!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Pan učitel Uchiha 4

23. srpna 2012 v 19:06 | Anettsi |  Pan učitel Uchiha
Pomalu se nám začíná příběh vyvíjet, že?

Kapitola 4: Psychické vyčerpání


S trhnutím se probudil. Seděl v křesle, hned naproti pohovce, na které ležela Sakura. Oči měla zavřené a pravidelně oddechovala. Natáhl se a sáhl jí na čelo. Bylo sice teplejší než obvykle, ale nebylo to tak vážné, prášky zabraly. Byl rád, že se alespoň dobře vyspí.
Vstal a šel si udělat do kuchyně čaj. Když dal vařit vodu, mrknul na hodiny. Ukazovaly 03:56. Měl jediné štěstí, a to to, že je víkend a zítra nemusí do práce. Měl v plánu jít s bratrem do nějaké restaurace a společně si popovídat o životě, jako to dělávali kdysi. Bratr se odstěhoval celkem daleko od tohohle městečka, teď žil se svou přítelkyní Konan. On i jeho dívka se též vyučili učiteli, ale ani jeden z nich neměl chuť tak pracovat. Raději Itachi dělal ředitele v továrně na výrobu papíru a Konan byla zdravotní sestra, pracovala v nemocnici nedaleko jejich domu. Školu na zdravotní sestru dodělala teprve nedávno, a tak musel pracovat Itachi co nejvíc to šlo, aby jí studium na vysoké škole zaplatil. Konan mu za to byla velmi vděčná.
Když začala i jeho přítelkyně pracovat, trošku práce ubral a užíval si více času s ní a někdy i se svým bratrem. Zavolal mu, jestli by nechtěl o víkendu někam zajít, že Konan bude v práci a on nemá co dělat. Sasuke mu bude muset zavolat, že nemá čas. Raději se bude starat o Sakuru, byl si jistý, že nad horečkou nemají úplně vyhráno a že se to nejspíš večer vrátí.
Když zalil čaj a vrátil se k "pacientce", zjistil, že je také vzhůru. Zvědavě se na něho podívala, a tak jí vysvětlil situaci. Chvíli mlčela a nechala si to projít hlavou. "Jestli chceš, můžeš jít domů," zachraptěla nakonec. Odkašlala si. Doufala, že to není moc vážné. "Já nechci jít domů, budu tady s tebou, kdybys zase dostala horečku nebo tak."
"Tohle není kvůli tomu, že bych se nachladila. Sem tam se mi to stane, když jdu k doktorovi, řekne mi, abych více spala. Je to nejspíš psychické vyčerpání," vysvětlila a povdechla si. Bylo to hlavně kvůli telefonátům od matky. Většinou se ozvala po týdnu a byla značně opilá. Některé věci, co říkala, doháněly Sakuru k zoufalství. Věci jako "Že jsem tě porodila, teď bych měla pokoj!" nebo "Lezeš mi na nervy!" slíchávala pokaždé, když se matka ozvala. Poslední dobou jí často nevolala, takže k této starosti ještě přibyla další: snad se jí něco nestalo, že mi tak douho nevolá. Ve škole měli většinou spoustu učení a úkolů, takže neměla prakticky volno. A kdykoliv měla konečně chvilku času, strávila ji s Hinatou nebo s Ino. Ino do ní pořád hustila o klucích a o oblečení. Hinata jen o Narutovi nebo o její budoucnosti. Teď bude ještě další rozebírané téma: Sasuke. Prostě jí to vyčerpává.
"Psychické vyčerpání?" zamračil se a sedl si vedle ní. "Jestli se něco děje, tak se mi s tím můžeš svěřit," pokusil se usmát, ale moc mu to nevyšlo. Tyhle problémy bral vážně. Byl ochotný jí poradit, kdyby ovšem chtěla.
"Ne děkuji, nemám zapotřebí se někomu svěřovat," zavrtěla hlavou růžovláska. Bála se, aby na ni Sasuke nenaléhal. Učitel to vycítil, a tak se dál nevyptával, za což mu byla Sakura vděčná.

Za chvíli růžovláska znovu usnula, a ponořila se do říše snů.
K jejímu údivu, seděla zase na bílém hřebci jménem Portlanssio. Klusala po pláži, až uviděla to, co hledala. Stádo pasoucích se černých koní. Mezi nimi byla i Piwasa. Očima prohledávala loučku u pláže, až našla jezdce. I ten si všiml její přítomnosti a vykročil směrem k ní. Když se ocitl v blízkosti jejího zkvostného bělouše, usmál se. "Už jsem vás očekával, princezno. Nejspíš byste chtěla vědět, kde se právě nacházíte, že?" zeptal se. Přikývla.
"Tohle je vaše království, existuje ve vašem podvědomí. Každý člověk se může uchýlit do toho svého, ale to musí být opravdu psychicky přetížený, proto se ve snu ocitá tady, aby nabral síly. Znamení, že je vchod sem otevřený je to, že uslyšíte své druhá Já, vy jí tuším říkáte "Mrcha". Jste to vlastně vy, jen trošku jiná. Nepřikazuje vám ale nic než to, co chcete dělat, nemůže vyhrávat ani prohrávat. Protože když prohraje, prohrajete vy. Což znamená, že když uděláte něco, co vám říká, vyhráváte stejně jako ona," na chvíli se odmlčel. "Tento svět vytváříte vy. Já mám podobu, kterou jste chtěla abych měl. Asi ji bude mít nějaký váš blízký přítel nebo kamarád. Pasu koně, protože jste chtěla, abych je pásl. Na tomhle místě můžete mít cokoli, ale jen to, co znáte. Proto si nevzpomenete na otce, protože si na něj nepamatujete. Všechny koně jste kdysi dávno viděla na louce u jednoho domu, vzpomínáte si?" Znovu jsem přikývla. To bylo kdysi, když byly, ona a matka na výletě, jak je to dávno!
"Vidíte. Všechno tady vytváříte vy. Můžete se sem uchýlit, kdykoliv budete potřebovat, nemusí to být jenom během spánku, princezno. Kdykoliv sem vejdete, bude se vaše tělo v normálním světě chovat stejně jako vy. Bude si pamatovat to, co říkali profesoři a kamarádi. Jen jediná je u toho smůla: když se vás někdo zeptá, jestli někam půjdete, vždy odpovíte neurčitě. Musíte to dořešit až se potom vrátíte. Když budete psát domácí úkol, tak napíšete jen to, co byste napsala obvykle. Učit se budete normálně, žít taky. Ale když vás něco rozhodí, můžete jít sem. Tady vám nemůže nikdo ubližovat," pokusil se to vysvětlit. "Můžete si sem někoho přivést, ale jen na krátkou dobu! Jinak zůstane ztracený ve vašem vědomí navždy. Pokud sem vezmete kamaráda, mimochodem, může to být jen ten, komu důvěřujete a máte ho ráda, v normálním světě omdlí nebo usne. Ne jako vy. Ale pamatujte si jedno: když tu bude někdo cizí, já tady nebudu. Nebuďte unáhlená, to se nevyplácí. A v neposlední řadě: čas tu ubíhá rychleji, zbytek příště, je načase se probudit, princezno! Někdo tam na vás čeká."
Pomalu jsem otočila koně a pobídla ho ke cvalu. Pomalu jsem se dostávala zpátky do reality, až tehdy jsem si uvědomila, že nevím, jak se sem dostat mimo spánek.

Otevřela oči. Zase ležela na pohovce a venku byl nádherný, slunečný den. Rozhlédla se po pokoji, Sasuke nikde nebyl. Vstala a šla do kuchyně, u stolu seděl učitel, naproti němu někdo, kdo mu byl hodně podobný, ale určitě byl starší.
Oba upřeli oči na Sakuru, ta zrudla, protože si uvědomila, že na sobě má jen tričko a spodní prádlo. Rychlostí blesku vběhla do pokoje a oblékla se. Mezitím se dva bratrové v kuchyni zasmáli.
Když znovu vešla do kuchyně, tentokrát už důstojně s hlavou zdviženou, vyvolalo to další smích. Zašklebila se. Sasuke vstal. "Sakuro, tohle je můj bratr Itachi, Itachi, tohle je Sakura, já jsem její třídní učitel," představil je. Potřásli si rukama a růžovláska si přisedla k nim. Učitel se zajímal, jak se cítí.
"Už je mi dobře," culila se od ucha k uchu. Opravdu - horečku neměla a sucho v krku taky ne. S radostí si uvědomila, že ona jediná zná učitelova bratra, určitě se o ni budou zajímat ve škole a když jim poví, že nemá náladu na zpoveď, určitě si u Sasukeho šplhne.
Za chvíli se oba Uchihové pustili do debaty o Konan. Sakura nechápala, kdo to je, ale rozhodla se, že se zeptá Sasukeho, až Itachi odejde. Teď jí to přece jen přišlo nemístné. "Jo, Konan už je taková, nemusí moc děti. V pubertě je musela apořád někomu hlídat, až ji to štvalo. Proto se rozhodla, že bude sestra. Ale i tam je dětské oddělení," zazubil se Itachi. "A když už mluvíme o holkách, ty s ní chodíš?" kývl hlavou k Sakuře. Ta ztuhla a hned začala vrtět hlavou.
"Ne," odpověděl suše mladší Uchiha. Přesně téhle otázky se obával.
"Ale měli jste něco spolu?" nevzdával se Itachi. Když uviděl, jak se Sasuke zamračil, došlo mu, že se trefil do černého. Učitel a studentka, jaká úžasná dvojka!
"Ale nebylo to tak, jak si myslíš..." zavrčel na šťastného bratra. Už tak dlouho chtěl, aby si něco s nějakou holkou začal, jenže Sasuke nikdy nechtěl.
"Buď jste spolu něco měli nebo ne, takže?" tentokrát se podíval na růžovlásku, která byla trošku v rozpacích. "No... dá se říct, že ano."
Itachi se na ně nechápavě díval. Na co narážejí? Těkal očima z jednoho na druhého a očekával vysvětlení jejich podivného chování. Nakonec promluvil Sasuke. "Já to nechtěl," ušklíbl se a zavřel oči, aby neviděl užaslé pohledy svého bratra. "Takže ona tě... znásilnila?!" vyprskl smíchy.
"Ne tak docela, jen mě k tomu přinutila," broukl Sasuke a ponořil se do svých myšlenek.

Sakura seděla v křesle a sledovala televizi. Sasuke už dávno odešel, když viděl, že je studentka už v pořádku a nepotřebuje jeho pomoc. Jeho přítomnost jí tady chyběla. Zase byla v tomhle domě sama. Kdyby tak věděla, jak se dostat do svého království v podvědomí! Jenže se zapoměla zeptat.
Ozval se její mobil, došla SMS. Čau, Sak. Nechceš něco podniknout, já se nudím. Hina mi nebere mobil, asi je s Narutem. Ozvi se, nebo aspoň napiš SMSku, Ino.
Napsala, že nemůže a vypnula ho, aby jí někdo nezavolal a nerušil ji při přemýšlení. Nakouknula oknem, co se děje u Sasukeho. Nikde nebylo rozsvíceno, asi spal. Přešla do předsíně, oblékla si bundu, kterou jí předtím přinesl, obula se do tenisek a zamkla dům. S klíčem v kapse se šla projít do lesa, který byl odtud nedaleko.

Zaklepal na její dveře, ale nikdo mu neotevřel. Zmateně chytl kliku - bylo zamčeno. Nejspíš se šla projít. Vrátil se sobě domů a pustil si DVD, aby se nenudil. Celou dobu jedním okem hlídal, jestli se už nevrátila, proto si z filmu moc nepamatoval. Už bylo devět večer a ona nikde. Měl by se o ni strachovat nebo je to u ní běžné? Moc dobře ji nezná, nemůže to posoudit. A kam by asi šla? To neměl nejmenší tušení.
Pustil další film. Snažil se soustředit na děj, ale jeho hlava se sama otáčela směrem k oknu. Když i ten skončil, bylo jedenáct večer. A Sakura ještě nepřišla. Něco se mu na tom nezdálo. Oblékl si lehký svetr a obul boty, zamkl dveře. Rozhodl se prozkoumat okolí.

Sakura se procházela lesem, byla úplná tma. Musela dávat pozor, aby nenarazila do stromu. Něco nad ní zahoukalo, sova. Uskočila, klopýtla o nějaký předmět a po hlavě letěla na zem, kde se o kořen pořádně uhodila do hlavy. Okamžitě ztratila vědomí.
Objevila se uprostřed loučky, na které se pásli černí koně. Cítila , že něco je v nepořádku, tentokrát nespala. Muselo se něco stát, ale ona si nemohl vzpomenout co! Hledala černovláska, který tady někde byl.
I ten ji brzy spatřil, její bílý kůň mezi těmi tmavými doslova zářil. Rozběhl se k ní. "Princezno, vy se musíte vrátit zpět k vám. Stala se vám nehoda v lese. Váš přítel tam na vás volá!" křikl už z dálky. Už se chtěla koně pobídnout zpátky, ale zvědavě se zeptala: "Jak se sem dostanu, když nebudu spát?"
"Pomyslete na klid a mír a v duchu si řekněte, že chcete do podvědomí. Ono vás to sem donese, ale teď běžte nebo se už neprobudíte!" varoval ji. Pobídla koně do trysku a snažila se co nejrychleji dostat zpátky...
Zvedla se ze zěmě a už slyšela, jak ji někdo volá. Ten někdo byl jistojistě Sasuke Uchiha.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama