři. Pravdu veděli jen Itachi, Sakura a Konan.
Mezitím zaskakovali na jeho hodiny ostatní učitelé, hlavně Kakashi Hatake. Žáci z toho nebyli moc nadšení, Hatake byl užvaněný, nepříjemný muž. Kdysi mu utekla žena, děti neměl. Snad by ho měli litovat, ale on za to nestál. Od té doby, co osaměl, snaží se všem ostatním znepříjemnit život. Za jediný týden snad dostali tolik písemek, co za celý rok. Nikdo samozřejmě nebyl připravený, takže nejlepší známky byly čtyřky.
Jak byl Sasuke udivený, když ho ve třídě přivítali s nadšením. Nechyběli ani výkřiky "Konečně!" nebo "To je super!". S úsměvem se posadil za stůl a přelétl očima přes třídu. "Někdo chybí?" zeptal se.
"Ano, chybí Hinata Hyuuga, pane učiteli," postavila se blonďatá studentka. "Je nemocná. Má horečku a je jí špatně." Byla to Ino. Domluvila se s ní, že jí donese úkoly.
"Dobře, posaďte se," zamumlal. Někdo mu tady stále chyběl. "Kde je Sakura Haruno?" střelil po Ino očima.
"Eh, myslela jsem, že to víte. Sakura je na tom prý hodně špatně. Už od středy minulého týdne nepřišla do školy. Jenže všichni bydlíme hrozně daleko, proto ji nemůžeme navštívit. Nikdo neví, co přesně jí je. Jen mi poslala SMS, že je jí strašně blbě a mám vzkázat, že se tu nejspíš dlouho neukáže, pane učiteli. Říkala jsem to už panu učiteli Hatakemu, ale ten vám to nejspíš nevyřídil. Ví o tom i paní ředitelka Tsunade..." chtěla ještě mluvit, ale černovlásek ji zastavil.
Pomalu pokračoval ve výuce a snažil se na Sakuru nemyslet. Moc mu to ale nešlo. Nedokázal se zbavit pocitu, že tu ještě stojí jen díky ní.
Všiml si, že několik pohledů zklouzávalo na jeho zápěstí, přestože měl dlouhý rukáv, sem tam vyčuhoval obvaz ven. Nechtěl jim lhát, a tak raději mlčel. Neměl chuť říkat jim nějaké báchorky, které svému okolí napovídal Itachi. Už od dětství nesnášel lháře, proto sám nerad napovídával výmysly.
Přemýšlel, jestli Sakuru zase zmohla psychika nebo je opravdu nemocná. Nebo je na tom místě.

Další hodinu psali test z anglického jazyka. Všichni se zamračili, ale když zjistili, že tam jsou otázky tak pro základku, potutelně se usmáli. Z tohohle budou mít opravdu dobré známky!
Sasuke si znuděně pohrával s tužkou na stole. Bylo ticho, nikdo si nenašeptával odpovědi, protože všichni je znali. Po tom utrpením s Hatakem je chtěl rozveselit, tak zvolil tak jednoduchý test, jak jen to šlo. Zvedl hlavu a upřel pohled na místo, kde obvykle seděla růžovláska, ale dnes tam bylo prázdno. Posmutněl, chyběla mu tu.
První žákyně vstala ze židle a donesla test na učitelský stůl. Jmenovala se Temari. Nikdo se s ní nebavil, nikdo ji pořádně neznal. Jen ona věděla, že miluje jednoho kluka ze třídy. Jen ona věděla, že na jednu dívku žárlí, protože k němu má blíž. Podívala se na něj, seděl jen několik řad za ní. Nevšiml si jejího pohledu. Soustředil pohled na místo, kde měla sedět dívka, kterou miloval. Dívku, kterou měl rád, Temari nenáviděla. Ta holka se jmenovala Hinata Hyuuga.

Konečně mohl nasednout do svého auta. Zapnul rádio a spolu s ním si zazpíval pár písniček od Beatles. Byl šťastný, že ji uvidí. Ten týden v nemocnici bez ní byla muka. Nebyl si jistý, jestli ji miluje, ale její odmítnutí ho dostalo. Podíval se na obvazy. Dost dostalo.
Povzdechl si, začalo poprchávat. Zapnul stěrače a dál se věnoval řízení. Uviděl na silnici srnu, přibrzdil. Když přešla silnici, znovu vyjel, ale dával mnohem větší pozor. Ještě nikdy se mu nestalo, že by uviděl na silnici nějaké zvíře. Ale byl rád, že ho nepřejel.
Už uviděl svůj dům, ale zaparkoval před úplně jiným. Zavřel dveře a s úsměvem šel ke dveřím. Zaklepal. Chvíli se nic nedělo. Pak se chraplavě ozvalo: "Kdo je?"
"Tvůj učitel," usmál se. Mezitím na něj pršelo, kapky deště mu stékaly po tváři a dopadaly na zelený svetr, který měl na sobě. Už byl ztěžklý.
Když se ozvalo zachrastění klíče v zámku, zazubil se. Otevřela dveře na škvírku. "Běž pryč, ještě něco chytíš, nevím jak by zvládali další týden s Hatakem," zamumlala. Podle výrazu na její tváři se nejspíš probudila ze spánku. Nedbal na její varování a vešel. Byla jen v županu, ale vypadalo to, že je jí to jedno.
Posadil se v kuchyni. "Co tvoje zranění?" zeptala se, přitom se mu dívala do očí, měl pocit, že mu vidí až do duše. "V pohodě," odpověděl suše, "A co ty a nemoc?" zajímalo ho. Na chvíli se odmlčela.
"Mám jen horečku, vždy když to vypadá, že jsem z toho venku, tak zase dostanu čtyřicítky, pomalu jsem už zoufalá. Dlouho jsem nespala, teprve pře chvílí se mi podařilo usnout," dvakrát se jí při vysvětlování zlomil hlas.
"Tak to promiň, že jsem tě probudil. Nevěděl jsem, že je to tak vážný..." omluvil se rychle, protože věděl, že chce pokračovat.
"Ne, to je v pořádku, jsem ráda, že tu mám návštěvu. Ino i Hinata bydlí daleko, nemají šanci se sem dostat jinak než pěšky nebo autem, a Ino může autem jezdit jen do školy. Jinak jí to rodiče nedovolí," pak ztuhla. "Sasuke?"
"Ano?"
"To jsi udělal jen kvůli mně?" zeptala se a hlavou kývla k jeho zápěstí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Napsal jsi taky někdy Naruto-povídku?

Ano.
Ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama