!!Přestěhovali jsme se!!
Všechno a ještě víc nalezneš tady: http://naruto-fanfikce.blog.cz/, to je můj nový blog. :) Děkujeme, že nás přijdete navštívit :)

Pan učitel Uchiha 3

23. srpna 2012 v 19:04 | Anettsi |  Pan učitel Uchiha
Tak jo, další kapitola. Snad se vám bude pokračování líbit.

Kapitola 3: Ty mě vždycky šokuješ


Když Sakura rozepla všechny knoflíčky, přejela rukou po jeho vypracovaném hrudníku. Vychutnávala si ten blažený pocit jeho blízkosti. "Přestaň, Sakuro," ozval se její vězeň, chtěl ještě něco dodat, ale položila mu prst na rty.
Ještě jednou se ujistila, že tu s ní není Mrcha a políbila ho. Po chvíli zajela jazykem do jeho úst, Sasuke se za chvíli přidal. Už se mu to začalo zamlouvat, ale stejně se nemohl zbavit pocitu, že tohle je chyba. Rukama mu zajela do havraních vlasů, byly hebké a jemné. Příjemné na dotek.
Najednou se vzepřel. "Tohle je chyba, a ty to víš," zasyčel černovlásek rozzuřeně. Umlčela ho polibkem, neměla potřebu poslouchat jeho žvásty, že to nejde. Ono to totiž jde, a ona mu to dokáže.
Na chvíli zastavila. "Proč to vlastně nechceš?" zeptala se se zájmem a prohlížela si jeho kamennou tvář.
"Protože je to zvrácené, já jsem učitel, ty studentka," zavrčel vězeň.
Sakura si povzdechla a vytáhla ze svého spacáku nůž. Rozvázala šátek, aby se mohl dívat. Ukázala mu nůž a přiblížila se s ním k jeho tváři. Ucukl. "Prosím tě!" vykřikl, když se po druhé vyhl nabroušenému ostří nože. Odložila nůž stranou a znovu ho políbila. "Ty umíš tak krásně prosit... to jsem ani nevěděla. Neudělala bych ti smrtelné zranění, Sasuke," usmála se a na chvíli se odmlčela. "Ale jestli ti budu muset ublížit, tak to udělám. Tak si dobře rozmysli, jestli se budeš cukat."
Prohlížela si jeho tvář. V očích, vždy tak sebevědomých, teď hrála nejistota a strach, snad poprvé v životě nevěděl, co má udělat. Nakonec se s námahou zvedl a otřel se svými rty o její. Přesvědčoval sám sebe, že dělá dobře. Není to přece první ani poslední případ, kdy má učitel něco s žákyní... navíc ho ta žákyně vydírá, tak co má dělat? Má si nechat udělat šrámy po obličeji? Na to se zrovna necítil.
"Udělal jsi dobře," zamumlala Sakura a zapletla ruce do jeho vlasů.

Sasuke otevřel oči a rozhlédl se. Nechápal, tohle není jeho stan. Ještě více ho udivilo, že má svázané ruce za zády. Když vedle sebe spatřil spící růžovlásku, vzpoměl si na noc a zasténal. Ne že by se mu to později nelíbilo, ale kdyby měl na výběr, vůbec by tady nebyl.
Sakura se malátně podívala na svého učitele. Hned si vzpoměla na společně strávenou noc. Ona sama by raději skončila polibkem, ale nedávala pozor a Mrcha ji celou ovládla. Snad toho nebude litovat. Posadila se a rozvázala mu ruce, zápěstí měl pěkně zčervenalé a opuchlé. Nevraživě se na Sakuru podíval, ale nic neřekl. Zvedl se a chtěl se obléct, ale studentka ho chytla za ruku.
"Promiň," omluvila se. Tohle Sasukeho rozčílilo. Včera ho sem zatáhla, strávila s ním, proti jeho vůli, noc a ona řekne "promiň"?! Tohle bylo na černovláska moc. Vytrhl jí svoji ruku a vyšel nepozorovaně ze stanu.
Upravil si límec košile a probudil ostatní žáky, kteří ho samozřejmě neposlouchali. Povzdychl si a začal připravovat ohniště na přípravu snídaně.
Sakura a Ino mezitím oběhli všechny stany a vysvětlily spolužákům, že se vše vrací zpět do starých kolejí. Když potkaly Hinatu, vynutily si dívky po Sakuře vyprávění, co bylo včera v noci. Když jim to dopovídala, musely jí kamarádky slíbit, že to nikde nevykecají. Ino by to ráda udělala, ale Sakura s Hinou pro ni byly jediné opravdové kamarádky. Ostatní si k ní chodili půjčovat věci a pokládali ji za kámošku jen když se jim to hodilo.
Nakonec se rozešly do svých stanů, Sakura jim zamávala a prudce se otočila, ale narazila na něčí hruď. Hned jak uviděla košili, došlo jí, kdo je ten nešťastlivec, co se jí připletl do cesty. "Pardon!" vyhrkla omluvu a rychle se mu ztratila z očí.

Když si učitel všiml, že ho žáci konečně poslouchají, bral to velice potěšeně. Myslel si, že tenhle teror, jako tu byl včera, tu bude zažívat po zbytek výletu a možná i ve škole. A tak čas plynul, zatímco vymýšlel a plnil se svými žáky různé legrační úkoly, uběhly další dva dny a byl čas odjezdu.
Ráno uklidili po sobě nepořádek, pobalili věci a stany a už nasedali do autobusu, který je měl svézt ke škole. Když si kluci posedali a vedle sebe na sedačku hodili batoh, nezbylo pro ostatní mnoho místa, a tak se stalo, že růžovlasá žákyně si neměla kam sednout. Hinata se na ni omluvně usmála, už seděla s Ino. Jediné volné místo bylo vedle učitele.
Váhavě se vedle něj posadila. Sasuke na ni od té noci nepromluvil ani slovo. Snažil se jí vyhýbat co to šlo. Sakuru jeho chování mrzelo, ale nedala to na sobě znát. Dělala, že ho nevidí.
Venku se zatáhlo a začalo poprchávat, jarní deštík se ale brzy změnil v prudký liják.
"Nesvezl byste mě zase domů?" zeptala se tiše spolujezdce a sledovala, jak vrtí hlavou. Nic jiného ani neočekávala. Svoji pozornost věnovala řidiči, mohl mít tak kolem čtyřicítky.
"Jo, to máme dneska počasí, že, slečinko?" zasmál se a koutkem oka mrknul na růžovlásku, která se tvářila, že si hned po příjezdu bude schánět šibenici. Viděl, jak na něj upřela smutné oči. "To ano." Znělo až tak zoufale, že se na ni Sasuke otočil, snad jí tolik nevadí, že ji nesveze domů?
"Copak se vám stalo, že jste tak sešlá?" zajímal se a jednou rukou se uhladil už trošku prořídlé, hnědé vlasy. Věděl, že by o tom asi ráda nemluvila, ale byl až moc zvědavý.
Sakura chvíli přemýšlela. "Udělala jsem někomu, koho mám ráda, něco špatného a teď toho lituju," dala si záležet, aby to slyšel i Sasuke. Řidič se na ni přívětivě usmál. "Jó, každý děláme chyby, ale taky bychom měli dostat druhou šanci. Minulost už nenapravíme," broukl smířlivě. "Kdysi jsem udělal spoustu blbostí, než jsem si uvědomil, že je nemám zapotřebí. Bohužel už bylo pozdě a má milovaná už byla zadaná a já nešťastný. Jenže to se taky nezmění, takže proč si smutnou minulost připomínat? Důležité je, abyste se tomu dotyčnýmu omluvila. Jestli to nebylo něco fakt strašnýho, mělo by to stačit."
"Jenže já už se omluvila a nestačilo to. Asi jsem udělala moc velkou chybu, pane. To už ale nezměním, jak jste řekl. Chvíli to potrvá, ale nakonec se té zamilovanosti zbavím..." pak se zarazila a došlo jí, co řekla.
Černovláskovi to taky došlo a otočil se od okna, kterým se do té doby díval ven, a upřel svůj pohled na růžovlásku. Přemýšlel, jestli nelhala a opravdu je do něj zamilovaná. Nebo počkat. Neřekla do koho je zamilovaná, takže to ani nemusí být Sasuke, že? Sám ale věděl, že nejspíš on bude ten "šťastlivec".
Sakura se ani neodvážila podívat se mu do očí, připadala si hloupě. Proč si jen nedávala pozor na to, co říká! Svůj cit k učiteli si vyjasnila teprve včera, kdy s Hinatou přemýšleli o jejich budoucnosti.
"Aha, tak láska! Jo, ta je bolestivá, sám jsem poznal. Ale někdy může být i super, záleží, do koho jste zamilovaná, ale do toho já rýpat nebudu. Stejně si to asi chcete nechat pro sebe, paninko," zasmál se řidič autobusu a dál se věnoval silnici. Hrbolatá cesta se za chvíli změnila v rovnou silnici, dívka už pomalu poznávala městečko, ve kterém je škola. Ona sama bydlela čtyři kilometry od města, takže si byla jistá, že ji ruce budou z tahání zavazadel pěkně dlouho bolet.
Když zastavili, všichni popadli batohy, tašky a kufry, jeden po druhém vystupovali na chodník vedoucí ke střední škole. "Takže, ti co jdou na vlak, nebo jedou autem už můžou jít. Ti co jdou pěšky taky. Uvidíme se v pondělí, užijte si víkend a buďte hodní na rodiče a sourozence," zazubil se učitel na unavené teenagery. I je zmohl výlet do přírody, stanování na loučce a udržování ohně.
"Tak čau, Hinato, doufám, že plánujete, ty a Naruto, společný víkend," usmála se Sakura na černovlásku a otočila se k odchodu. Parkoviště před školou se začalo pomalu vyprázdňovat, až na něm zbylo jen Sasukeho auto.
Pomalu si to šinula cestou, věděla, že má čas. Doma ji nikdo nečeká. Mamka je na služební cestě v Chorvatsku a táta ji už dávno opustil, ani si nepamatovala jeho jméno.
Uslyšela za sebou kroky, ale nevěnovala tomu pozornost. Když ten neznámý zavolal její jméno, zaraženě se otočila. Uviděla Sasukeho. "Já si to rozmyslel, jestli chceš, můžeš jet se mnou," řekl a utřel si obličej do rukávu od košile. Oba dva tam stáli úplně promočení, nakonec Sakura odmítla a zašklebila se. Nepotřebuje pomoc někoho, jako je Sasuke.
Pomalu zase vyšla, chtěla mít cestu co nejrychleji za sebou. Učitel šel ke svému autu, nechtěl se doprošovat. Když nechce, tak nechce, její volba.

Déšť jí úplně zmáčel vlasy. Když šla, v botách jí vrzalo, ale ona tomu nevěnovala pozornost. Měla mnohem větší starosti, než je tohle. Vzpoměla si na Ino. Třeba by ji mohla požádat a v sobotu s ní někam zajít. Víkend bude dlouhý, protože věděla, že celou dobu bude vzpomínat na svého třídního učitele. Moc by jí zajímalo, jestli on myslí na ni. Jestli se trápí a vymýšlí, co jí říct, až se potkají, tak jak to dělá ona. Jestli má hrůzu z pátku, kdy bude večírek a jestli s ní tam vůbec půjde. Taky si to mohl rozmyslet.
Projelo kolem ní auto a celé ji postříkalo vodou ze silnice. Zavrčela několik nadávek a dál pokračovala v cestě. Když konečně dorazila domů, unaveně se sesula na židli v kuchyni. Byla tak unavená a ospalá, že usnula rovnou v sedě.
Zdáli se jí sny o koních, krásných velikých černých ořích, cválajících po pláži. Jeden z nich měl jezdce, jeho havraní vlasy ladili k hřívám koní. Ty také byly černé jako uhel. Jeho oči sledovaly ostatní koně, až se upřely na Sakuru, která, ke svému údivu, seděla na bílem koni, tušila, že se její oř jmenuje Portlanssio. Sama byla oblečena v nádherných, modrých šatech, na rukách měla hedvábné rukavičky a vlasy jí vlály ve větru. Seděla v pohodlném, měkoučkém sedle a zkoumavě pozorovala blížícího se jezdce. Zdál se jí povědomý, ale nemohla si vzpomenout na jeho jméno.
"Dobrý den, princezno," usmál se černovlásek. "Dnes vám to moc sluší. Nemohl jsem si nevšimnout, že pozorujete mé koně. Vedu je na pastvu, kousek od pláže. Patřili mému otci, má paní, zamřel před rokem. Tito koně jsou na něj jediná památka. Snažím se je chránit, co se dá, ale stále mi zloději kradou hříbata ze stájí. Vylomí zámek a mají přístup k tomuto vzácnému plemenu. Otec je šlechtil dlouho, než se mu to podařilo. Já sám jezdím na nejlepším a nejposlušnějším z nich, jmenuje se Piwasa, je to klisna, bohužel se mi ještě nepodařilo získat její hříbě. A navíc se bojím, že mi ho ukradnou. A jak se jmenuje vás kůň, smím-li e zeptat?"
"Portlanssio. Také je ze vzácného plemena," vrátila mu úsměv princezna. Černovlásek se jí líbil, jistě by se líbil i jejímu otci. Snažila se rozpomenout na tátu, ale lekla se, když si nemohla vybavit ani jeho tvář, ani hlas. Nevěděla jeho jméno, jestli je naživu. Mámu si pamatovala, měla však pocit, že ji už dlouho neviděla. Byla si jistá, že sourozence nemá.
"Ach, ano. Slyšel jsem o vašem koni. Je velice proslulý v této zemi. Pochází z nejvzácnějšího plemene. Piwasa je z části z jeho rodu, matka její matky byla stejného plemene, jako kůň váš, teď umí přeskakovat překážky dvakrát tak vysoké, než ostatní koně a běhá hodně rychle. To má jen zlomek tolik síly, jako Portlanssio. Neumím si ani představit, co tento hřebec dokáže, má paní," rozpovídal se černovlásek. "Ale teď už musím jít. Koně jistě mají hlad," poslední slovo přerušilo záhadné zvonění. "I vy už musíte jít, brzy se zase setkáme. Nebuďte nešťastná princezno," odcválal pryč. Králova dcera se mezi tím obrátila a uháněla pryč, stále blíže k onomu záhadnému zvonění...
...a otevřela oči. Zmateně zamrkala, ona usnula? Všechno se zdálo tak skutečné!
Někdo zvonil na dveře, rychle k nim přiběhla a otevřela. Stál tam Sasuke, v ruce držel její bundu, ale počkat, musela ji ztratit po cestě domů, myslela, že ji přinesla, ale asi se zmílila. "Díky," zamumlala a natáhla ruku pro její bundu, kterou držel Sasuke v ruce. Jenže svět se s ní nějak zatočil a ona omdlela.

Když se probudila ležela na pohovce a nad ní se skláněl její učitel. Očividně byl vystrašený, nechápal, co se se Sakurou děje. Ta jen malátně otevřela oči, nedokázala promluvit. Měla sucho v krku a bylo jí trošku špatně. Sasuke jí sáhl na čelo, horko z ní jen sálalo. Zeptal se, kde jsou její rosiče nebo sourozenci. Nedokázala mu odpovědět, ale zavrtěla hlavou, aby bylo jasné, že je doma sama.
Sasuke prozkoumal dům, až našel v koupelně skříňku s léky. Vyndal prášky proti horečce a šel do kuchyně, kde napustil do skleničky vodu. Vrátil se zpět k nemocné a prášky jí podal. Nic nenamítala a spolkla rovnou dva. Sesula se na pohovku. Černovlásek si sedl k ní a hladil ji konejšivě ve vlasech. Vzpoměl si, jak kdysi, když ještě chodil do školy, skolabovala jeho spolužačka a on jí nesl v náručí až domů. Ulil se ze školy a zbytek dne měl víc volna než ostatní, protože mu učitelé nestačili zadat úkoly.
Sakura se brzy roztřásla zimnicí. Její učitel se tu rozhodl zůstat dokud jí nebude lépe a zabalil ji do deky. Když konečně usnula neklidným spánkem, poslouchal jak oddechuje. Z nějakého důvodu mu byla její přítomnost příjemná. "Ty mě vždycky šokuješ," zašeptal a usmál se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sasuke99 sasuke99 | 27. dubna 2014 v 13:47 | Reagovat

Nezemřeli její rodiče náhodou?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama